Červenec 2016

Devátá kapitola {V bezpečí stínu} - Zas o krůček blíž

30. července 2016 v 1:47 | Rosalie D. ~ |  V bezpečí stínu
Omlouvám se za delší pauzu, nějak nemám na psaní náladu...


Probudila se v půlce noci, celá rozlámaná. Brzy si uvědomila, že nejen spala oblečená, ale ještě ke všemu na gauči. Stále v polospánku se zvedla a vrhla zamilovaný pohled na deku, kterou byla přikrytá, v duchu mu za ni děkovala.

Ačkoliv to nedávalo příliš smysl, zamířila do koupelny, kde si vyčistila zuby. Zmačkané šaty rovnou hodila do koše na prádlo a místo nich na sebe navlékla staré vytahané triko, co nechala na topení doschnout. Stále nebyla plně při smyslech, v obýváku několikrát narazila, než se jí povedlo nahmatat kliku do ložnice.

Snažila se našlapovat tiše, ale spánek jí znovu lákal do své říše, nedokázala udržet pozornost. Svalila se do postele, aniž by se kolem sebe jedinkrát rozhlédla, nemohla si tudíž všimnout nesprávně zvoleného pokoje. Okamžitě usnula.

Dracova postel byla natolik široká, že do něj při svém pohybu vrazila jen málo, ani ho nevzbudila. Ve spánku se k ní nevědomky přitulil. Tu noc ležela nezvykle klidně, nepronásledovaly ji žádné zlé sny. Tváří spočívala Dracovi na hrudi, o čemž samozřejmě netušila a ani on nevěděl, že měl ruku na jejích zádech.

Ranní probuzení znamenalo pro oba menší šok. Hermiona se probrala jako první a chvíli jí trvalo, než si uvědomila, v čí posteli se nacházela. "Sakra!" vyjekla příliš nahlas.

Osmá kapitola {V bezpečí stínu} - C'est la vie

15. července 2016 v 17:00 | Rosalie D. ~ |  V bezpečí stínu
Psala jsem to na mobilu v autobuse mířícím k moři, tak omluvte případné chyby :)



Po jejich hádce proběhlo dalších pár zvláštních dní. Hermiona a Draco zapadli do podivně zaběhlé rutiny. Oba ráno vstali, pokud možno tak, aby na sebe nenarazili a Hermiona pak zmizela buďto do práce nebo zůstávala neustále ve svém pokoji, po dříve společně tráveném čase se slehla zem.

Dracovi netrvalo dlouho uvědomit si naprostou debilitu svého jednání a také se za něj velice styděl. Nenáviděl se za to, že úspěšně zřítil most důvěry, který k němu postupně budovala. Pokaždé, když měl štěstí a na okamžik ji zahlédl, se nadechoval k omluvě, ale žádná slova z něj nevycházela.

Jednoho rána už toho měl tak akorát dost, bez ohledu na její spánek vtrhl k ní do ložnice, odhodlán si vše vyjasnit. Jakmile rozrazil dveře spojující jejich ložnice, vzhlédly k němu překvapené oříškové oči. Hermiona na sobě opět měla pouze ručník a k tomu si zrovna mazala zvednutou nohu krémem, takže byl ještě ke všemu částečně vyhrnutý.

'Otoč se, nezírej tak na ni!' křičel na něho jeho vlastní hlas v hlavě, ale on z ní přesto nespouštěl zrak, zkrátka to nedokázal.

Vylekal ji a Hermiona přesto nezačala křičet, jak by to udělala většina dívek v její situaci. S pohledem stále pevně upřeným na něj, pokračovala v roztírání krému. "Přeješ si něco?" zeptala se mile. Bylo vidět, jak mermomocí zadržovala smích.

Za normálních okolností, kdyby k ní vtrhl chlap a ona by zrovna byla polonahá, nejspíš by se strachy zbláznila, ale šlo-li o Draca, žádný takový pocit se nedostavil.

"Já... Ty, to-totiž," snažil se ze sebe vyloudit kloudnou větu, ale akorát se tím do toho ještě více zamotal. "Chci říct, promiňzatožesechovámjakopako." Mluvil příliš rychle.

Zmijozelka z Nebelvíru 14. kapitola (finální)

14. července 2016 v 13:51 | Rosalie D. ~ |  Zmijozelka z Nebelvíru

Co na to říct, po letech práce na téhle povídce mohu konečně konstatovat, že jsem ji dopsala. Byl to boj a ne vždycky lehký, ale povedlo se :) Touto kapitolou končí vaše oblíbená povídka, nezabijte mě za ni prosím...

Zmijozelka z Nebelvíru 13. kapitola

10. července 2016 v 1:03 | Rosalie D. ~ |  Zmijozelka z Nebelvíru
Ačkoliv už o tuhle povídku není takový zájem jako kdysi, já jsem na ni pyšná a hodlám ji dokončit! Tohle je jedna z posledních kapitol, které plánuji publikovat a upozorňuji, že je 18+! Komentáře mě samozřejmě potěší, takovéhle choulostivé scény přeci jen příliš často nepíšu O:)


Kdyby Kruma nebylo... 5/?

8. července 2016 v 13:20 | Rosalie D. ~ |  Kdyby Kruma nebylo...
Možná je načase tohle označit za kapitolovku :D Má to už takových 22 stran, což je více, než některé mé delší povídky...



"Prosím vás, pane, odveďte mě odsud," žádala Draca nervózně. V centru všeho dění nehodlala strávit už ani vteřinu.

Díky zmijozelské mrštnosti a cviku z hraní famfrpálu, se mu povedlo vymotat je z parketu celkem snadno, za což byla neskonale vděčná.

"Tak pane jo?" Otočil se pak na ni pobaveně.

Trochu zčervenala. "Slyšela jsem tu větu ve filmu," přiznala. Mířili zrovna po okraji Velké síně ven.

"Co je to film?" zatvářil se Draco nechápavě. Jeho naprostá neznalost světa, ze kterého pocházela, by jí rozhodně měla iritovat, místo toho se však přistihla, jak mu vysvětluje princip televize. Vypadal zcela fascinován představou nikdy nekončícího sletu obrázků. Byla tak zabraná do rozhovoru s ním, že si ani nevšimla dvou chlapců jdoucích jim v patách.

"Možná přece jen nejsou tak hloupí, jak jsem si myslel," prohlásil Draco nakonec o mudlech.

"Páni, to je od tebe skoro poklona," zasmála se jeho výběru slov.

Společně vyšli hradní bránou do nezvykle teplé zimní noci. Hermiona si domyslela, že magická zahrada vyčarovaná těsně před vchodem do vstupní síně byla nejspíše vyhřívaná. Rozhlédla se po té nádheře všude kolem a musela v duchu pořadatelům plesu poděkovat, mohli se tam alespoň na chvíli v klidu schovat před bandou čumilů.

"Pane jo," slyšela Draca vedle sebe vydechnout. Posadili se na lavičku u kašny zhruba uprostřed poměrně rozsáhlé zahrady. Díky spoustě keřů nebyli od brány tolik vidět.

"Přesně proto miluju magii," svěřila se mu zasněně, když se jí do vlasů sneslo trochu stříbrného netajícího sněhu. "Podívej se na tu krásu!"

"Už se dávno dívám," zamumlal a nespouštěl z ní přitom zrak.

Kapitola 7

7. července 2016 v 21:45 | Rosalie D. ~ |  Fate Has Its Ways
Originál Fate Has Its Ways od starkids.


"Jsi prolhaná mudlovská šmejdka, vím to!"

Zdlouhavý trýznivý křik prořízl ovzduší.

Draco se vymrštil na posteli lapaje po vzduchu. Po obličeji mu stékal pot a třásl se na těle. Schoval svou hlavu do dlaní, zatímco konečky prstů se chytil za vlasy. Dýchej, Draco, dýchej. Stále rozechvěn se postavil a přešel do koupelny, kde si opláchl obličej, klepal sebou jako šílenec. Opřel se o umyvadlo a zachytil pohledem svůj odraz. Vypadal jako duch, kůži měl bílou jako list papíru, pyžamo se na něj lepilo v důsledku potu a oči se mu děsem rozšířily. Prohrábl si rukou vlasy spolu s hlubokým nádechem, snažil se zpomalit tepy svého srdce.

V noci měl další noční můru. Vzhledem k předchozím pár týdnům, kdy nějakým zázrakem odezněly, Draco zapomněl, jaké opravdu byly. Ta noc znamenala ostrou připomínku. Každá chvíle mu připadala skutečná, nemohl tomu utéct, ať už se jakkoliv snažil. Znovu se zhluboka nadechl, vypustil z hlavy, jak příšerné ty zlé sny dokázaly být a tenhle shledával mimořádně strašným.

Musel si znovu prožít ten den na Malfoy Manor, den kdy Potter, Weasley a Grangerová byli zajati a jeho přinutili sledovat, jak Grangerovou mučí. Zesílil stisk rukou na umyvadle, vzpomínky mu znovu procházely hlavou a dočasně zablokovaly jeho zrak. Jakmile bylo po všem, sesunul se na podlahu a hlavu schoval do rukou. Obličej měl od potu celý mokrý. Tenhle typ nočních mur se zdál horší, protože se zakládal na pravdě. Někdy šlo jen o neurčité trýznění a bolest, ale pak někdy zažíval to hořké potěšení ze znovuprožití nejhorších chvil svého života. Ten den na Malfoy Manor k nim bezpochyby patřil, stále slyšel Hermioniny výkřiky, jak se mu odráží v hlavě…

HERMIONA! Události předchozích dní se k němu v tom okamžiku vrátily, čímž mu na chvíli zčernal okolní svět. Opilost, zapomnění, její znovunalezení, rozhovor s ní a plány na shledání - jeho srdeční rytmus znovu zrychlil, nicméně ne kvůli strachu, ale z nadšení. Hermiona Grangerová, mudlorozená knihomolka, členka zlatého tria a válečná hrdinka se už více nepohřešovala.

Draco se usmál, byl to zázrak. Našel ji! Chvíli se bezvýznamně culil na zeď naproti, než si něco uvědomil.

Ano, sice našel Hermionu, ale našel Hermionu bez paměti, Hermionu bez potuchy o tom, že ji někdo hledá. Našel ji pouhých pár týdnů před pohřbem a neměl důvod pochybovat o mučení, kterým si jistě prošla před vymazáním paměti. Ano, měl Hermionu, ale netušil, jak s tím naložit. Draco si povzdychl. Co sakra bude dělat? Nikdy se neocitl v podobné situaci a to jich zažil mnoho. Pochyboval o tom, že se vůbec někdo mohl nalézat v situaci této se alespoň přibližující. Kdo náhodou naběhne na služební cestě do své pohřešující se nepřítelkyně z dětství? To se nikdy nemohlo stát, za žádných okolností! Ale když už k tomu došlo, bylo nevyhnutelné, aby se to přihodilo právě jemu.

Sedmá kapitola {V bezpečí stínu} - Rozbouřené vody

7. července 2016 v 20:04 | Rosalie D. ~ |  V bezpečí stínu
Tentokrát trochu kratší, ale líbí se mi :)


Po onom nočním incidentu by člověk řekl, že si budou vzájemně bližší, ale paradoxně se sobě spíše vzdálili. Hermiona poprvé nechala Dracovi nahlédnout do svého skutečného nitra, a tím pádem existovala větší šance jejich budoucího přátelství, ale mohl to také být kámen úrazu kvůli újmě, kterou utrpěla její hrdost.

Poté, co ji nechal vyplakat se mu do trika, šla si znovu lehnout, a když následujícího rána vstal, už byla pryč. Vyhýbala se mu snad?

S marnou nadějí se rozhlížel po bytě, zda někde uvidí vzkaz. Jediná věc, kterou při svém hledání objevil, byla sova sedící na stole s Denním věštcem uvázaným k nožce. Zvědavě a přiznejme si to, trochu otráveně na něj hleděla, skoro jako by se mu snažila říci: "Hej chlape, víš, kolik mám ještě dnes práce?".

Usmál se na ni, aby se náhodou neurazila a pak strčil do váčku na její noze příslušné množství drobných mincí.

Tohle číslo novin pro něj hodně znamenalo, neboť věděl, že každou středu Hermioně vychází její sloupky. Sova si ho před odletem ještě stačila opovržlivě přeměřit a pak okázale roztáhla křídla a zmizela.

Draco se ihned vrhnul na noviny. Nalistovat příslušnou stránku nebylo těžké, vzhledem k tomu, jak dlouho její malá dílka četl. "Nahoře je dole," přečetl nahlas nadpis.

Osten pochybností ~ 6. část

6. července 2016 v 15:55 | Rosalie D. ~ |  Osten pochybností
Pravidla znáte, čím víc komentářů, tím větší šance na brzké pokračování :) Klidně pište i své nápady ohledně dějství, vždy se jimi ráda inspiruji :)


Hned jak je portál vyplivnul, se Draco zhroutil na zem v bezvědomí. Rána na jeho hlavě se ve světle vycházejícího slunce krvavě třpytila. Hermiona se na něj okamžik bezmocně dívala a teprve pak se rozhlédla po okolí. Zdálo se, že se nacházejí za hranicemi pozemků obklopujících Malfoyovské sídlo, stále nebezpečně blízko smrti.

Myšlenky jí v hlavě létaly neuvěřitelnou rychlostí, jak se honem snažila vymyslet, co dál. Chtěla je přenést někam do bezpečí, ale copak v době války existovalo bezpečné místo? Drahocenné sekundy ubíhaly a ona věděla, že každou chvíli se kolem nich mohou objevit Smrtijedi.

Náhle si vzpomněla na malou chatičku skrytou v horách, kde s rodiči strávila jedny zimní prázdniny. Draco se však musel probrat, aby se s ním mohla přemístit. Věděla, že je příliš slabý, ale nezbývala jim jiná možnost. "Rennervate!" pronesla s hůlkou namířenou na jeho tělo.

Jsem hotová!

5. července 2016 v 21:11 | Rosalie D. ~ |  Deníček Rosalie Devlin
Tak děcka, dala jsem to! Pořád tomu nemůžu uvěřit, ale hodiny a hodiny nad učením se vyplatily, protože konečně mám prvák za sebou! Pokud se někdo rozhoduje, zda studovat práva, tak je vřele doporučuju (v Olomouci! :D), akorát musíte předem počítat s učením alá Hermiona style. Nyní se tedy pustím do plánované rekonstrukce povídek, jak jsem Vás předtím informovala a pokusím se také přidat něco nového. Děkuji za podporu! :)

Kdyby Kruma nebylo... 4/?

2. července 2016 v 17:22 | Rosalie D. ~ |  Kdyby Kruma nebylo...

"Nádech, výdech, nádech, výdech," opakovala Hermiona stále dokola během zápasení se svými hustými vlasy. Už celou hodinu na ně po pramíncích nanášela přípravek 'Lokny princezny Kudrnky' od kouzelnické kosmetické firmy 'Příležitostně krásná', a přestože velkou část hlavy již měla zahalenou do uhlazených vzhledných vln, bylo to unavující. Během celého toho otravného procesu začala uvažovat o tom, že pro příští generaci dívek vymyslí nějaké kouzlo, aby je ušetřila tohohle utrpení.

Vlasy to celé však teprve začínalo. Jelikož si přála vypadat opravdu skvěle, nechala si od mámy poslat celou řadu mudlovských líčidel, se kterými pracovala jen velmi zřídka. Při pohledu na ně se jí maličko zatmívalo před očima, ale spoléhala na své vzpomínky. Tolikrát pozorovala svou matku se malovat, že to prostě musela zvládnout! Čarodějky měly určitě jiné a lepší způsoby zkrášlování, ty však nebyl čas zkoumat.

Pustila se do boje s vervou sobě samou a nakonec to nedopadlo vůbec špatně. Měla od přírody jemné rysy, které stačilo pouze správným způsobem podtrhnout. Na víčka nanesla lesklý stín v barvě růžového zlata, dále své medově hnědé oči obtáhla tužkou tmavší barvy, trochou čokoládového stínu a zvýraznění dokončila řasenkou. Líčka doplnila narůžovělou tvářenkou, čímž se rozhodla skončit. Nevypadala nijak oslnivě nádherně, stále byla Hermionou, přesto si připadala jinak.

Když se soukala do těch překrásných šatů, v myšlenkách se vrátila k Malfoyovi. Tenhle večer, ať už měl být jakýkoliv, hodlala strávit v jeho přítomnosti a nebyla si zcela jistá, zda jsou na to oba mentálně i fyzicky připraveni. Nechtěla si to připustit, ale poslední dobou zaznamenávala v jeho přítomnosti pocity, které se daly vzdáleně přirovnat k přitažlivosti. Ačkoliv se vzájemně snášeli jen stěží, měli mezi sebou nepochybně jisté vibrace a ona byla odhodlána blíže je prozkoumat.

Konečně byla i oblečená. Měla však dojem, že šaty od chvíle, kdy si je zkoušela naposledy, někdo očaroval. Předtím vypadaly krásně, ano, ale teď byly přímo úchvatné a bylo to tím, že na pohled téměř splývaly s její kůží. Zírala na sebe do zrcadla dobrých deset minut, než byla opět schopná přemýšlet.

Díky bohu v krabici nalezla i boty, protože na ty úplně zapomněla. Klečela na zemi a v rukou svírala pudrové lodičky se zlatým vyšíváním, ve snaze uvěřit skutečnosti toho všeho. Zavřela oči, pak několikrát zamrkala, ale nic se nezměnilo, jelikož se nenacházela ve snu, opravdu se to dělo.

Rušení a přepisování...

1. července 2016 v 16:04 | Rosalie D. ~ |  Deníček Rosalie Devlin

Na vědomost se dává, že se brzo uchýlím k celkové reorganizaci všech dosud napsaných povídek. Tenhle blog jsem začala psát v roce 2011, to znamená v 15 letech.. V té době jsem sice nepsala nejhůř, ale za některé povídky zde uveřejněné se dnes doslova stydím. Jelikož nyní, o pět let později, se mě Dramione stále drží a se psaním povídek, jak jste si jistě všimli, jsem stále neskončila, je načase provést nějaké ty změny. Rozhodla jsem se proto některé dlouho neaktivní nebo neúspěšné povídky úplně zrušit a některé starší (třeba ty hotové) přepsat.

ZRUŠÍM:
Milosrdná lež - původně tato povídka nějaký nápad měla a celkem mě i bavila, ale postupně mě jí bavilo psát čím dál méně a dnes už nevidím žádný důvod ji dokončovat (pokud byla vaše oblíbená, je mi to líto, ale najdete si určitě jiné favority :)

PŘEPÍŠU:
Volba osudu - tato povídka potřebuje víceméně pouze upravit gramatické chyby a errory v čárkách, z části už jsem ji upravovala, zbytek hodlám dodělat po zkouškách
Proti své vůli - není špatná, ale myslím, že je psaná příliš zbrkle a určitě tam některé slovní obraty potřebují předělat
Čas plyne a lidi se mění, cukrouši - tahle povídka patři mezi mé oblíbenější, ale jak jsem si ji znovu pročítala, zdá se mi až nemožně vybočená z charakterů postav, celkem špatně napsaná a zkrátka špatná, pokusím se s ní něco provést, abych ji pro vás mohla dokončit (budu přepisovat staré kapitoly a dávat vám vědět)