Kapitola 8

6. prosince 2017 v 23:17 | Rosalie D. ~ |  Fate Has Its Ways
Já vím, já vím, nic neříkejte! PS: Jsem napůl mrtvá a mám moc práce se svým životem.
Jo a nečetla jsem to po sobě... Omlouvám se <3

Originál Fate Has Its Ways od starkids.



Ve čtyři hodiny stál Draco před oním "Timem Hortonem" v Youngově ulici. Ruce měl v kapsách, zatímco se houpal na patách, v očekávání Hermionina příchodu. Kudrnatá hlava zatím nebyla nikde v dohledu. Začal se samou nervozitou potit. Musela se přece ukázat, nemohla jen tak znovu zmizet. Každých pět sekund kontroloval úzkostlivě kapesní hodinky. Když to tak učinil po třístédevadesátéčtvrté, někdo mu zaklepal na rameno. Otočil se.

Stála tam Hermiona, s vlasy lehce zdivočelými a jiskrami v očích. Měla na sobě tmavé džíny s pěkným černým tílkem - jednoduché oblečení perfektně rámovalo její postavu. Kadeře měla všude, ale na rozdíl od školních let už to nevypadalo, jako by jí na hlavě pošlo zvíře. Její rozcuch jí v majestátní divokosti rámoval obličej srdcovitého tvaru a velké jasné oči zářily. Nikdy si nevšiml, jak hluboce hnědé byly, skrz její duhovky mohl spatřit její duši, čistou a dobrou. Usmívala se, čímž se svět kolem ní jakoby celý rozsvítil.

Dracovo srdce se zastavilo, párkrát zadrhlo a pak zase zrychlilo, na mnohem vyšší frekvenci než předtím. Zamotala se mu hlava, což bylo naprosto stupidní - vždyť se jednalo o Grangerovou. Zatracenou knihomolku, kterou si celá léta dobíral a která ho praštila do obličeje. Byla to ta u mudlů rozená, jíž mučili u něj doma. Malá šprtka z Nebelvíru, co ho porazila v každém předmětu ve škole. Dívka, kterou si oblíbili všichni učitelé, vyjma Snapea. Šlo o Hermionu Grangerovou. Nemělo by mu vyvádět srdce jen z pohledu na ni. Kruci, nemělo by mu vůbec takhle bušit kvůli čemukoliv, co se s ní pojilo.

Špatné. Divné. Pro tohle nebyl žádný důvod. Vždyť se mu přece nelíbila, ani nic tomu podobného. Ne nyní, ani nikdy předtím. Zachvěl se, z Kanady už šílel.

"Ahoj, Draco," řekla, čímž mu přetrhal snění. Široce se na něj usmála a on jí to bez vynaložení sebemenšího úsilí oplatil.

"Ahoj, Hermiono," nadhodil. "Můžeme?" zeptal se a otevřel dveře do podniku Tima Hortona.

"Jistě," odpověděla a s kývnutím hlavy vešla dovnitř. Následoval ji.

"Jaký si měl den?" zajímala se, když čekali ve frontě na kafe. Draco nasál do nosu vůni onoho obchodu, krom kavárny to byla též pekárna a jemu se začaly v ústech sbíhat sliny na koblihu, kterou viděl za sklem. Vypadala báječně.


"Celkem fajn," dal jí odpověď pokrčením ramen. "Vyřídil jsem hromadu neurčité firemní práce."

"Neurčité?" chytila ho za slovo.

"Všechno s obchodem spojené vypadá i zní stejně, když v této oblasti pracuješ několik let."

Odfrkla si. "To tedy musíš být výborný obchodník."

Draco se usmál. "Divila by ses."

Od té chvíle velice snadno zabředli do plynulé konverzace. Nebyl to bezvýznamný všední hovor, který tolik nesnášel předtím, než z něj Kanada udělala slušného člověka. Tenhle rozhovor byl snadný, ale neskládal se z bezvýznamných jednoduchých vět. Neměli žádný problém s udržováním tématu, přebíhali mezi nimi náhodně. Nekonaly se žádné trpné odmlky, ani jedna. Draco nemohl jinak než přemýšlet o tom, jak skvělé to bylo. Ani když mluvil s Blaisem, nešlo to tak snadno. Po letech nenávisti, proklínání a komunikaci spočívající pouze v nadávkách, spolu dokázali mluvit v pohodě. Povídat si s ní mu přišlo tak snadné jako dýchání.

Zdálo se, že to byl čerstvý začátek jejich vztahu. Všechno, co mezi nimi způsobovalo roztržky, především jeho posedlost čistou krví a rozdílné koleje v Bradavicích, se ztratilo spolu s její pamětí. Bez těch věcí se Draco překvapivě dozvěděl, že se sobě navzájem líbí. Po dvaceti minutách rozmlouvání ve stylu dlouholetých přátel si náhle něco uvědomil. Možná kdyby nebylo oněch rozporů a nesmyslných rozdílů, mohli být skutečně staří přátelé, nejenom chováním.

Draco si lehce dokázal představit přátelit se s Hermionou, z mnoha důvodů. Ona jediná se mu mohla vyrovnat v kousavém odsekávání lidem a v intelektu a tyto dvě věci pro něj znamenaly hodně. Povzdechl si. Zvláštní, cítil se smutně, jakoby mu chybělo nikdy neexistující přátelství. Setřásl ze sebe náhlý smutek a usmál se na ni. Kolem ní si připadal šťastnější, a proto si přál, aby ji býval poznal drahně let zpátky.

Během jejich konverzace, získal celkem slušnou představu mudlovské verze Hermiony. Celkem ho to pobavilo, bylo to jako by tu dívku, kterou znával někdo zmudloval. V podstatě byla stále stejná, ale bez magie - posedlá knihami a ochranou občanských práv, což se dalo přirovnat hnutí SPOŽÚS. Stejně jako na škole byla introvertní, velmi inteligentní soudě podle volby slov. Ta stará Hermiona stále žila.

Nyní šťastně přebývala v mudlovském světě. Pracovala jako sekretářka ve velké korporátní společnosti někde v centru, překvapivě pouze několik bloků od Malfoy Industries. Očividně pokračovala v životě, jaký by vedla, kdyby nikdy nepoznala magii. Pro Draca to lehce děsilo, poslouchat o jejím bytí bez kouzel. Přišlo mu to nepřirozené, špatné, ona patřila do magického světa.

Myslet si, že Hermionino místo se nacházelo v jeho světě, byla zvláštní a pro něj cizí myšlenka, kterou když si prvně uvědomil, vyprskl trochu toho úžasného kafe (Tim Hortons uměl skvělou kávu). Nicméně, šokovalo ho to, tolik let žil v domnění opaku. Mudlorozené v kouzelnickém světě považoval za zvěrstvo, opovrhování přírodou. V takovém prostředí vyrostl, proto tomu tak dlouho věřil. Nyní si uvědomil svou chybu. Hermiona byla nejmagičtější osobou, jakou kdy potkal, přestože její předci navrhovali opak. Viděl to tak čistě jako nikdy předtím.

Po válce se Dracovi podařilo překonat své předsudky, ale nikdy doopravdy nezmizely. Vždy je měl nablízku, vzadu v hlavě, bojovaly o pozornost téměř každý den. Snažil se přes ně dostat, opravdu na tom pracoval, ale nešlo to, alespoň do té chvíle. Hermiona byla žijícím důkazem toho, že jeho přesvědčení nebyla správná. Musela být předurčena k magii, měla to zapsané v osudu. Draco pocítil záchvěv větru, jak ho staré předsudky opouštěly. Najednou viděl svět o něco jasněji, osvobodil se od nadřazenosti své krve, která ho celé roky stahovala dolů. A to všechno díky ní - ta žena ho obrovsky měnila a jeho to ani v nejmenším neštvalo.

Po pár hodinách rozmluvy o náhodných tématech a Hermioně se dostaly ke Dracově životu a minulosti. Snažil se tomu vyhnout, udržoval konverzaci soustředěnou hlavně na ni. Hned při první otázce začal být ostražitý, věděl, že musel našlapovat opatrně.

"No, tedy," vyhrkl, když se zeptala na jeho nejdávnější vzpomínky. "Vyrostl jsem v Anglii." Tato jeho věta ji přiměla zasněně se zahledět do prázdna.

"Vždy jsem toužila navštívit Anglii. Vypadá jako nádherná země."

Přikývl a suše se usmál, snažil se nedat najevo jediný záblesk emocí, jinak by působil podezřele. Rychle pokračoval o svém mládí.

Řekl jí o vyrůstání v Malfoyovic sídle, jak chodil do elitní internátní školy a pak začal podnikat. Záměrně vynechával podrobnosti a trochu mlžil. Možná tím v ní vzbudil dojem tajemna, to měly ženy rády. Nebo si to aspoň myslel, což znamenalo, že to tak bylo.

"V jakém oboru podnikáš?" zeptala se zvědavě.

"Emmm… V obchodních věcech," odpověděl spěšně, aniž by zabíhal do detailů. Být tajemný se mu líbilo. Hermiona se pousmála.

"Obchodní věci… Jak specifické," řekla na to s uchechtnutím. "Jak se ti líbilo na internátu?"

"Vlastně," začal a pokoušel se držet emoce na uzdě. Tahle konverzace začínala být těžká. "Ta škola je ve Skotsku, takový velký starý hrad, který někdo záhadným způsobem předělal na školu. No a rozdělili nás tam do jednotlivých kolejí… A někdy jsme navštěvovali vesnici…"

"Jak se ta škola jmenuje?" zajímala se.

"Bradavice," vyhrkl s nadějí. V jejím obličeji nezaznamenal ani známku poznání. Sakra, povzdechl si, vlastně toho moc nečekal, ale nemohl si pomoct, aby nedoufal, že si vzpomene na druhý domov.

"Divný název pro školu," uvažovala nahlas.

"Taky byla pěkně divná," přiznal upřímně. Aspoň podle mudlovských standardů určitě. Oba se zasmály jeho slovům a Draco lehce pozměnil směr rozhovoru. Znovu se rozpovídali se stejnou lehkostí.

Aniž by si to uvědomil, strávil povídáním s Hermionou čtyři hodiny. Jeden ze zaměstnanců je musel nakonec poslat pryč, ačkoliv to podal po kanadsku, dokonce řekl prosím, když je vyhazoval. Zatracení Kanaďané! Hermiona s Dracem nakonec skončili v centru Toronta, kde se společně procházeli. A co bylo zvláštní, stále jim nedošla témata k rozhovoru. Nicméně muselo to dříve či později skončit a po hodině potulování ulicemi, se Hermiona loučila.

"Omlouvám se!" zvolala. Kanaďanka v ní tím vyplula na povrch. "Mám nějakou práci na dodělání a zítra nebudu mít čas."
"Chápu," přitakal Draco, ve snaze nedat na svém obličeji znát zklamání z jejího odchodu.

"Jo a než půjdu," spustila ještě - zdála se nervózní. Rychle si rukou dala pramen vlasů za ucho. "Smím tě požádat o laskavost?"

"Jistě," odpověděl a úspěšně skrýval svůj šok. Jakou laskavost by od něj Hermiona Grangerová mohla chtít? Co by mohl Nebelvír požadovat od Zmijozela? To snad muselo být poprvé v historii.

"No… Totiž… Mám zítra v plánu takový formální gala večer. Je to od práce, naše společnost něco provádí a my tam kvůli tomu musíme jít. Upřímně tomu moc nerozumím, ale říkala jsem si, jestli bys třeba…. Jestli bys mě nedoprovodil? Bude tam můj bývalý přítel a já mu nechci čelit sama."

"Bývalý?" zajímal se Draco.

"Jo," zašklebila se. "Byli jsme spolu několik let, než mě podvedl s nějakou levnou courou. Pak vyšlo najevo, že mě podváděl skoro celou dobu našeho vztahu. Dělá v naší firmě a já ho naštěstí od rozchodu neviděla, jenže zítra to je bez šance, že bych se tomu jeho zrzatému ksichtu dokázala vyhnout."

"Zrzek?" zeptal se nevěřícně. Nejspíš špatně slyšel.

"Jo," potvrdila s ještě větším šklebem. "Je to rudovlasý pihama posetý pitomec. Dříve mi připadaly roztomilé, ale teď je nemůžu vystát, vlastně na nikom. Díky bohu, že jich mám jen pár."

Zíral na ni a snažil se nesmát. Neměla mudlovský jen život, ale i přátele a vztahy. Její nejlepší kamarádka byla pravděpodobně mudlovskou verzí Weasleyovic holky a někde v tom podfuku musel existovat i mudlovský Potter… A samozřejmě zrzoun - pitomá nekouzelná verze Weasleyho, která jí zlomila srdce.

"No," ušklíbl se - v hlavě se mu už formoval plán, velice zábavný plán. "Půjdu. A Weasle… Uhhh, tedy ten lasičák, který tě podváděl, bude nesmírně žárlit. Kdo by taky nežárlil, kdyby si jeho ex přivedla takovou sexy bestii," s těmi slovy si poklepal na hruď.

Hermiona vybuchla smíchy a několik chvil trvalo, než nad sebou znovu získala kontrolu. S potlačováním dalšího smíchu, ze sebe dostala: "Tomu věř, Draco."

"Hej!" zareagoval lehce uraženě. Rozhodně byl sexy bestie! S povzdechem to nechal být. "Takže v kolik tě zítra vyzvedávám?"

"V sedm, na této adrese pokud možno," odpověděla a předala mu kus papíru. To vážně chodila po světě se svými osobními údaji zapsanými na ústřižku papíru? "Je to formální událost, tak si vezmi oblek, prosím."

"Bez problému, Hermiono." Usmál se na ni. "Budu tam."

Vděčně mu úsměv oplatila. "Děkuji, Draco, moc si toho vážím. Uvidíme se zítra." Ještě mu zamávala, než se pak otočila a zmizela mu v davu lidí.

Vyrazil zpět do hotelu s podivným pocitem radosti, dokonce si cestou pískal. Tenhle scénář se zdál naprosto směšný, Hermiona ho požádala o pomoc, aby její bývalý, mudlovská verze zrzouňáka, žárlil. Nemohl si pomoct od svého nadšení. Vždycky Weasleyho nesnášel, ještě víc než kdy Pottera a teď mohl vytřít podlahu jeho kopií. Bylo to báječné.

Když dorazil na hotel, rychle se přemístil do svého pokoje, kde se svalil na postel a zíral do stropu. Představoval si v hlavě všechny možné způsoby, jakými mohl falešnému Weasleymu zničit večer. Kladl si však jednu otázku. Proč by se Hermiona do toho pošuka zamilovala jak v magickém, tak v mudlovském světě? Neměl žádné kladné vlastnosti, nedokázal ani za cenu svého života vést smysluplnou konverzaci a ze žádného úhlu světa nebyl atraktivní. Jeho pitomé pihy ho deformovaly a jeho hlava jakoby neustále žhnula plamenem. Co na něm viděla? Vážně… To byla blbost. Hermiona - tak bystrá, okouzlující, milá a krásná - si zasloužila mnohem víc, tak proč se zamilovala do něj? Draco se přetočil na posteli a raději zavřel oči. Ano, zasloužila si víc.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 agata | 11. prosince 2017 v 21:08 | Reagovat

Konečně! Chodím tu často, jestli nepřibylo a už jsem to málem vzdala. A přitom je to taková senzi povídka!! Jsem přesvědčená, že ten zrzek bude opravdu podobný Ronovi a že s ním Draco opravdu zamete. Je vůbec možné, aby si Hermiona vzpomněla? A dostane se někdy do Anglie? Potká Harryho a Rona? Možná by jí v Anglii dokázali léčitelé pomoct!
Prosím tě, já vím, že realita má přednost, ale šlo by dát další kapitolu trochu dřív? Aspoň v lednu, třeba? Je to napínavé a krásné čtení!! Prosííím!!
Za tuhle moc děkuji!!! :-)  :-)  :-)

2 Clary | 16. prosince 2017 v 21:14 | Reagovat

Super, už se těším na pokračivání :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama