Březen 2016

Domov, koleje, vysoká škola (update)

28. března 2016 v 23:03 | Rosalie D. ~ |  Deníček Rosalie Devlin

Ahoj drazí, chyběla jsem Vám? :) Už je to zas nějaký ten pátek, já vím, ale teď na velikonoce jsem byla po měsíci konečně zas doma a měla jsem opravdu bohatý program. Snažím se sem přidávat kdykoliv to jde, ale život vysokoškoláka není žádný med a teď na tom bohužel nejsem vůbec dobře. Koukala jsem, že někdo by rád, abych obnovila povídku o Rose a Scorpiovi, tak pokud jste pro, ozvěte se pod článek spolu s případným dějstvím, které byste si rádi přečetli. Ode mě zatím vše, nebojte se brzo něco postnu! :)

3. kapitola {Help of a Mudblood} - Budoucí bitva

14. března 2016 v 23:11 | Rosalie D. ~ |  Help of a mudblood
Za tuhle kapitolu můžete vděčit výbornému komentáři agaty u minulé kapitoly :) Natolik mě nakopnul, že jsem se do toho ponořila jako už dlouho ne a s výsledkem jsem celkem spokojená, snad budete taky. Snažila jsem se o delší kapitolu, tak nezapomeňte komentovat, to mě popohání :)


Kam zmizely ty posměšné úšklebky? Jsou snad skryty v jemných vráskách kolem úst? A kam odešla povýšenost? Vždyť ta k němu odjakživa patřila, býval jejím čirým ztělesněním.

Tyto i další otázky si v duchu pokládala, zatímco velice důkladně zkoumala jeho tvář. Věděla, že tohle chování není pro psychiatra běžné, ale zkrátka si nedokázala pomoct. Žádný z ostatních pacientů v ní nevzbuzoval takovou touhu rozluštit složité kličky poškozené osobnosti, to jen z Draca Malfoye vyzařovala zvláštní aura.

Věnovala pozornost jemným detailům jeho kůže, vrývala si je do paměti a snažila si domýšlet, proč tam jsou. Zvlášť ji zaujala malá jizvička nedokonale skrytá mezi jemnými chloupky jeho obočí.

Nechal ji na něj zírat, zjevně mu bylo příjemné, že mezi nimi panuje naprosté ticho. Oddechoval pootevřenými rty, což ji také fascinovalo víc, než bylo zdravé. Konečně zatřepala hlavou a velkou část svých neprofesionálních myšlenek z ní vyhnala.

Třetí kapitola {V bezpečí stínu} - Nic není náhoda

14. března 2016 v 20:35 | Rosalie D. ~ |  V bezpečí stínu
Pokud mou povídku čteš, zanech komentář! :)


Trošku podezřívavě se na Draca zadívala. V jeho šedivých očích dokázala rozeznat drobounké jiskřičky modré barvy, které vypovídaly o jeho nadšení.

Přijala nabízenou ruku s úmyslem dohodnout podmínky pobytu. Otevřela pusu a chystala se odbýt ho nějakou dobře mířenou poznámkou, ale nedal jí tu možnost. Popadl ji za zápěstí, a než se nadála, stála u něj v bytě, stejně jako předchozí večer.

Měla strach zůstávat v té samé budově, kde prožila tolik bolestivých chvil. Nemohla pro ni ani použít výrazu domov. Jakmile však vstoupila do Dracova bytu, zaplavila ji vlna naděje.

Přestože se přesunula o pouhé patro, cítila se mnohem lépe, tak nějak volná, což byl pocit, po kterém její duše volala už velmi dlouho. Rozpačitě si prostor bytu prohlížela.

Draco si uměl představit její zmatení z celé té situace a rozhodl se nechat ji o samotě. Vděčně se mu usmála do zad, když odcházel směrem do ložnice.

Věděla, že kdyby chtěla odejít, tak by jí nebránil. Chtěl jen nabídnout možnou alternativu, chtěl, aby to alespoň zvážila. Pomalu vykročila do obýváku, který byl středobodem celého bytu, a který už znala.

Překvapovalo ji, jak rychle zvládl byt za jediný den zařídit, ale při bližším pohledu si začínala všímat jednoduchosti interiéru. Všechno bylo striktně užitečné, nikde žádná infantilní výzdoba, ani zbytečné rostlinstvo.

2. kapitola {Help of a Mudblood} - Opačný účinek

12. března 2016 v 3:06 | Rosalie D. ~ |  Help of a mudblood

Hermiona stála v nevelké kuchyňce, kterou měli lékouzelníci v nemocnici k dispozici. Svírala v rukou malý hrnek plný kávy, ze které se kouřilo. Na půli cesty k ústům se však zamyslela a téměř zapomněla, že by měla ten blahodárný nápoj vypít.

Přemýšlela o včerejším večeru. Očekávala, že bude Ron zuřit, ale co se stalo, ji samotnou překvapilo.

Když vylezl ze sprchy, čekala na něj v obýváku. Podařilo se jí narychlo a za samozřejmé pomoci kouzel usmažit prostou vajíčkovou omeletu, kterou doplnila skleničkou vína. "Slavíme něco?" zeptal se, zatímco si ručníkem sušil zrzavé vlasy.

Nervózně se usmála a poklepala na místo vedle sebe. "Ne, jen jsem měla těžký den."

"To mi povídej," zvolal teatrálně. Pustil se do jídla se svou obvyklou houževnatostí a nezapomínal u toho popisovat strasti své podřadné práce pro ministerstvo. Ron byl přesvědčen, že si ho dostatečně neváží, z části si za to však mohl sám. Ihned po válce jej přijali jako bystrozora, ale stačila jediná zpackaná operace a málem kvůli němu přišli o všechen získaný postup.

Kdyby Kruma nebylo... 1/?

11. března 2016 v 19:29 | Rosalie D. ~ |  Kdyby Kruma nebylo...
Ahoj, moji milovaní čtenáři :) Nějakou náhodou jsem začala psát tuhle povídku, která nejspíš vydá na dlouhou jednorázovku, možná i kapitolovku, uvidíme jak se Vám bude zamlouvat. Nápad vznikl úvahou: Co by se mohlo stát, kdyby Krum Hermionu tehdy na ples nepozval? :) Vím, že toho na Vás poslední dobou vytahuju hodně, ale občas se mi chce psát, jen ne nic, co mám zrovna rozepsaného a je škoda, abyste přicházeli o povídky, i když jsem zrovna ve psací náladě. Užijte si čtení!


Hermiona vyšla rychlým tempem z knihovny a nijak ji nepřekvapilo, když její zrak ihned zaměřil Malfoye navážejícího se do jednoho z nebelvírských prváků. Od té doby, co byl Harry druhým bradavickým šampionem v Turnaji tří kouzelníků, choval se Malfoy k lidem z Nebelvíru ještě stokrát hůře než předtím. S povzdechem si v duchu připomněla své povinnosti prefektky a ihned zamířila k oné hlučné dvojici.

"Malfoyi, musím ti posté připomínat, že-" začala naučenou frázi, ale on ji to nenechal doříct.

"Promiň, ale čekám tu už řádnou chvíli. Chtěl jsem se jen nějak zabavit, to je vše."

Zvedla jedno obočí na znamení pochybností, když v tom se ozval onen prvák Kevin, který to celé tiše pozoroval. "Až budeš chtít zase probrat famfrpálové výkony mého otce, ozvi se," prohlásil sebevědomě a odešel.

Hermiona nevěřila svým uším a zmateně ho sledovala odcházet. "Myslela jsem…"

"Je mi jasný co," zabručel uraženě, "ale na tvou obranu, má pověst mě předchází."

Usmála se na něj a úsměv jí hned zamrzl na rtech, když si uvědomila, co dělá. "Radši půjdu," zamumlala.

"Počkej, čekám tu na tebe," křikl na ni, zatímco se jej snažila obejít.

Druhá kapitola {V bezpečí stínu} - Všechno zlé je pro něco dobré

7. března 2016 v 13:15 | Rosalie D. ~ |  V bezpečí stínu
Dalšího dne se stalo něco pro ni naprosto neobvyklého - po probuzení měla chuť vstát. Posadila se na posteli a důkladně se protáhla, zatímco její mysl analyzovala události včerejší noci.

Malfoy možná býval zmetek, ale v něčem měl pravdu. Svěřit se někomu, i když jen z části, rozhodně trochu pomohlo. Ron samozřejmě její nepřítomnost ani nezaregistroval, hlasitě chrápal na gauči, což se mimochodem nezměnilo ani po ránu. Prošla kolem něj, aby si udělala čaj a při pohledu na zelenou krabičku jí nevědomky přeběhl úsměv po tváři. Chovala se jako školačka.

Nástěnné hodiny s kukačkou sdělovaly, že je velmi časné ráno. V práci musela být až v deset, tedy za čtyři hodiny. Nevěděla, co s časem a jak tak o tom přemýšlela, vzpomněla si na vafle, které jí dělávala mamka. Bylo to tak dlouho od chvíle, kdy naposled měla chuť snídat.

Vytáhla ze skříňky starý batmanovský vaflovač a dala se do práce. Zanedlouho se zakousla do nasládlého těsta - vážně to mělo něco do sebe. Po krátké sprše, zrovna když si sušila vlasy, se ozvalo zaklepání na dveře.

Popadla ještě jednu vafli a strčila si ji do pusy. V tuto hodinu to mohl být jedině pošťák, před ním už stála zabalená v osušce mnohokrát, a tak ji ani nenapadlo se obléknout.

Zmijozelka z Nebelvíru 12. kapitola

6. března 2016 v 18:57 | Rosalie D. ~ |  Zmijozelka z Nebelvíru
Není to žádná sláva, ale vážně jsem se snažila :) Užijte si čtení a nezapomeňte zanechat komentář!


Mladý blonďatý chlapec nervózně přešlapoval před školní bránou. Už několik minut zíral na kliku ve snaze přinutit se za ni vzít, ale jeho rozporuplné pocity mu to v tom zabraňovaly. Vrátil se zpět na bradavické pozemky, jak nejrychleji svedl, přesto nyní nedokázal vejít do hradu. Bylo to nanejvýš pochopitelné, neboť dostal jasné příkazy, které měl dodržet a on stále nevěděl, jak s nimi naložit, aniž by kdokoliv přišel k úhoně.

Zimní vítr panující ve vzduchu mu čechral vlasy a blížící se Vánoce mu nijak nepřidávaly na pocitu beznaděje zaplňující jeho celou existenci. Nahlas si povzdechl. Konečně se odhodlal otevřít bránu a tiše vklouzl dovnitř. Bylo brzké ráno, a tak se nedivil, že cestou do komnat na nikoho nenarazil.

V hlavě měl nečekaně prázdno, za to byl velmi vděčný. Další dávku bolesti smíchané se strachem by nemusel přežít. Doklopýtal dlouhou chodbou ve sklepeních ke vchodu do zmijozelského domova a vpadl dovnitř. Připadal si ztraceně. Ještě před několika dny netušil, jak hrozný osud ho čeká, ten pocit mu chyběl.

Společenská místnost se zdála býti prázdnou, ale při pozornějším pohledu spatřil spící dívku. Byla to ona a čekala na něj, o tom nebylo pochyb. Chvilku se očima zastavil na jejím poklidném výrazu a píchlo ho u srdce. Co bude dělat? Vzpomněl si na sen, který se mu zdál, zatímco jeho tělo putovalo směrem do sídla zkázy a bolest se postupně stupňovala. Neuvědomoval si slzy putující po jeho tvářích, dokud mu nestekly po bradě přímo na její tvář, nad kterou se skláněl.

Její řasy se slabě zatřepotaly, když jemným pohybem otevřela oči. Reakce byla okamžitá, jakmile jej spatřila, byla hned vzhůru. "Draco," vydechla roztřeseným hlasem. Nemohla si nevšimnout jeho pláče.

As much as I need you

6. března 2016 v 5:23 | Rosalie D. ~ |  Překlady
Proboha živýho, tahle zatracená povídka vydá na 16 stran! :D To jsem se tak zase snažila pokračovat ve vlastních povídkách, zvlášť v těch, o které jste si psali, ale protože mi to zatraceně nešlo, rozhodla jsem se překládat. No a jelikož jsem se nechtěla pouštět do nové kapitoly, vrhla jsem se na jednorázovku. Strávila jsem nad tím asi 5 a půl hodiny, tak snad se Vám bude líbit :) Originál napsala m1s7resss a najdete jej TADY. PS: Je to dooost sladké.


Hermiona Grangerová seděla v knihovně a pozorně si opakovala látku, kterou našla v učebnici věštění z čísel. Po mahagonové lavici byla rozprostřena spousta dalších knih, o nichž byla jako správná knihomolka přesvědčena, že se jí budou hodit na zkoušky Náležité kouzelnické úrovně (NKÚ). Kývala hlavou chápajíc problematiku chybějících proměnných v algebraických výrazech. Milovala věštění z čísel, protože se velice nápadně podobalo matematice, kterou se naučila ve škole pro mudly.

S letmým pohledem na hodinky se zamračila, bylo už pět hodin odpoledne. Večeře začala bez ní. Hluboký povzdech opouštěl její ústa, když balila své věci do tašky. Jakmile byla hotová, přehodila si ji přes rameno. Škubla sebou pod tíhou kožené kabely. S těžkýma nohama se vydala směrem do komnat pro primuse, kde líně hodila tašku do jednoho z křesel. Pak se rychlými kroky vydala do Velké síně.

Když tam dorazila, zamračila se, neboť její oči přistály na páru kamarádů, kteří se vesele smáli. Ach, jak ten čas běžel. Zvlášť od chvíle, kdy se ze zlatého tria stalo zlaté duo. Zraněný pohled jí přebíhal přes tvář, zatímco mířila ke konci stolu. Nebelvírská primuska se posadila vedle jednoho z prváků, který se s vypísknutím ihned posunul dál od ní.

Hermiona byla zvyklá na to, jak s ní teď studenti Nebelvíru jednali. Všichni se k ní otočili zády. Samozřejmě důvodem byl onen fakt, že vešlo v obecnou známost její náhlé rivalství s Harrym a Ronem. Spíše to ale byl Harry, kdo se k ní doopravdy otočil zády. Všechno to začalo minulé léto.