Červen 2016

Informace k povídkám

29. června 2016 v 15:07 | Rosalie D. ~ |  Deníček Rosalie Devlin
Ahojte lidi,
to jsem zas já. Jenom bych Vám v rychlosti chtěla sdělit pár informací, co se mě a povídek týče. Ještě mi zbývá složit jednu zkoušku (snad, na výsledky té předchozí stále čekám) a pak mám prvák práv za sebou (byl to hororák). No a jak to tedy bude, povídky budu přidávat v pořadí, v jakém se mi je podaří psát, protože většinou mám chuť psát třeba jen jednu nebo dvě (určitě jste si všimly, které jsou mé oblíbené poslední dobou). A ještě, jelikož se mě čtenářka v komentářích ptala, povídka Help of a Mudblood nejspíš 18+ nebude, ale V bezpečí stínu ano, to mohu říct jistě už nyní. Také chystám nový díl povídky Osten pochybností! ;)

Děkuji za pozornost, PIŠTE KOMENTÁŘE, zatím zdaaar :)

Pátá kapitola {Help of a Mudblood} - Sblížení

28. června 2016 v 3:11 | Rosalie D. ~ |  Help of a mudblood
Co na to říct, jsou tři hodiny ráno ... #maniak
PS: Snad je to tentokrát dostatečně dlouhý! :D


"Jen doufám, že si to s ním nepřeháněl," pokárala jej, "život je příliš krátký, než abys ho celý prospal."

Zamyšleně poslouchal její slova s pohledem upřeným k zemi, vypadalo to, jakoby studoval linoleový vzor na podlaze a neměl se k odpovědi. Povzdychla si.

"Draco," oslovila ho. Jeho křestní jméno již pronesla za těch pár dní tolikrát, že jí to už ani nepřišlo divné, popravdě se jí začínalo líbit.

Rozhodl se splatit oslovení stejnou mincí, proto potichu zamumlal: "Hermiono…"

"Podívej se přece na mě," pobídla ho, a když tak pomalinku udělal, usmála se na něj, jak nejmileji svedla. "Dokážu ti pomoci, vím to. Musíš mi ale věřit!"

"Proč jsi na mě tak hodná?" vyhrkl, aniž by o tom uvažoval.

Hermionu to bezesporu zaskočilo, nicméně se nedivila, proč se na to ptá. Rozhodla se povědět mu pravdu, jakkoliv zvláštní byla. "Já… Totiž…" Nezdálo se to tak jednoduché, jak si představovala, obvykle neměla žádný problém povědět, co jí leželo na srdci. Nyní tam však seděla a zírala do jeho zničených očí, které očekávaly odpověď.

Šestá kapitola {V bezpečí stínu} - Noční běsy

27. června 2016 v 15:37 | Rosalie D. ~ |  V bezpečí stínu
Já vím, přidávám kapitoly šokujícně rychle, ale nemůžu si pomoct, mám teď takovou chuť psát, až mě to zaráží :D Tenhle kus povídky jsem sesmolila ve vlaku na mobilu... Heh.


~~~

Ačkoliv napsal jasně, ať ho ten den nečeká, seděla Hermiona až do půlnoci na gauči s dávno vychladlým čajem v ruce a pohledem hypnotizovala dveře. Pokaždé, když zaslechla sebemenší zvuk, sebou trhla a nejen kvůli tomu si začínala připadat jako regulérní blázen.

Padala na ni znovu ta tíživá úzkost, cítila se na všechno tak sama, až se jí z toho chtělo plakat. Za těch několik posledních let promrhala tolik slz, a přesto se vždy našly další, které se jí hnaly do očí, kdykoliv ji něco rozrušilo.

Nepřítomně hleděla na vázu na stole, tentokrát v ní žádná nová květina nepřibyla.

Nakonec své čekání přece jen vzdala a šla si lehnout. Jakmile se její hlava dotkla hebkého povlečení, dolehl na ni obvyklý večerní záchvat.

Pokud by se jí někdo zeptal, proč každou noc máčí slzami polštář, nevěděla by, co odpovědět. Nejspíš šlo o to, že tehdy si nejvíc uvědomovala, jak osamělá si uvnitř připadala.

Přála si konečně usnout, a tak se snažila ze všech sil vyprázdnit svou hlavu od zlých myšlenek. Spánek se dostavil až o hodinu později a zastihl ji zcela nepřipravenou na hrůzy její vlastní představivosti.

Slyšela ve své hlavě Dracův hlas tak jasně, jako by stál vedle ní. Tentokrát nebyl milý, ani jí nedodával sílu jít dál, právě naopak. Byly to vzpomínky ze školních let.

"Co tu tak postáváš, ošklivá šprtko? Chceš snad lidem jen překážet?!" vysmíval se jí. Nyní se ke zvuku přidal i obraz. Viděla samu sebe, jak stojí na chodbě v Bradavicích a on do ní úmyslně a hrubě vráží.

Pak se vzpomínka přepnula, opět tam byli oni dva akorát na Dracovu stranu se připojila jeho věrná společnice Pansy Parkinsonová.

Pátá kapitola {V bezpečí stínu} - Zjevení a zmizení

26. června 2016 v 18:41 | Rosalie D. ~ |  V bezpečí stínu
Tahle kapitola není příliš Dramione. Jelikož hodně čtu zahraniční fanfikce, uvědomila jsem si, že musím do svých příběhů vkládat i místa, která se netočí čistě jen kolem jejich vztahu. Je zajisté potřeba brát jejich životy komplexněji, a proto jsem napsala tuhle kapitolu z Hermionina pohledu. Doufám, že pro vás bude zajímavá i přes to!


Příštího dne ráno vstala Hermiona brzy, velice potichu se vyhrabala z peřin a pár sekund strávila zíráním na svého spolubydlícího, který měl ještě půlnoc. Ve spánku si odkopal peřinu, a tak měla nyní dokonalý výhled na jeho odhalená záda. Cítila, jak se jí nad tím pohledem stáhlo hrdlo.

V rychlosti si ustlala postel, chtěla totiž z ložnice co nejrychleji vypadnout. Zanedlouho musela být v redakci, neboť se opět blížilo vydání jejího sloupku, který si čtenáři mohli přečíst každou středu, a tentokrát šlo o zcela jiné téma, než na které obvykle psala.

Popadla pár kusů oblečení připravených na křesle vedle postele a vytratila se do koupelny. Naštěstí nepatřila k ženám trávícím spoustu času nad svým zevnějškem, a tak se jí podařilo být za méně než půl hodiny v práci.

Dojídala ještě koblihu, když dosedala na své pracovní místo. V redakci panoval poměrně nečekaný klid, v tuto ranní hodinu si jen málokdo přivstal kvůli práci na článcích. Hermiona otevřela zásuvku svého stolu, odkud následně vytáhla svůj rozdělaný sloupek sepsaný na svitcích pergamenu. Tentokrát, což pro ni již od školy nebylo zvykem, se musela s počtem slov mírnit.

Její brilantní sarkasticky upřímná úvaha byla téměř hotová, chybělo ji jen dopilovat a zkorigovat. Úpěnlivě na tom dělala až do oběda a současně stíhala vyřizovat telefonáty týkající se inzerce, kterou nyní spravovala jako záskok za nemocného kolegu.

Foolish

26. června 2016 v 3:17 | Rosalie D. ~ |  Videa
Ahoj čtenáři, vím, že obvykle už videa nepřidávám a asi vás ani nijak extra nezajímají, tohle je ale vážně nádherné! Vypadá opravdu pravě, jako by spolu Draco a Hermiona skutečně žili, proto všem doporučuju se na tuhle nádheru podívat :) Odlehčíte tím svým očím od čtení!


Čtvrtá kapitola {V bezpečí stínu} - Ne/pravé pokroky

20. června 2016 v 3:38 | Rosalie D. ~ |  V bezpečí stínu

Tahle povídka se mi líbí z několika důvodů. Mám na ní ráda, že je prostě jiná, můžu v ní přistupovat k postavám s jistým odstupem, vcítit se do nich, jak by se asi po hrůze z prožitého cítily, a přesto jim dávat naději... Tak nějak taky píšu z obou pohledů, prostě čtěte a uvidíte :)

--------------------

"Ahoj, jsem zpátky!" prohlásila Hermiona energicky, když vcházela do dveří od bytu. Uběhl týden od chvíle, kdy se ke Dracovi nastěhovala, ale jí to přišlo jako mnohem déle.

V rychlosti se na sebe podívala do zrcadla umístěného v malé vstupní chodbičce. Nemohla uvěřit tomu, že po letech zase vypadala trochu k světu.

"Jsem v koupelně," dostalo se jí hlasité odpovědi.

Kdyby Kruma nebylo... 3/?

20. června 2016 v 0:56 | Rosalie D. ~ |  Kdyby Kruma nebylo...
Tak jo, jen pár poznámek, než se dáte do čtení. Zrovna mám rozečtený jeden díl Harryho Pottera, což mě dost motivuje psát, ale zároveň si taky uvědomuju, jak těžké by to pro Hermionu muselo být, jít na ten ples zrovna s Dracem a že on by nejspíš dost bojoval sám se sebou, proto jsem tomu zasvětila tuhle "kapitolu". Taky si dost dobře uvědomuju, že by na sobě měli mít společenské hábity, ale co už, šaty jsou víc boží :D Doufám, že se vám bude tato číst líbit :)


Příštích pár dní bylo mezi nimi opět ticho po pěšině. Oba dva se snažili narážet na sebe co možná nejméně, protože večer, kdy měli společně šokovat celé Bradavice, se nezadržitelně blížil.

Hermiona již nebyla nervózní kvůli šatům, teď si naopak začínala uvědomovat, jaké následky může její výběr partnera způsobit. Znala své dva nejlepší kamarády natolik, aby věděla, že jí to časem odpustí, nicméně mohla jen hádat, jak moc se na ni budou zlobit. Malfoy byl koneckonců Harryho největší nepřítel už od prvního ročníku a i ona sama jej z celého srdce proklínala pokaždé, když otevřel pusu. Nedokázala vstřebat fakt, že zrovna Malfoy se má stát tím vysněným partnerem na ples.

Přesto její malá zanedbatelná část skákala radostí do vzduchu. Ona, Hermiona Grangerová, roky nazývaná tuctovou holkou rozenou u mudlů, se chystala na ples k poctě Turnaje tří kouzelnických škol v doprovodu toho bezpochyby nejhezčího kluka z ročníku. Přestože pro ni bylo důležitější, co má kdo v hlavě, měla i svou povrchní stránku a ta Draca Malfoye zbožňovala.

Kapitola 6

16. června 2016 v 23:44 | Rosalie D. ~ |  Fate Has Its Ways
Originál Fate Has Its Ways od starkids.


Tohle bylo podruhé během dvou dnů. Nestalo se to už tak dlouho a nyní dvakrát za dva dny! Hermiona se tomu mentálně stranila. Nemohla se vystavovat podobným situacím, i když věděla, že by moc chtěla. Byl konec, musela to přijmout. Uběhla už příliš dlouhá doba a ona s tím nemohla nic dělat.

Několik let uplynulo, několik dlouhých těžkých let. Podařilo se jí přebudovat svůj život, ale jen tak tak. Stálo ji to veškerou energii a schopnost nevzdávat se, přestože párkrát k tomu moc nechybělo. Věděla, že ať bude dělat cokoliv, svou situaci tím nezmění. Musela se posunout dál a dařilo se, nemohla to všechno nechat rozpadnout se na kousky jen kvůli tomu jedinému muži. Nemohla to dovolit.

Hermiona upírala oči na muže stojícího před ní. Byl vysoký, možná něco před metr osmdesát, platinové kadeře mu padaly do očí. Kůži měl velice bledou, jeho oči působily jako dva šedivé mraky hledící jí přímo do duše. Jeho postava byla osvalená, atleticky vybudovaná, celkově vypadal velmi atraktivně. Nicméně to nemohl být důvod, aby opustila svá přesvědčení.

Zdálo se téměř nemožné od něj tu předchozí noc odkráčet, stálo jí to všechnu vůli. I nyní věděla, že by měla odejít, snažila se pohnout nohama, přerušit oční kontakt, ale jednoduše to nešlo. Bylo to zbytečné zkoušet.

Nedokázala ho opustit, protože šlo o její minulost, o tu, na kterou se snažila si vzpomenout a zároveň ji nechat být. Neměla možnost volby v tom, co se jí stalo, ale posunout se dál bylo nezbytné. Všechno to vynaložené úsilí se začínalo sypat během jediného okamžiku.

Samozřejmě neměla tušení, kdo ten muž je. Jak se to jen jmenoval? Draco? Oh ano, Draco Malfoy. Byl přesvědčený o tom, že ji znal a možná měl pravdu. Jak by si to mohla pamatovat?

Od její nehody uběhlo několik let. Ona a její rodiče jeli ulicemi Toronta, kam se přestěhovali z malého kanadského městečka. Nechali jí řídit jejich auto, vozila je po okolí a pak odnikud přijel onen náklaďák.

Když se vzbudila v nemocnici, doktoři jí řekli, co se stalo. Její rodiče byli po smrti a to její vinou. Ocitla se v novém prostředí, sama a bez přátel, k tomu i bez rodiny, naprosto osamělá. Nicméně to na tom nebylo to nejhorší.

Celá její paměť zmizela. Nepamatovala si nic ze svého dětství, ani dospívání, dokonce zapomněla i na své rodiče. Nevěděla ani své jméno, dokud jí doktoři neukázali cestovní pas. Jméno Hermiona Masonová a fotka na průkazu, to bylo vše, co měla.

Několik hodin strávila snahou si vzpomenout na svou minulost. Jakákoliv vzpomínka by pro ni byla zlatem, objetí od otce, matčina barva vlasů… Potřebovala důkaz, že existovala i doba před tou nehodou. Nejstarším milníkem v paměti pro ni byla bolest a tu si spojovala se samotnou nehodou. Tu měla také v mlze. Vybavovala si pouze své utrpení a vlastní křik v agónii. Po probuzení v nemocnici byla od hlavy až k patě pokrytá modřinami a řeznými ranami, mnoho kostí utrpělo zlomeniny. Bylo to strašné.

Doktorům rychle došlo, že si nic nepamatuje, brzy poté, co ji přijali. Podle nich se paměť měla časem vrátit, ale nestalo se. Tolik let a stále neměla tušení, co se dělo před oním osudným dnem.

Do nemocnice se dostala druhého července roku 1998, pobyla tam necelý měsíc a pak ji propustili, nebo spíše vypustili zpět do světa. V osmnácti letech už mohla žít na vlastní pěst. Vrátila se na adresu, která jí byla poskytnuta, do bytu, který její rodina údajně čerstvě zakoupila. Byl pěkně zařízen, ale nikde nenašla žádné osobní věci. Opravdu si připadala, jakoby před nehodou nic neexistovalo.

Snažila se přivyknout tomuhle novému životu nebo spíše životu obecně, což se zdálo mimořádně těžké. Neměla rodinu, pomoc, ani vzpomínky, ty věci vzaly za své. Ten první rok se její zapomnění stalo prokletím její existence.

Žít bez minulosti dávalo Hermioně zabrat. Někdy se s tím jen stěží vyrovnávala, chtěla ty vzpomínky zpět, chtěla si pamatovat svůj život a nespočet hodin strávila zíráním do zdi, ve snaze si vzpomenout. Dokonce cestovala do svého starého domova, malého kanadského města, kde se snažila najít spojení se svým starým já. Všichni tam říkali jen to, že Masonovi byli pro ně cizí rodinou a dceru vyučovali doma. Nikdo s nimi pořádně nemluvil, což jí sotva mohlo pomoci. Jejich starý dům byl zničen, po Hermioně Masonové jakoby se slehla zem. Téměř jí to zabilo, kolik energie tomu věnovala. Utápěla se v depresích, neustále rozrušená kvůli svému ztracenému životu. Neměla se čeho chytit, a tak brzo skončila opět v nemocnici kvůli předávkování prášky.

Chtěla jen pryč, cítila se naprosto ztracená. Její život byl zbytečný, bezcenný a nikoho by stejně nezajímalo, kdyby umřela. Nikdo by si toho nevšiml, neměla na světě spřízněnou duši.

Po propuštění z nemocnice se rozhodla navštívit hrob svých rodičů. Rok zpátky se dozvěděla, že byli pohřbeni na hřbitově nedaleko města a ona jej dosud nenavštívila. Nepamatovala si je, ani jejich životy, neměla přece právo plakat nad jejich ztrátou.

Nicméně, poté co málem umřela, cítila závazek podívat se, jaké by to bylo, kdyby tam ležela s nimi.

Čtvrtá kapitola {Help of a Mudblood} - Nevzdávat se

16. června 2016 v 20:20 | Rosalie D. ~ |  Help of a mudblood


Celý víkend skutečně strávila v knihovně vyhrazené pro studium lékouzelnických umění. Přestože by si potřebovala sama odpočinout, nehodlala být doma ve společnosti svého nabubřelého manžela. Věděla, že Ronova zloba již nejspíš dávno vyprchala, ale nehodlala se nechat rozptylovat jeho neomalenými pokusy o omluvu.

V sobotu i v neděli dorazila do knihovny časně ráno a opouštěla ji až pozdě v noci, kdy Ron doma už dávno podřimoval, a tak se jednoduše stalo, že spolu za celý víkend nepromluvili jediné slovo.

Ve svém profesním životě však Hermiona dělala pokroky. Nemohla se zbavit dojmu důležitosti a výjimečnosti Malfoyova případu. Jeho složku nosila neustále s sebou a zakládala si do ní nejrůznější výtahy z odborných knih. Měla hned několik nápadů na terapie, které s ním hodlala zkusit.

Díky její neúnavné práci nabyl jeho spis značně na objemu, dokonce jej ani sestřička Sylvie nepoznala, když ho v pondělí zakládala zpět do kartotéky.

"V ordinaci na vás čeká lékouzelnice Rubbinská," oznámila Hermioně, zatímco se pokoušela nacpat desky do jednoho ze šuplíků.

"Výborně," zvolala Hermiona energicky. Vzápětí už zdravila svou kolegyni, která předem upozornila na nedostatek svého času.

"Předpokládám, že se mnou chcete probrat případ Draca Malfoye, nemýlím se?" prohlásila sebejistě.

Hermiona jí dala rychle za pravdu. "Jak dlouho jste jej měla pod svým dohledem?"