Květen 2017

Kdyby Kruma nebylo... 9/?

24. května 2017 v 18:21 | Rosalie D. ~ |  Kdyby Kruma nebylo...
No jo, je to tu! :D A zrovna ve zkouškovém, nejsem já idiot?! :D



"Kluci, kdo se mnou půjde do knihovny?" zvolala Hermiona energicky, když po ránu vrazila do chlapeckých ložnic. Nikdo však její otázku neslyšel. Všichni chlapci v místnosti byli stále zachumláni v peřinách, a kdyby se odtamtud neozývalo hlasité chrápání, jeden by i řekl, že už nejsou mezi živými.

Zahleděla se do postelí, kde spali Ron s Harrym. Předchozího večera se s ní učili dlouho do noci a bylo to na nich dost vidět. Harry si zapomněl večer sundat brýle, které mu nyní držely na obličeji jen za jednu pacičku, a Ron zase zařezával tak nahlas, že kvůli tomu málem praskalo sklo v oknech.

"Dobrá, tak já vás nechám, ale jen pro tentokrát," poznamenala trochu zbytečně. Ještě než odešla, přikryla Rona pečlivě peřinou, jelikož se mu ji podařilo v noci kopnout na zem.

Cestou do společenské místnosti opatrně nakoukla do dívčích ložnic, i Ginny ještě tvrdě spala. Nebylo se čemu divit, jen velmi málo studentů vstávalo v sobotu v sedm ráno kvůli učení. Hermiona se navzdory málo hodinám spánku cítila skvěle. Nedělalo jí problémy trávit celé dny v knížkách, dokonce měla období testů celkem v oblibě.

S brašnou nacpanou k prasknutí zamířila na snídani, kde se hodlala pořádně nacpat jablečným koláčem. Měla z nadcházejícího dne dobrý pocit, ani nevěděla vlastně proč. Čekalo ji opakování dějin čar a kouzel, předmětu, který nudil dokonce i ji, přesto se cestou dolů z nebelvírských komnat usmívala.

Okny do hradu prosvítalo jasné světlo, venku začínal krásný den. Ve Velké síni se příliš nezdržela, nabrala si vysněný kus koláče do pytlíku, strčila jej do tašky a následně propašovala kolem paní Pinceové do knihovny.

Stejně jako v mudlovských školních knihovnách, i ta v Bradavicích byla vybavená spoustou stolků, které si studenti mohli dle své libosti obložit knihami. Hermiona ani na okamžik nezaváhala, vybrala si jeden úplně vzadu mezi těmi nejvíc zaprášenými knihami a rozložila na něj obsah své kabelky.

Takhle brzo ráno ve studovně nebyla jediná živá duše, dokonce i knihovnice klimbala za svým stolem, její sotva slyšitelné chrápání bylo jediným zvukem rušícím jinak posvátné ticho. Ale nebyly tam jen ony dvě, ačkoliv si to Hermiona myslela.