Říjen 2015

Zmijozelka z Nebelvíru 8. kapitola

18. října 2015 v 3:28 | Rosalie D. ~ |  Zmijozelka z Nebelvíru
Po (tentokrát ne tak dlouhé) chvíli se vám opět hlásím s vaší oblíbenou povídkou. Už nekolik dní bojuju s novou kapitolou a dneska v noci se mi to konečně povedlo! Doufám, že vás bude bavit :) Něco mi říká, že na tuto chvíli jste čekali :) NEZAPOMEŇTE - čím více komentářů, tím větší chuť psát dál! ;) A věřte mi, že času nazbyt opravdu nemám :D


Bezcílné bloumání chodbami ho nebavilo, ale stále to bylo lepší, než čelit těm pohledům. Byla jich spousta a všechny stejné, jeden však mezi ně už nepatřil. Dosáhl, čeho chtěl, už o něj nestála. Proč nebyl šťastný? Dělal, co bylo správné, vzepřel se přání svého otce, ale přesto… Necítil se tak, jak doufal.

Zastavil se na místě. Vzhledem k tomu, jak málo lidí bylo na chodbách, hádal, že už bylo dost pozdě. Povzdechl si a zamířil po staré známé cestě do komnat.

Už tak dva dny s nikým nemluvil, začínal z toho šílet. Lačnil po nějakém kontaktu, ale zároveň jej odmítal. Prostě šílenost. Zakrátko už prolézal vstupní bránou do společenské místnosti. S časem se nepletl, hodiny na zdi ukazovaly něco málo po půlnoci.

"Nikdo tu není," šeptl pro sebe. Svalil se na gauč a ztěžka vydechl. Tyhle dny pro něj nebyly zrovna lehké. Snažil se, tak moc se snažil, aby na něm nebylo nic znát, ale bez úspěchu.

Vstal a došel až ke zdobenému oknu, skrz které bylo vidět do jezera. Chvilku do něj zíral, než mu došlo, proč tam šel. Vytáhl zpoza záclony starou skotskou a napil se přímo z láhve.

"Proč mě to nepřekvapuje?" vydechl někdo těsně za ním. Nemusel se otáčet, aby věděl, o koho jde.

Zmijozelka z Nebelvíru 7. kapitola

3. října 2015 v 15:30 | Rosalie D. ~ |  Zmijozelka z Nebelvíru

Draco Malfoy byl zmatený. Ano, slovo zmatený bylo pro jeho momentální stav více než výstižné. Seděl na své posteli a záclony měl zatažené, i přestože všichni jeho spolubydlící byli ve Velké síni na večeři. Měl by tam jít taky, ale nemohl a nebyl si jistý proč.

Poslední dny nebyl ve své kůži. Nikdy předtím se tak necítil, a tak neměl tušení, co s tím. Pootočil hlavu a pohlédl na polštář, kde ležel dopis od jeho otce. Už samo sebou věděl, že si Grangerová nechala přezkoumat rodokmen a i s kým byla příbuzná. Nutil svého syna, aby toho využil.

Lucius byl jedním z těch lidí, kteří okamžitě vědí, co se kde šustne. V tom dopise Draca chválil za to, jak rychle se jí dostal pod kůži a to ho znepokojovalo. Nedělal to přece pro svého otce a ani nechtěl.

Musel si přiznat, že se mu líbila ještě předtím, než začal Lucius navádět každý jeho krok. Živě si vybavoval rozhovor, který s otcem vedl po svém prvním roce v Bradavicích.