Kapitola 9

12. prosince 2017 v 0:03 | Rosalie D. ~ |  Fate Has Its Ways
Originál Fate Has Its Ways od starkids.


Nazítří se Draco vykopal z postele v pomačkaném oblečení a s kručícím žaludkem. Povzdechl si - musel usnout hned poté, co se vrátil ze schůzky s Hermionou. Postavil se a vytočil to směrem k části hotelového pokoje s kuchyní. Tam popadl toust, namazal ho máslem a zrovna se do něj chystal zakousnout, když si něco uvědomil. Krajíc chleba mu málem vypadl z ruky.

Spal celou noc bez jakéhokoliv snu či noční můry. Jeho mysl byla prázdná celý večer. Zhluboka se nadechl, chvíli zvažoval, zda stále nesní, ale ne - byl vzhůru a byl osvobozený od strachu i hrůzy. Cítil se dokonale bezstarostně. Z hlavy mu zmizely všechny věci, které jej po dlouhá léta stahovaly dolů. Draco pociťoval vlnu extáze procházející napříč svým tělem. On se bezesně vyspal - už ani nevěděl, kdy se to stalo naposledy.

Vlastně ne, tu noc si uměl vybavit snadno. Byla to poslední noc bez starostí a problémů, poslední noc v roli normálního dítěte. Předtím, než se nejenom jeho život tak drasticky změnil.

Psal se 23. červen roku 1995, den před posledním úkolem Turnaje tří kouzelníků, tehdy spal naposledy klidně. Mohl si jako normální teenager dovolit mít starosti pouze s tím, zda nepropadne z předmětu přeměňování. A pak, tu následující noc ho osud nemilosrdně hodil do víru dospělosti.


Když Potter přistál uprostřed diváků, v sevření mrtvé tělo Cedrica Diggoryho, zamrazilo Draca po celém těle. Ten chlapec stále dokola vykřikoval o Voldemortově návratu. Jakmile ta slova poprvé opustila rty vyvoleného, krve by se v mladém Malfoyovi nedořezal. Věděl, že má pravdu. Možná toužil po pozornosti, ale o tomhle by nikdy nelhal. Dopis, jenž Draco obdržel toho večera od otce, tuto skutečnost pouze potvrdil.

Od té chvíle se ve spánku soužil nočními můrami s pánem Zla v hlavní roli, mučily ho sny plné moci. Nikdy znovu nezažil bezesnou noc, zvlášť těch posledních sedm let. Tedy až do oné chvíle. Zdálo se jako by konečně jeho mysl nalezla klid. Zakusil tolik utrpení, až nakonec z něj břemeno spadlo. Dýchal s pocitem naprosté svobody, trochu se mu samou blažeností motala hlava. Pohled na hodiny jej vrátil zpátky na zem.

Bylo šest hodin a čtyřicet pět minut. Tři čtvrtě na sedm večer! Zmijozelský prince spal celých čtyřiadvacet hodin. Nechápal, jak se mu to povedlo, když ještě pár týdnů zpátky vydržel spát sotva pár hodin v kuse. Dobře ty, Draco, pomyslel si domýšlivě. Prospat celý den, to vyžadovalo dávku schopností. Radoval se z množství spánku, dokud mu si neuvědomil následky.

Zaspal pracovní den, což při začátku nové pobočky znamenalo velkou ztrátu času. Ještě vážnější bylo, že měl asi tak 15 minut na to se obléknout a vyzvednout Hermionu, chtěl-li dodržet svůj slib. Zhluboka se tedy nadechl a pak jednal rychlostí blesku.

Honem zhltnul zbytek toustu, následovaný sklenicí vody, aby později neomdlel. Na cestě do koupelny ze sebe oklepal drobky a pak si dal tu nejrychlejší sprchu v životě. Vlasy si musel usušit kouzlem, to nesnášel. Většinou se o ně postaral jinak, nechal je uschnout na vzduchu a pomocí několika produktů je udržoval zdravé, ale na to zkrátka nezbyl čas.

Přeběhl ke svému kufru, z nějž vytáhl oblek dovezený z Anglie. Malfoyové vždy cestovali s oblekem - nikdy přece nemohli tušit, kdy dostanou pozvánku na prvotřídní večírek. Honem jej oblékl, bohužel se pět minut pral s kravatou. Prsty se mu třásly, a tak se málem místo klasického uzlu přiškrtil. Několik pokusů ho to stálo, uvázat kravatu podle svých představ. U zrcadla si ještě rychle upravil účes. Na to, aby mohl kvalitně vyjebat s mudlovským Weasleym vypadal víc než slušně. Podíval se na adresu, kterou mu Hermiona dala a pak zkontroloval čas - 6:57, tak akorát vyrazit.

Cestou ke dveřím si znovu připomněl úžasnost předchozí noci. Deset let se pořádně nevyspal! Hermioně se povedlo přivést ho do takového klidu, že z něj všechen nashromážděný stres prostě vyprchal. Najednou jeho tělo toužilo nahradit si všechen ten zameškaný spánek. Díky, Merline, za Hermionu, přistihl se si myslet. Pomohla mu, aniž by se doopravdy snažila. Uvažoval nad ní při čekání na výtah a za jízdu v něm si ještě stihl zatelefonovat mobilem od Katie.

Dorazil k domku v centru Toronta, jen pár bloků odtamtud viděl věž CN*, byla vážně vysoká. Chvíli tam jen fascinovaně stál, než si vzpomněl, kvůli čemu tam přišel. Třikrát zaklepal na dveře číslo 12, Hermioně trvalo jen pár sekund dojít ke dveřím. Jakmile ji spatřil, hodlal pozdravit, ale slova se mu zadrhla v krku. Nemohl spustit oči z krásy ženy stojící před ním, až mu málem z důlků vypadly. Pousmála se nad jeho reakcí.

Hermiona byla atraktivní ženou, toho už si Draco stihl všimnout. V běžném životě vyzařovala neskutečný půvab a možná právě proto usoudil, že už lépe vypadat nemůže. Výzva splněna.

Nechala si rozpuštěné vlasy, za což byl vděčný, dodávaly jí na vznešenosti. Právě vlasy byly jednou z jejích předností, hnědé kudrliny splývaly po zádech jako vodopád. Kůži měla opálenou a téměř zářila, zda za to mohl makeup či radost, to Draco nevěděl. Vzala si na sebe dlouhou tmavě zelenou róbu bez ramínek a doplnila ji stříbrnými doplňky. Vyschlo mu v puse, neboť až do poloviny stehen se táhl smyslný rozparek. Díky podpatkům vynikla délka jejích nohou.

Když pozorovala, kam se díval, usmála se ještě víc. Konečně odtrhl pohled od jejího těla a zadíval se jí do tváře. Zářivé oči obklopovaly výrazné řasy, rty působily tak sladce… Jaktože si jich předtím nevšiml? Hermiona nepoužila moc líčidel, protože očividně žádná nepotřebovala. Snažil se najít slovo, kterým by ji popsal - nádhera mu připadalo nejvhodnější.

"Ummm… Vypadáš úžasně," vykoktal Draco nakonec s bušícím srdcem. Zachichotala se, ale toho si sotva všiml. V hlavě mu hučelo, nedokázal myslet na nic jiného než její krásu. Tenhle pocit totiž znal - už ho jednou zažil, tehdy ve čtvrtém ročníku na plese. Nemohl zapomenout…

Spolu s ostatními studenty očekával příchod šampionů. Pansy ve svých nabíraných šatech mu visela na ruce, cosi mu žvanila do ucha a přiváděla ho tím k šílenství. Nevnímal ji, vděčný za to, že jí to alespoň docela slušelo. Hezká a čistokrevná - perfektní kombinace. Prostě ji jen bude ignorovat a život půjde podle plánu. Najednou se otevřely dveře a všichni šampioni nakráčeli dovnitř.

Potter nespouštěl pohled ze svých nohou, zřejmě ve snaze neupadnout. Draco nad tím pitomcem ohrnul nos. Na paži mu visela Parvati Patilová, celá pryč z toho, že je zrovna s ním. Roger Davis byl zase vedle z Fleur Delacour, o jejíž kráse nikdo nepochyboval. Diggory se nervózně usmíval, po boku mu stála pěkná Asiatka. Kdyby si jen Draco vzpomněl na její jméno… Bo Hang? Lo Fang? Něco takového. A nakonec Krum, s překrásnou dívkou po své pravici. Mladý Malfoy ji hned nepoznal, jelikož se nechal zaslepit její krásou. Radši by měl za partnerku ji.

Měla překrásné vlasy svázané ve vysoko posazeném drdolu, na sobě modrý hábit perfektně rámující její postavu. Hnědé oči jí svítily a doširoka se usmívala. Zíral na ni, když jeho tělem náhle proběhl šok. Byla to Grangerová.

Nemohl tomu uvěřit. Jak se ta šereda dokázala tak hezky upravit? Kdo by si pomyslel, že by mohla být pěkná? To nebylo to správné slovo a Draco to věděl. Grangerová nebyla pěkná, ale přímo krásná.

Jen na ni zíral, kompletně ohromen a z pohledu ji nespustil od chvíle, kdy vešla do sálu. Ani když tančil s Pansy, nemohl se na ni vynadívat.

Pořádně se toho večera opil a jediné, co mu zůstalo jako vzpomínka, byl právě její příchod. Nevěděl proč, ale její sličnost s ním zůstala. Na světě žily stovky krasavic, ale Hermiona mezi ně nezapadala, ona byla totiž skvost.

Tomu samému překvapení tedy čelil znovu a dospěl ke stejnému závěru - nádherný skvost.

"Sám nevypadáš zle," ocenila jej.

"Já nikdy," řekl Draco, ale v hlase neměl ani stopu po obvyklé nadřazenosti, zneklidnila ho. Setřepal ze sebe rozrušení a nabídl jí rámě. "Můžeme?"

"Stejně jako včera - jistě," s tímto se do něj zavěsila. Šli společně k chodníku a Hermiona se chystala sehnat taxík, když ji Draco zastavil.

"Poslyš," usmál se na ni z výšky - i s podpatky byla menší než on. "Jsem tu, abych toho zrzouna pořádně rozhodil. Počínaje teď." Zmateně na něj hleděla, dokud ji neupozornil na limuzínu zaparkovanou na konci ulice. Pozvedla obočí.

"Vážně?" zeptala se.

"Hele, pokud jsem v něčem dobrý, tak je to znepříjemňování života ostatním," vysvětloval, zatímco ji vedl ke dveřím auta. Podržel jí je, nastoupili a pak podle Hermioniných instrukcí vyrazili. Draco strávil celou cestu zíraním na ni, pobaven faktem, že na sobě měla barvy Zmijozelu. Zelená a stříbrná jí moc slušely, seděly k ní víc než by si kdy myslel.

Limuzína zastavila. Řidič si dal tu práci a otevřel jim dveře, Hermiona vystoupila první a za ní v těsném závěsu i Draco. Zaplatil šoférovi v mudlovských penězích, načež uchopil její ruku. Trochu ji tím překvapil, ale neucukla, čímž zase ohromila jeho. Co ho to vlastně popadlo? Kráčeli k hotelu, kde se galavečer konal. Otočil se k ní.

"Takže co je to vlastně za gala?" zeptal se.

"Naše společnost věnovala spoustu peněz na charitu, a tak teď ta charita pozvala všechny zaměstnance na večírek, který pořádá."

Draco přikývl zrovna, když procházeli hlavními dveřmi. Ocitli se ve velkém sále plném stolů, lidí a skleniček se šampusem. Díky, Merline, pomyslel si samolibě.

Sotva vkročili dovnitř, už na ně někdo volal. Hermiona se rozhlédla a pak nehorázně zaklela - na chvíli na ni uznale koukal, než si všiml důvodu jejích sprostých slov.

Směrem k nim šel jakýsi pár, žena vzhledem připomínala supermodelku, přímo učebnicová ukázka krásky, ačkoliv na Dracův doprovod rozhodně neměla. Muž byl vytáhlý a na hlavě mu svítily červené vlasy. Tentokrát to byl Draco, kdo zaklel. Konečně k nim dorazili, ten chlap se na ně culil a otravně se pochechtával. Blonďák na něj nazlobeně hleděl - zrzek, pihy, už o něm věděl dost. A věděl ještě něco navíc.

Tohohle chlapa nemohl mít rád.




*CN Tower je telekomunikační a turistická věž v kanadském Torontu, třetí nejvyšší samostatně stojící věž na světě a nejvyšší věž na západní polokouli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mám znovu oživit rubriku obrázků?

Rád/a je prohlížím
Nezajímají mě

Komentáře

1 Michaela | 13. prosince 2017 v 9:50 | Reagovat

Potrebuju dalsi! :D povidka je moj droga a ja mam hroznej abstak :D

2 agata | 13. prosince 2017 v 15:56 | Reagovat

Souhlasím s Michaelou. Co nejdřív prosím další kapitolu!! Berou mě mory, že nevím, jak to bude dál! Kdo je ten zrzoun? Co se má co pochechtávat? Jak dopadne Draco na ryze mudlovském večírku? Nedostane se do problémů? A řekne Hermioně, jak se mu líbí a že by s ní chtěl navázat hlubší vztah? A ona? Copak si nevzpomene ani na nějakou maličkost? O_O  O_O  O_O
Piš piš pis!! Prosím!! :-P  :-P :-P

3 emma | 17. prosince 2017 v 13:02 | Reagovat

Je naprosto úžasné, že po "delší" pauze ses zas vrátila a přidáváš další díly. Snad v tom budeš pokračovat, protože ty jsi talent od přírody. Jinak hodně štěstí při studiu

4 M | E-mail | 2. ledna 2018 v 13:53 | Reagovat

Je to super! Prosím další ❤

5 Ella | 4. ledna 2018 v 22:18 | Reagovat

❤❤❤❤❤❤❤

6 Martina | 15. ledna 2018 v 23:16 | Reagovat

Prosiiiiim dalsiiiii ...jsem zavisla na tve strance :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama