Kdyby Kruma nebylo... 9/?

24. května 2017 v 18:21 | Rosalie D. ~ |  Kdyby Kruma nebylo...
No jo, je to tu! :D A zrovna ve zkouškovém, nejsem já idiot?! :D



"Kluci, kdo se mnou půjde do knihovny?" zvolala Hermiona energicky, když po ránu vrazila do chlapeckých ložnic. Nikdo však její otázku neslyšel. Všichni chlapci v místnosti byli stále zachumláni v peřinách, a kdyby se odtamtud neozývalo hlasité chrápání, jeden by i řekl, že už nejsou mezi živými.

Zahleděla se do postelí, kde spali Ron s Harrym. Předchozího večera se s ní učili dlouho do noci a bylo to na nich dost vidět. Harry si zapomněl večer sundat brýle, které mu nyní držely na obličeji jen za jednu pacičku, a Ron zase zařezával tak nahlas, že kvůli tomu málem praskalo sklo v oknech.

"Dobrá, tak já vás nechám, ale jen pro tentokrát," poznamenala trochu zbytečně. Ještě než odešla, přikryla Rona pečlivě peřinou, jelikož se mu ji podařilo v noci kopnout na zem.

Cestou do společenské místnosti opatrně nakoukla do dívčích ložnic, i Ginny ještě tvrdě spala. Nebylo se čemu divit, jen velmi málo studentů vstávalo v sobotu v sedm ráno kvůli učení. Hermiona se navzdory málo hodinám spánku cítila skvěle. Nedělalo jí problémy trávit celé dny v knížkách, dokonce měla období testů celkem v oblibě.

S brašnou nacpanou k prasknutí zamířila na snídani, kde se hodlala pořádně nacpat jablečným koláčem. Měla z nadcházejícího dne dobrý pocit, ani nevěděla vlastně proč. Čekalo ji opakování dějin čar a kouzel, předmětu, který nudil dokonce i ji, přesto se cestou dolů z nebelvírských komnat usmívala.

Okny do hradu prosvítalo jasné světlo, venku začínal krásný den. Ve Velké síni se příliš nezdržela, nabrala si vysněný kus koláče do pytlíku, strčila jej do tašky a následně propašovala kolem paní Pinceové do knihovny.

Stejně jako v mudlovských školních knihovnách, i ta v Bradavicích byla vybavená spoustou stolků, které si studenti mohli dle své libosti obložit knihami. Hermiona ani na okamžik nezaváhala, vybrala si jeden úplně vzadu mezi těmi nejvíc zaprášenými knihami a rozložila na něj obsah své kabelky.

Takhle brzo ráno ve studovně nebyla jediná živá duše, dokonce i knihovnice klimbala za svým stolem, její sotva slyšitelné chrápání bylo jediným zvukem rušícím jinak posvátné ticho. Ale nebyly tam jen ony dvě, ačkoliv si to Hermiona myslela.


Zpoza regálu s knihami o zvěromázích ji sledoval pár šedivých očí. Draco Malfoy poslední týden téměř nespal, ne proto, že by nebyl unavený, ale jednoduše proto, že kdykoliv zavřel oči, zjevovaly se mu vzpomínky, na něž by nejraději zapomněl. Bezesné noci trávil čtením nejrůznějších knih s kletbami a už z toho začínal šílet. Teď tam byla ona, zase. Opět a znovu musel čelit její přítomnosti tam, kde chtěl být sám.

Sledoval její počínání jako kočkovitá šelma, která si prohlíží svou oběť. Vypadala tak bezstarostně, jako by zkoušky byly to jediné, co ji trápilo. Bez sebemenšího zaváhání otevřela jednu z tlustých knih před sebou a jala se z ní vypisovat poznámky.

Nevěděl, co má dělat. Nejrozumnější by jistojistě bylo nechat ji být, ale z nějakého důvodu se nedokázal přimět odejít. Stál tam ve svém úkrytu, tak blízko a přec tak daleko a sledoval její soustředěný výraz. Mezi obočím se jí při čtení objevila drobná vráska moudrosti. Zdálo se jako by měla problém vyložit si text, jež četla.

Nenáviděl ji. Tolik nenáviděl ty drobné pihy na její tváři, stejně tak její načechrané vlasy, dokonce i její oči, ty nádherné oči, nenáviděl. Rozhodl se, že nemá smysl se dál mučit a udělal pár kroků vzad, připraven opustit svůj rajón a poskytnout jí dostatek prostoru. Kvůli únavě však přišel o svou jinak dokonalou mrštnost, a tak omylem drcnul do jedné z knih, která následně spadla na zem.

"Sakra," šeptnul sotva slyšitelně, to už však mezi regály stála ona.

"Draco?" uniklo jí mezi dechem nevěřícně. "Co tu děláš?" zeptala se o něco přísněji.

Nechtěl být hrubý, opravdu. Tisíckrát si v hlavě představoval situaci, kdy spolu budou opět sami a v žádné té představě na ni nezvyšoval hlas. Nyní ale nemohl jinak, únava se na něm podepsala a on se proto neudržel. "Patří ti to tu snad, že se tak blbě ptáš?! Podívej, já tu byl dřív, nemůžu za tvoje podělaně pitomý nápady chodit sem tak zatraceně brzo!"

Sledovala jeho rozzlobený výraz. Vypadal tak hrozně strhaně, až ji to děsilo. Ani nevnímala jeho nepříjemná slova, neboť dokázala poznat neupřímnost za nimi skrytou. Udělala krok vpřed.

"Stůj!" zavrčel okamžitě. "Nechci tě nikde ve svý blízkosti, Grangerová!"

"Nevěřím ti," reagovala okamžitě. Táhlo ji to k němu, chtěla mu pomoct, chtěla vymazat všechnu bolest z jeho tváře, přestože zrovna ona byla jejím původcem.

Vyděšeně sledoval, jak se k němu přibližuje, vztek v něm přímo bublal. Co si to dovolovala?! Jakoby nestačila její pitomá krása. "Nechoď ke mně, varuju tě!" bránil se znovu.

Její paličatost se znovu projevila. "Měla bych se tě snad bát?" zeptala se ho se stopou posměšku v hlase.

Tohle nehodlal poslouchat, ona si z něj utahovala! Zamračil se, v tu chvíli vypadal téměř děsivě a pak k ní zuřivě přešel, tak rychlými kroky, až ji to zaskočilo. Tyčil se nad ní jako nějaká vysoká krásná socha. Přísahala by, že slyšela, jak rychle mu tlouklo srdce. "Co teď?" zamumlala s pohledem upřeným do jeho naštvaných očí. "Co uděláš teď?"

Nedokázal už rozumně uvažovat. Aniž by k tomu jeho mozek dal jakýkoliv signál, surově ji uchopil za ramena a přirazil ji zády k regálu. Knihy v něm se při tom nárazu nebezpečně otřásly. Ta nečekaná bolest jí vehnala slzy do očí, ale nedala na sobě nic znát. Prostě jen sklopila pohled k zemi a klidným hlasem pronesla: "Z toho budu mít modřinu."

Její nezájem ho přiváděl k šílenství a ona to moc dobře věděla. "Podívej se na mě," přikázal jí, a když ho neposlechla, násilím ji přiměl zvednout pohled od země. "Proč to děláš?" zašeptal z ničeho nic zlomeným hlasem.

Čekala od něj všechno, ale tohle ne. Ta bolest nešla přeslechnout. "Ale vždyť já nic nedělám," odvětila tiše.

"To je právě ono, jak můžeš být tak bezcitná?"

Tentokrát se pro změnu rozčílila ona. Zvedla ruku, zajela mu jí do vlasů a vztekle za ně škubla, čímž ho přinutila lehce sklonit hlavu. "Tak bezcitná jo? Já ti ukážu, jak umím být bezcitná!" vyhrkla v zápalu hněvu.

V následujícím okamžiku ho naprosto odzbrojila. Vmžiku se postavila na špičky a přirazila své rty k těm jeho tak zuřivě, až se trochu zapotácel. Jeho tělo na ni okamžitě zareagovalo - omotal paže kolem jejího pasu a přijmul její polibek s veškerou v něm nashromážděnou frustrací. Knihy nad nimi se opět otřásly, ale opět to nikoho nezajímalo.

Tiskla jej k sobě veškerou silou, kterou v sobě našla. Uvědomovala si, jak moc ho potřebovala, jak moc chtěla, aby ji ujistil, že je všechno v pořádku. Hladila jej po hrudi, po ramenech a pak jej znovu chytila za zátylek a lehce jej od sebe odtáhla. "Tak co, pořád nic?" šeptla mu do rtů. Nenechala ho odpovědět, znovu jej políbila s úplně stejným zápalem jako předtím.

Draco nevěřil tomu, co se dělo, ale to mu nebránilo si to řádně vychutnat. Lehce zkousl její spodní ret, což si vysloužilo reakci v podobě lehkého vzdechu. Prohloubil jejich polibek, který se pomalu začal vymykat kontrole. Oba chtěli víc.

"Draco," vydechla mezi polibky jeho jméno, "přestaň…" Navzdory svým slovům se k němu přitiskla a lehkými motýlími dotyky ochutnávala měkkou kůži jeho rtů. Její slova a činy si v tu chvíli nemohly víc odporovat.

Sebral veškerou sebekontrolu, kterou v sobě ještě dokázal najít a dvěma rychlými kroky vzad se zády přitiskl na druhý regál v téže uličce. Stáli naproti sobě, oba ještě zadýchaní ze vzájemné interakce. Jeden druhého vzájemně propalovaly zamlženými pohledy a vší silou se snažili zůstat od sebe.

"Co - to - bylo?" zeptal se pomalu s důrazem na každé slovo. Veškerý vztek, který se v něm za těch několik dní nashromáždil, se vytratil, v hlase neměl nic než čiré překvapení.

Hermiona nevěděla, jak na jeho otázku odpovědět. Neměla v plánu udělat nic z toho, ale nedokázala se ovládnout. Chtěla ho a nemohla tomu zabránit. "Jenom ukázka mé bezcitnosti," řekla podivně zastřeným hlasem.

Ještě chvíli se opíral o poličku s knihami, dokud si nebyl jistý stabilitou svých dolních končetin a pak se od masivního dubového nábytku konečně odlepil. "Tak asi abych šel ne?" pronesl s pro něj tak typickým úšklebkem.

S těmito jeho slovy ji nečekaně bodlo u srdce. "Proč?" pípla nesměle.

"Co? Ty chceš, abych zůstal?" Zvědavě pozoroval její výraz, snažila se schovat pohled za své dlouhé řasy, ale nedokázala potlačit svůj nenadálý smutek. "Mám zůstat?" vyptával se dál, když nic neříkala.

Její hlas nebyl dostatečně stabilní, aby ze sebe dokázala vydat cokoliv srozumitelného. Místo odpovědi tedy přiskočila k němu a neohrabaně kolem něj omotala ruce v jakémsi objetí podobném gestu.

"Hermiono, to nejde," pokračoval se rty zabořenými v jejích vlasech. "Víš přece, že to nejde. Pustíš mě?"

Bolela ji i jen představa toho, že by se ho měla pustit. Připadalo jí to tak správné, konečně mu byla zase blízko, konečně zase viděla v jeho očích i něco jiného než pohrdání a měla to všechno zahodit? "Ne!" odporovala mu. Málem se přitom rozplakala.

"Co chceš, abych udělal?" zajímal se něžně a hladil ji konejšivě po zádech. Nemohl dopustit, aby kvůli němu zase plakala.

"Zůstaň tu se mnou, když se budu učit, prosím," navrhla a zvedla k němu hlavu.

Nesouhlasně si ji přeměřil pohledem. "To nejde, někdo by nás mohl vidět…"

"A proč by to mělo vadit?"

"Protože ti nechci zkazit pověst a ještě víc nechci, aby si z toho měla zbytečně problémy u Pottera." Opatrně se s ní pomalu přesunul k jejímu stolku. "Chvíli tu s tebou zůstanu, ale pak půjdu, dobře?"

Bylo to lepší než nic, a tak souhlasila. Posadila se ke svým knihám a on si sedl na volné místo vedle ní. Jakmile se ujistila, že opravdu nikam nejde, opět se ponořila do svých učebnic. Draco ji pozoroval, stejně jako předtím, přesto mu to přišlo zcela jiné. Jak si mohl kdy myslet, že ji nenávidí? Vždyť na ní nebylo co nenávidět!

Jak na ni tak koukal, v nitru se mu pomalu rozprostíral pocit naprostého uvolnění - pociťoval náhlý klid v duši, který mu tak dlouho chyběl. Opřel si hlavu o ruku, ale netrvalo dlouho a unaveně klesl tváří na stůl. Hermiona se pousmála - vypadal tak unaveně, že trocha spánku mu mohla jedině prospět.

Mávnutím hůlky mu přičarovala deku. "Teď už asi nikam nepůjde," poznamenala pro sebe tiše a vlepila mu lehkou pusu na tvář. Vypadal kouzelně, když spal, chvíli se tím nechala rozptylovat, než ji svědomí donutilo vrátit se k práci. S úsměvem na tváři to šlo hned o něco líp.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ahoj | 24. května 2017 v 21:22 | Reagovat

NÁDHERA!!! :-)

2 Kamila | Web | 25. května 2017 v 6:48 | Reagovat

To bylo krásný :-)  :-)

3 agata | 26. května 2017 v 9:58 | Reagovat

Mám radost,že pokračuješ :-)
Moc hezká kapitola, jen se bojím, že si ti dva teď zadělali na velké problémy a že Draco ještě není připravený na vztah typu -buď, anebo. Hermiona by už možná byla schopná za svou lásku bojovat, ale mám strach, že ji v tom Draco nechá samu. Že by dal spíš přednost scházení se po koutech a oficiálně se k ní neznat. Že je dost zbabělý na to, postavit se k situaci čelem. I když ho celkem chápu, je zmatený a své rodiny se bojí skutečně oprávněně O_O
Děkuji a těším se na pokračování :-D

4 dramIone | 2. června 2017 v 5:18 | Reagovat

Môj Bože nádherné!

5 Miška | 16. června 2017 v 12:14 | Reagovat

Ahoj, je to hrozně chytlavé, chtěla bych vědět víc :D snad brzy vložíš další kapitolu :)

6 Jane | E-mail | 3. července 2017 v 19:35 | Reagovat

Doufám, že už máš zkoušky úspěšně za sebou a že už píšeš pokračování, protože se nemůžu dočkat!!! ^_^

7 Simpsonka | 30. července 2017 v 0:53 | Reagovat

wow. Prosím o další příběh. Je to super :-)

8 Yourfan | 3. září 2017 v 16:13 | Reagovat

Prosím prosím, napiš pokračování. Snad se burzo dočkáme, když je po zkouškách i po prázdninách ;) netrap nás a piš ! jsem jak závislá a "klepu" se na další :D

9 Arabela | 18. října 2017 v 9:12 | Reagovat

Prosim, pokracuj, takhle chytlavy pribeh jsem uz dlouho nečetla

10 pisalkov | 18. října 2017 v 11:51 | Reagovat

Tak doufám, že se dočkáme dalšího dílu jak téhle povídky tak i V bezpečí stínů. A nepíšeš i náhodou na Wattpad?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama