Únor 2015

MATURITA, ZKOUŠKY :O

28. února 2015 v 17:02 | Rosalie D. ~
Teď to vůbeec nestíhám, ale ozvu se! :)

Kapitola 1 - První léto po pádu Voldemorta

13. února 2015 v 14:52 | Rosalie D. ~
Opět se jedná o překlad (bohužel), ale i přesto je to skvělý nápad na povídku a sama nevím, jak se to bude dál vyvíjet. Každopádně je to super nápad :) Zanechte komentář, mám-li překládat dát? :) A také bych ráda věděla jak se vám líbí nový systém animací a obrázků v textu? Podle mě je to takové příjemné zpestření, co říkáte? :)



Z toho skvostného léta si nejvíce vybavovala zimolez. Polehávání v sadu, obklopená květy a jejich sladkou vůní v nose z níž se jí točila hlava. Způsob jakým si vánek pohrával s Ronovými vlasy - čechral tu červenou barvu a do nosu mu posílal pyl, čímž ho nutil kýchat.

A že Ronovo kýchnutí bylo pořádné. Byl to přece pravý muž, s chlapáckým nosem, tudíž i hlasitým kýchancem - něco jako při srážce vlaků. Rozesmálo ji to, když mu zčervenaly a slzely oči těsně předtím než se předklonil, aby mohlo přijít nevyhnutelné. Nakonec musel opustit sad a vyhledat svou mamku, která měla lektvar proti alergii spolu s kapesníkem. Ale Hermiona tam zůstala, dýchala život - méně násilnickým způsobem než Ron - s radostí z pouhé existence. Velké břemeno bylo konečně pryč.

Svým způsobem si nebyla jistá, zda to znamenalo začátek či konec života. Voldemort hrál po sedm let tak zásadní roli v jejím životě, že ztráta možnosti konání důležitých činů ji zanechala zmatenou. Bylo to tak zvláštní moct si odpočinout, nemít žádné starosti... Teda až na velkou otázku: Co teď?

Naprosto promeškala sedmý ročník školy. A OVCE! Jak měla v životě fungovat, když vlastně nikdy nedokončila školu?

Odpověd přišla ve formě dopisu, vlastně tří dopisů. Ginny také jeden dostala, ale její byl trochu jiný.

And I still love him...

10. února 2015 v 20:10 | Rosalie D. ~ |  Videa
Podle toho by se dala napsat povídka :)


Zmijozelka z Nebelvíru 5. kapitola

9. února 2015 v 22:29 | Rosalie D. ~ |  Zmijozelka z Nebelvíru
Tak jo, miláčci. Je to tu! Po dlouhý (delší než dlouhý) době se mi PODAŘILO NĚCO NAPSAT! Třikrát hurá! :) A to mám zrovna před maturitou a místo šprtání řeším povídky -_- No nic. Napsala jsem kapitolu Zmijozelky, protože těch proseb u ní bylo spoustu. Dejte mi prosím vědět, jak se vám líbí, je to pro mě důležité :) Když bude hodně komentářů tak mě to třeba dokope i k dalšímu pokračování :)


Potutelně se usmála. Milovala, když se Draco vztekal a mohla za to ona, ale tentokrát cítila i trochu výčitek svědomí. Rychle je zahnala při vzpomínce na ten trapas při polibku.

Zabořila lžíci do rýže. "Víš, já vůbec nechápu, o co mu vlastně jde," vydechla po chvíli. Už jí z toho šla hlava kolem.

Zabini se na ni chápavě zadíval. "Těžko říct, zda mu vůbec o něco jde. Malfoy je schopný živit se pošklebováním ostatním, je možný, že s tebou hraje hru na kočku a myš."

"Doufám, že skončím jako kočka."

Dál se o tom nebavili. Večeři si vychutnala víc, než čekala, a když šla pak společně s Blaisem na pokoj, narazili na rudého Rona. "Mohla bys na okamžik?" Bylo vidět, jak s ním cloumá zuřivost.

"Ach bože, co tentokrát?" pomyslela si unaveně a pohledem poslala svého zmijozelského kolegu napřed. "Ano, Ronalde?" snažila se nasadit úsměv.

"To ti to není ani trochu trapný?"

Zhluboka se nadechla, odhodlaná nenechat se vyprovokovat. "Co konkrétně?"

"Jo tak ty nevíš, o čem mluvím? Přemýšlej, týká se to tvého miláčka Malfoye."

"Chováš se dospěle jako vždy, Ronalde." Měla pocit, že se taky začíná vyžívat v provokování ostatních. Jiskry vzteku v očích zrzavého nebelvířana v ní vyvolávaly škodolibou radost.

"Proč se s ním přede všema muchláš?" ztlumil hlas, aby ho neslyšeli procházející studenti.

Silencio 1. kapitola

6. února 2015 v 18:53 | Rosalie D. ~ |  Silencio
Jedná se o překlad z angličtiny od autorky jménem AkashaTheKitty. Povídku v originále si můžete přečíst ZDE. Nevlastním žádná práva k této povídce. Jo a je to 18+, nutno dodat ;).

Hermiona šla velmi rychle, téměř běžela. Bylo pozdě, už po večerce, ale ona nemohla odolat pobývání v knihovně a snaze vyřešit jeden malý detail, co jí nedal spát, a tak jako vždy ztratila pojem o čase. Mumlajíc si pod vousy, spěchala dlouhou chodbou a snažila si zapamatovat vše co četla, slovo od slova.

"Naložený hrboun pomůže odolat kletbě, když-" Vrazila do osoby, jenž se objevila takříkajíc odnikud.

"Ow! Koukej kam jdeš, Malfoyi!" řekla zatímco se ho snažila neúspěšně obejít a pokračovat.

"Ale, ale, ale. Jestlipak to není Potterova malá pomocnice, venku sama. A po večerce, abych nezapomněl dodat." Draco Malfoy se nepříjemně uculil, jeho šedé oči byly naplněny zlou vůlí. "Myslím, že bych to měl nahlásit."

Hermiona popuzeně a naštvaně zavrčela. "Fakt? A jak vysvětlíš to, že jsi tu taky? Prostě to vzdej, bez svých poskoků jsi ještě méně děsivý než normálně."

Objevil se záblesk hněvu v jeho očích a pak se zašklebil. "Lepší mít poskoky, než být jen něčí parťák jak to vidím já.. Mimo to, profesor Snape mě poslal na obchůzku. Jaká je tvá výmluva? Zase zachraňuješ svět?" zasmál se, očividně pobaven svým skvělým vtipem.

Hermiona protočila oči a pokusila se znovu kolem něj projít, jen aby jí fyzickou silou přitlačil na zeď. Rozzuřeně sáhla po hůlce, ale on ji jednodušše sevřel zápěstí nad hlavou. "Však se mě nebojíš, ne?" ušklíbl se. "Kdyby tvůj rozum existoval, šmejdko, připustila by sis to. Nepotřebuju Crabba ani Goyla, dokonce ani magii, mohu tě snadno zabít bez pomoci, budu-li chtít."

Hermiona zastavila na sekundu svůj vzdor, aby mu věnovala znuděný a znechucený pohled. "Tak to udělej nebo mě pusť. Na tohle nemám čas!" S posledním slovem její koleno vystřelilo vzhůru a jen tak tak se netrefilo do cíle, do jeho vzácných čistokrevných klenotů, protože je ochránil pohybem nohy.

Malfoy zaklel takovým způsobem, který by jeho matku určitě přinutil vypláchnout mu pusu mýdlem a zatímco vzal obě její zápěstí do jedné ruky, máchnutím otevřel nejbližší dveře a téměř ji hodil dovnitř. Zavrávovala přes půlku místnosti. Než mohla opět nabrat rovnováhu, vytáhl svou hůlku a jednoduchým "Accio!" ji vzal jedinou šanci na obranu.

Navzdory svému předchozímu naparování, rychle nabírala na nervozitě. Ale on by ji přece doopravdy neublížil, ne? Slovně ji uráží pořád, dokonce ji někdy trochu postrčí, ale přece by nepoužil kletbu, jenž se nepromíjí přímo tady v Bradavicích, že?

Zasmál se, když viděl její znepokojení. "Už si tak nevyskakuješ, co, šmejdko?" pronesl se svým obvyklým úšklebkem a pomalu šel směrem k ní, zřejmě si vychutnával svou výhodu.

Hermiona se rozhlédla po nějaké zbrani nebo rozptýlení jeho pozornosti, ale nic tam nebylo. Nacházeli se v nějaké staré učebně s přibitými stoly a lavicemi. Byla by tam naprostá tma nebýt měsíčního světla procházejícího velkým oknem přes celou jednu stěnu. Spěšně přeběhla pár kroků a dala mezi ně jeden stůl, čímž dosáhla akorát toho, že se Malfoy rozesmál ještě víc.

draco + hermione || animals

6. února 2015 v 13:59 | Rosalie D. ~
Neříkám, že se vrátím, ale poslední dva nebo tři dny jsem koukala na pár videí, četla pár povídek, a když mi to časově vyjde ráda bych začala jednu skvělou povídku překládat :)