Prosinec 2015

Kill me... Please! Anyone?

19. prosince 2015 v 20:07 | Rosalie D. ~ |  Deníček Rosalie Devlin
Zápočty, zkoušky, učení, mučení... Mám v sobě hektolitry kafe, nespočet energiťáků a už je mi z učení blbě, ale jedu jeduuu pojedu :D Nesnídám, nesvačím, nestihnu to, nestačím! Promiňte, vážení, mám veliké zpoždění :/ Kdybych se do Vánoc neozvala, tak to nejspíš nejsem mrtvá, jen nemám čas... Doufejme.... :D A přeju Vám klidnější prožití svátků než budu mít já!

Kapitola 3

9. prosince 2015 v 1:01 | Rosalie D. ~ |  Fate Has Its Ways
Originální autorka starkids, povídka v původním znění ZDE. MIMOCHODEM překládání je časově i mentálně náročnější, než se zdá! :D

Dalšího dne zašel Draco opět na Ministerstvo, aby se Blaisovi pochlubil svou dobrodružnou výpravou na sever. Představa, že stráví několik týdnů zaseklý ve studené zapomenuté pustině, se mu sice příčila, ale dokázal to spolknout. Přece jen to dělal pro svou firmu a přežil mnohem horší věci. Rychle procházel chodbami na Ministerstvu a vyhýbal se očnímu kontaktu s těmi, kteří na něj zírali. Draco to čekal, přece jen byl Malfoy. I poté, co ho soud zbavil všech obvinění z války, pořád si do životopisu mohl napsat - jeden z nejbohatších lidí v Anglii.

Zachytil pár pohledů od lidí, kteří ho propalovali pohledem. Většinu z nich neznal, ale pár tváří rozpoznal ze svých studií v Bradavicích. To ho přinutilo jít ještě rychleji s očima pevně přilepenýma k zemi, nechtěl s nikým z nich mluvit. Většina ho nenáviděla a navíc zcela oprávněně. Naštěstí ho nezajímalo, co si lidé myslí, už delší dobu ne.

Po pár dalších minutách spěšné chůze dorazil na oddělení bystrozorů, kde se rychle odebral ke dveřím se zlatě provedeným nápisem "Blaise Zabini". Při zabrání za kliku lehce zaváhal, slyšel zevnitř podezřelé zvuky. Blaise k někomu promlouval, ale ten druhý hlas nedokázal Draco skrze zeď rozpoznat. Pak si uvědomil, že mu to vlastně může být ukradené a nakráčel přímo do kanceláře.

Rychle si uvědomil svou chybu, měl přece jen zůstat venku. To, co našel v oné kanceláři si nikdy nemyslel, že během svého života spatří. Na chvíli se šokem zastavil ve snaze pochopit situaci. Přímo před ním seděl plačící Harry Potter s obličejem zabořeným do vlastních dlaní, Blaise se nakláněl přes jeho stolní desku a poplácával ho po zádech, mumlajíce cosi pravděpodobně sloužícího k útěše.

"Vyrušil jsem něco?" zeptal se Draco stále zírajíc na Pottera. Ocitl se mimo svou komfortní zónu, v nerealistickém imaginárním světě. Tohle nebyla scéna, kterou by kdy shledával reálně providitelnou. Nedoufal, že se dožije dne, kdy uvidí Harryho Pottera brečet. Byl svědkem toho, jak zmíněný muž přišel o všechny kosti v paži, snášel ječení profesora Snapea, stokrát padl z koštětě, dokonce sledoval jeho vítězství nad nejmocnějším černokněžníkem všech dob... Zažil Pottera v těch nejtěžších představitelných situacích, jaké svět mohl nabídnout, ale v žádném z těchto případů slzu neuronil.

Potter vzhlédl, oči měl zarudlé a tvář plnou slané vody. Draco nedokázal nezírat, šok mu to nedovoloval. Byl obeznámen s věcmi, kterými si hrdina kouzelníků musel projít, to byl všeobecně známý fakt, ale vždy se zdál být tak otravně silný! Což byl taky jeden z důvodů, proč jej Draco neměl v oblibě. Nic Pottera nezlomilo, nic ho nesrazilo na kolena, vždyť to přece byl Harry zpropadený Potter! Ten Potter, kterého Draco znal a který ho otravoval, však rozhodně nebyl muž sedící nyní naproti němu.

Blaise se ujal slova, v jeho pohledu se zrcadlila jemnost a ve tváři soucit, což by člověk většinou u někoho ze Zmijozelu těžko pohledal. "Ta stopa z minula vedla zase do slepé uličky."

Draco pro změnu zakotvil pohledem na Blaisovi, z jeho slov se mu z nepochopitelného důvodu sevřel hrudník. Proč mu záleželo na tom, že případ nikam nesměřoval? Tím se měl zabývat jen Potter!

Zmijozelka z Nebelvíru 11. kapitola

8. prosince 2015 v 6:06 | Rosalie D. ~ |  Zmijozelka z Nebelvíru
A máme tu další kapitolku jedné z vašich oblíbených povídek! Opět připomínám, že všechny komentáře jsou víc než vítané, užijte si čtení, já se poroučím a jdu spááát :) (jo, čtete správně -_-)


Hermioně nepřipadalo divné, že Draca nezastihla u snídaně, ani na žádné z hodin, neboť vzhledem k téměř probdělé noci strávené s ní, mohl snadno zaspat. Pochyby přišly, až když se do večera neukázal ve společenské místnosti a celé to završil Blaise, který se k ní kolem sedmé rozrušeně přihnal.

"Neviděla jsi Malfoye? Nespal ve své posteli a nemůžu ho nikde najít!" vybalil na ni vyděšeně.

Vyskočila z křesla, na němž dosud v klidu seděla, jako by ji do vzduchu vymrštilo dobře provedené kouzlo. "Cože?!" zvolala podobně vyjukaně.

"Myslel jsem, že by mohl být s tebou," povzdychl si Blaise v plané naději.

Zalil ji studený pot. Nevěděla, co si o tom má myslet, ale slabý hlásek vzadu v hlavě varovně křičel: "V tom má prsty Lucius!". Draco by ji takhle beze slova neopustil, aspoň tím si byla jistá. "Kdy jsi ho naposledy viděl?" zeptala se spěšně.

"Včera po vyučování… Do ložnice už jsem ho určitě vejít nespatřil."

"V noci byl se mnou," přiznala mu pod tíhou viny, "pak jsem si šla na chvíli lehnout a předpokládala jsem, že udělal to samé."

Blaisův obličej je zčistajasna rozzářil: "Takže jste se usmířili? Paráda!"

"No… Ano," zčervenala, "proč? Říkal ti o mně snad něco?"

"Ne, to ne, ale nejsem blbec, Hermiono. Bez tebe byl totálně na dně, jako ryba na suchu."

Osten pochybností ~ 5. část

8. prosince 2015 v 1:34 | Rosalie D. ~ |  Osten pochybností
Přináším Vám další část této dramatické povídky, snad se bude líbit. Opět žebrám o pozornost, PIŠTĚ PROSÍM KOMENTÁŘE! :) Tak trochu z nich teď žiju :D


"Máš všechno, co potřebuješ?" zeptala se jej, když vzal za kliku.

Podíval se na jejich spojené ruce. "Mám tebe, to mi stačí."

"Počkej ještě," zadržela ho znovu.

"Hermiono, nemáme moc času," sykl nervózně, "musíme jít!"

1. kapitola {Help of a Mudblood} - Tvé zájmy

7. prosince 2015 v 22:38 | Rosalie D. ~ |  Help of a mudblood
Děkuji Vám za přízeň, tak trochu jsem v ni doufala :) Psaní povídek je to jediné, co mě momentálně drží nad vodou, proto prosím piště všechny názory, které Vás při čtení napadnou do komentářů, moc to pro mě znamená!


Nespouštěla z něj oči. Byl to tak neobvyklý pohled, až ji to zaráželo. Pořád si nedokázala zvyknout na tuto jeho novou náturu, trochu i doufala, že se každou chvíli zasměje a zvolá: "To byl parádní vtip!", ale nic takového se samozřejmě nestalo a bylo načase vypořádat se s krutou realitou.

"Draco," oslovila jej znovu. Dobře si uvědomovala, jak ji jeho jméno pálí na jazyku. "Mám pro tebe návrh."

Zvedl hlavu a upřel na ni svůj zlomený pohled tak intenzivně, že byla ráda za pevnou židli pod sebou. "Poslouchám," řekl s pořádnou dávkou sebezapření.

Zhluboka se nadechla, dokonce několikrát, než byla schopna pokračovat. Trochu se styděla za svou nevyrovnanost, neboť tohle byl první případ, u kterého se cítila nesvá. "Co kdybychom hodili minulost za hlavu? Nejsem si jistá, kolik si toho ze školních let pamatuješ, ale byla bych opravdu ráda, kdybychom spolu začali zcela nanovo, souhlasíš?"

Neodpověděl. Jasně viděla, že ji slyšel, možná o tom i přemýšlel, přesto promluvil zcestně: "Rád bych dostal vodu." Nechápavě jej pár sekund pozorovala, dokud mu beze slova nenalila sklenici čiré tekutiny. Napil se, pil a pil, až byla všechna pryč. Pak teprve se znovu ujal slova: "Copak mohu zahodit svou osobnost? Jednou jsem nestvůrou, navždycky budu."

Prolog ♠ Přivedu tě zpět

5. prosince 2015 v 7:09 | Rosalie D. ~ |  Help of a mudblood
Napadla mě nová kapitolovka, v anketě pod článkem se vyjádřete :) Také bych uvítala návrhy na případný název!


Pořád dokolečka pročítala spis pacienta, který jí byl přidělen, a nedokázala uvěřit tomu, že je to pravda. Jmenoval se Draco Malfoy, velmi dobře jej znala - arogantní, nafoukaný, sebevědomý… Dokázala by pro něj najít tisíce různých přídavných jmen, ale nikdy by ji nenapadla slova jako "poznamenaný" či "narušený", přesto tato dvě přízviska stála v jeho popisu.

Hermiona Grangerová se po válce rozhodla pracovat pro Sv. Munga, konkrétně na psychiatrickém oddělení, které bylo speciálně nově zřízeno. Za svou krátkou kariéru už prožila ledasco a s každým dalším pacientem se ujišťovala v přesvědčení, že ji její práce naplňuje.

Nyní před ní stál on, zlomový bod. Nebyla si jistá, zda zvládne samotné setkání s ním, natož pak pravidelná sezení. Od svých jedenácti let zažívala takřka denně ponižování z jeho strany dobře mířenými poznámkami, nesčetnými vtípky, urážkami na její adresu, a přesto se současně nalézala v situaci, kdy mu byla nucena poskytnout pomoc.

Nikdy předtím se nezamyslela nad tím, jak všechny události posledních let musely ovlivnit jeho život. Ani jednou, přese všechny poškozené duše procházející jejíma rukama, ji nenapadlo, že by mohl také trpět. Nedokázala si představit svět, ve kterém Draco Malfoy není sám sebou, jak si však dobře uvědomovala, právě v takovém žila, neboť on byl nemocný a podle jeho rozsáhlého spisu dokonce velmi.

"Záchvaty paniky, úzkosti a hrůzy z prožitého. Někdy známky schizofrenního chování (mluví sám pro sebe)," předčítala nahlas poznámky předchozí lékouzelnice.

Opřela se zády do židle, očima stále hypnoticky sledující spis. Muselo jíst o vážný rozsah poškození osobnosti, jinak by jí nebyl přidělen do péče.

Nahlas si povzdechla. První setkání mělo proběhnout již ten den, za několik málo minut a ona stále nebyla smířená s tou nešťastnou skutečností. Bála se okamžiku, kdy jej uvidí, kdy uvidí všechnu tu bolest skrytou za jeho poruchou. Stále nebyla připravená, ani když se ozvalo klepání na dveře.

"Dále," vyřkla dostatečně nahlas a vzápětí spatřila přívětivou tvář své zdravotní sestry.

"Je tu pan Malfoy," oznámila pouze.

"Pozvěte ho dál," vyzvala ji svým profesionálně naladěným hlasem.

V ten moment, co ho poprvé po dlouhé době spatřila, se v ní cosi zlomilo. Viděla už pár dost strašných případů, ale tohle bylo jiné. Šlo o člověka, kterého znala v dobách plné síly. Pamatovala si ho jako půvabného, nicméně velmi pyšného kluka se zvráceným smyslem pro pořádek ve společnosti. Muž v její ordinaci nebyl v ničem jako onen kluk.

Zdál se až neskutečně bledý, kruhy pod jeho očima svědčily o tragickém nedostatku zdravého spánku, vlasy měl delší a neudržované, rysy povadlé, postavu vyhublou a ten pohled, ten mluvil za své. Sám od sebe na ni nepromluvil, stál tam, dokud neřekla: "Dobrý den, nechcete se posadit?" Přišlo jí nanejvýš zvláštní mu vykat.

Skutečně ji poslechl a sedl si na křeslo naproti ní, to bylo samo o sobě proti jeho povaze. "Znám tě," vypustil z úst první slova.

Usmála se a otevřela zápisník. "To je dobře nebo špatně?"

"Snažím se si vzpomenout," odpověděl útržkovitě. Jasně rozpoznala, že bojuje se svou vlastní pamětí, v jeho výraze si přečetla soustředěnost a hned na to čiré zděšení. "Ubližoval jsem ti!" vykřikl.

Bylo to mnohem horší, než čekala. "Ne," zalhala, "jen jsi mi poněkud rázně dával najevo svou nelibost," omlouvala jeho činy. Ani si neuvědomovala, že plynule přešla k tykání.

Její slova ho nijak neuklidnila, spíše naopak. Schoval obličej do dlaní a slyšela ho, jak si potichu nadává do monster. Byly doby, kdy by ho tak sama nazvala, ale jak se tak na něj dívala, uvědomila si, jak nepřiměřeně vysokou cenu platí za svou minulost.

"Draco," zkusila jej oslovit jménem, vůbec poprvé v životě. Mělo to svůj efekt, okamžitě zvedl pohled. Chvíli si vzájemně hleděly do očí a ona toho využila k jediné větě: "Odpouštím ti, rozumíš?"

Nevěřil jí, poznala to na něm.

"Tohle bude případ nadlouho," pomyslela si. Věděla, že někde uvnitř muže naproti ní, je schovaný skutečný Draco Malfoy, jehož přítomnost by nyní uvítala. Zapřísáhla se přivést svého nepřítele zpátky k životu, za každou cenu.

Drazí přátelé

3. prosince 2015 v 18:50 | Rosalie D. ~ |  Deníček Rosalie Devlin
(stejný obrázek mi visí na zdi :D)

Nadešel onen krásný (pche) čas roku, kdy si všichni vysokoškoláci trhají vlasy a nadávají nad svou leností v průběhu semestru... Přiznám se, nejsem dokonalá studentka, ačkoliv snaha byla (trochu... někdy...), proto teď musím vážně máknout a vyprodukovat ze sebe to nejlepší, protože jinak to prostě nezvládnu. Držte mi prosím palce, komentujte, ale hlavně mi nepište věci typu "přidej hned další", "proč nepíšeš častěji" apod. V poslední době jsem si na tomto blogu hodně mákla, napsala dost povídek (víc než za poslední 2 roky) a teď je čas pověnovat se škole, ve stylu Hermiony! Proto mě nechte zabarikádovat se u stolu s energiťákem a bystrou myslí a nezapomeňte na mě! :) Děkuju :)
PS: Pokud bude čas, určitě něco přidám, to se nebojte :)