Duben 2016

Kdyby Kruma nebylo... 2/?

23. dubna 2016 v 1:32 | Rosalie D. ~ |  Kdyby Kruma nebylo...

Přesně jak očekávala, začal se Malfoy velice nahlas chechtat. Kdyby neměla slzy v očích, možná by to dokázala brát s humorem, ale takhle se sotva bránila pláči.

"Grangerová, no tak," promluvil, když si všiml jejího výrazu, "proč si s tím za mnou nepřišla dřív?"

Vykulila na něj oči. "Copak ty mi můžeš pomoct?"

Ušklíbl se. "Sejdeme se zítra po vyučování," řekl a bez dalšího vysvětlení odešel.

Ještě chvíli zůstala bez hnutí stát, mlčky zírala na jeho vzdalující se postavu a v hlavě měla zmatek. Jinak bystrá mysl jí nedokázala dát odpověď na žádnou z otázek. Nechápala, co to mělo znamenat, ale podle všeho měl Malfoy v plánu jí pomoci. Svět se musel dočista zbláznit.

Příštího rána se probudila a chvilku se snažila rozpomenout, zda to celé nebyl jen sen. Zmateně hleděla na nebesa své postele, ale to jí ani za mák nepomohlo. Po zbytek dne byla myšlenkami nepřítomná, dokonce i vyučování vnímala jen velmi mlhavě.

Cestou necestou (část druhá ♠ Exotika na Bali)

21. dubna 2016 v 0:44 | Rosalie D. ~ |  Jednorázovky
Dovolte mi říct jen pár slov... MUSÍM VSTÁT NA OSMOU! :D


Když se v myšlenkách vrátila zpět do reality, všimla si, že Draco z verandy zmizel. Dříve by ji ani trochu nezajímalo, kam šel nebo co dělá, ale to bylo k jejímu překvapení pryč.

Zvedla se z lehátka a rozhlédla se kolem. Neviděla ho nikde na pláži, rozhodla se tedy porozhlédnout v domě.

Francouzská Malfoyovic vila patřila sice k těm menším, ale pořád byla dost velká na to, aby se v ní člověk ztratil. Už se chystala vejít dovnitř, když v tom Dracova hlava vykoukla ven.

"Budu dělat něco k jídlu, máš hlad?" zeptal se nečekaně mile. Očividně se šel převléct, tmavozelené plavky nahradil působivě ležérní bílou košilí a kalhotami ke kolenům.

Prohlížela si ho delší dobu, než bylo nutné, což neušlo jeho pozornosti. "Beru to jako ano," odpověděl a neměl daleko k samolibému úsměvu.

Zatřásla hlavou, aby z ní dostala jeho obrázek. "Promiň, výpadek mozku," protáhla se kolem něj do domu, "slyšela jsem dobře, že se chystáš vařit?"

"Jo slyšela, další přednášku na téma domácích skřítků už bych opravdu nemusel přežít," řekl se smíchem.

Zprudka se otočila, chtěla na to něco chytrého odpovědět, ale to nebyl nejlepší nápad. Jelikož to nečekal, vrazila do něj, a kdyby ji nechytil, rozplácla by se na podlahu. Znervózňovalo ho, jak blízko se nacházela, pořád sám sobě v duchu radil se vzdálit, jeho ruce si však dělaly, co chtěly.

"Děkuju," pošeptala mu do ucha. Cítila, v jak strnulém stavu se nachází a do jisté míry jí to lichotilo. Z nenadálého popudu mu vlepila pusu na tvář, což ho ještě víc rozhodilo, zmizela však dřív, než se stihl vzpamatovat.

Kapitola 5

17. dubna 2016 v 16:39 | Rosalie D. ~ |  Fate Has Its Ways
Děkuju moc všem, kteří se tak rychle ozvali u minulého vzkazu, držíte mě! :) Proto jsem ukradla část svého vzácného času a přeložila další kapitolu Fate Has Its Ways od starkids. Ať se vám líbí, je to pěkně dlouhá mrcha! :D

"Hermiono?" vydechl zprudka, nevěřil tomu. Dvakrát zamrkal a štípnul se do ruky, ale když se podíval znovu, pořád tam byla. Jeho srdce se zastavilo a prudce restartovalo svou funkci, dýchal se stále vyšší frekvencí. Nemohla to být pravda, musel snít.

Nedokázal tomu věřit. Stála před ním, Hermiona před ním vážně stála. Princezna kouzelnického světa, nesnesitelná knihomolka, srdce zlatého tria a hlavně úžasná žena, byla tam. Její oči jasně zářily, zatímco si jej skepticky prohlížela, na rtech jí pohrával úsměv, jakoby jím rozsvítila celý svět. Rukou si prohrábla kudrliny a pohodila vlasy na záda, obličej měla narůžovělý ze studeného večerního vzduchu. Draco si nemohl pomoct, zíral na ni v úctě jako na svatý obrázek.

Hermiona na něj zvědavě koukala, skoro jako by byl učebnice k nastudování. Jak se zdálo, tahle vlastnost s ní měla navždy zůstat. Její oči, které ho bez přestání pozorovaly, se konečně setkaly s těmi jeho. Draco pocítil další příval elektřiny, ale Hermiona si toho nevšimla. Prostě zvedla jedno obočí a zeptala se: "Známe se?"

Vytřeštil pohled a prohlédl si ji stejně jako ona jeho před malou chvilkou. Rozdíl byl v tom, že jeho oči obsahovaly směs zoufalství, snažily se zapamatovat každý detail, jako by byla pouhou iluzí jeho opilé mysli. Odmítal opominout jediný kousek její postavy. Bylo úžasné, jak se téměř nezměnila. Jistěže vypadala starší, ale klíčové prvky jejího vzhledu tam stále byly, perfektně nedotčené. Vlasy měla stále trochu rozčepýřené, oči hnědé a hluboké. Také její tělo si uchovalo jemné křivky z posledních let v Bradavicích. Vypadala pořád stejně krásně.

No tak! Uvědomil si Draco a oči mu div nevypadly z důlků. Myslel právě na tu knihomolku? Co se to dělo? Nech to plavat, křičelo na něj podvědomí, které se jej snažilo odpoutat od vnitřní bitvy spojené s Hermioninou krásou. V této situaci si musel udržovat priority, musel se s ní vypořádat. Hermiona stála před ním.

Jak to bylo možné? Musela to být jen iluze, to prostě nebyla realita, nemohla být. Nemohla před ním stát uprostřed mudlovské Kanady, ne. Zatřásl hlavou a opět si ji zvědavě změřil. Zdála se tak skutečná, z masa a kostí a hlavně naživu, ale neexistoval způsob, jakým by to mohla být pravda. Je mrtvá, všichni si myslí, že je mrtvá. Nikdo ji už léta neviděl, po válce se vypařila. Vrátila by se k Potterovi a Weasleymu, nikdy by je neopustila. Tohle nemohla být Hermiona, nebelvírská princezna byla ztracená. Tato dívka jí nebyla.

Komentáře

16. dubna 2016 v 19:13 | Rosalie D. ~ |  Deníček Rosalie Devlin

Zdravím čtenáře, tento příspěvek je psaný poměrně narychlo, neboť jsem zrovna uprostřed učení občanského práva (velká zábava). Chtěla bych všechny, kteří čtou mé povídky poprosit, aby psali komentáře! Vím, je to poměrně podivná žádost, ale když mi za celou dobu neaktivity nepřibyde ani jeden komentář, není to zrovna ke psaní motivující. Když se mi náhodou sejde volný čas a chuť psát, je to malý zázrak, ale copak má smysl psát povídky, které podle odezvy nikdo nečte? Vím, že tu mám pár pravidelných komentátorů a těm děkuji, ostatní prozatím mlčící prosím, aby se sem tam ozvali. Děkuji!

Velice vytížená a v pětikilové knížce ponořená R.D.