Březen 2013

3. kapitola - Slib

10. března 2013 v 23:13 | Rosalie D. ~ |  Rose a Scorpius
Rosie se koukala jak odchází a přitom se nevědomky usmívala. Takový zvláštní pocit ještě nikdy neměla. Po chvilce se z toho otupění naštěstí vzpamatovala a šla si lehnout.
Probudila se do mrazivého rána, skoro se jí ani nechtělo z postele, ale pomyšlení na to, že je to její první školní den ji z postele vymrštilo raz dva.
Vyčistila si zuby, do vlasů si zasunula lesklou zlatou čelenku a vydala se na snídani. Dorazila tam jako jedna z prvních, nicméně její otravný bratr Hugo už tam byl.
"Zdarec prcku, tak jak to dáváš?" zeptal se pobaveně.
"Neměl by ses tolik cpát sladkým." poznamenala tiše a posadila se vedle něj.
"Nechápu o čem to mluvíš." odvětil uraženě cpajíc si do pusy laskonku.
Zanedlouho dorazili Albus s Jamesem.
"Ahoj Rosie, jak ses vyspala?" zajímal se hned Albus a sednul si vedle ní.
"Určitě líp než já, Johnny mi strčil pod postel dělobuchy, uklízel jsem to snad hodinu!" postěžoval si zívající Fred, který dorazil unisono s bratrem.
"Ještě si stěžuj, jen jsem ti oplatil to Ječící jojo na záchodě!" zchladil ho Johnny a oba si nabrali snad tunu jídla.
Jako jeden z posledních k nebelvírskému stolu dorazil Scorpius, sedl si však dál od nich. Rosie to trochu vadilo, měla nevysvětlitelnou chuť se s ním bavit. Hugo si všiml kam kouká a hned spustil: "Co na něj furt civíš, panebože? Chceš aby tě proklel nebo co?"
"Sklapni, brácha, nevíš o čem mluvíš."
"Jo nevím jo? Nejsi ty nějaká chytrá na jedenáctiletou holku?"
"Představ si, že jo, to mám po mámě. A vůbec, hleď si svýho!" odbila ho nemilosrdně.
Poté, co většina studentů dojedla, sneslo se ze stropu hejno sov s poštou. Rosie nečekala, že něco dostane, proto jí překvapilo, když u nich přistála její sova Felície.

Zmijozelka z Nebelvíru 4. kapitola

9. března 2013 v 23:54 | Rosalie D. ~ |  Zmijozelka z Nebelvíru

Povzdychla si, doufala, že ho tam najde. Došla tedy k okraji jezera a posadila se. Koukala na svůj odraz na vodní hladině. Navenek vypadala pořád stejně, ale cítila se jinak. Prstem rozčeřila klidnou vodu a vzpomněla si na předminulý rok, kdy se konal Turnaj tří kouzelníků a ona strávila hodinu pod hladinou v bezvědomí. Viktor… Co asi dělá? Teď by měl o ní ještě větší zájem, kdyby věděl, že…

"Na co tam tak zíráš?" ozvalo se přímo vedle ní.

"Do prdele!" zaječela a spadla po hlavě do mělké vody.

"To se mi celkem povedlo," pochválil sám sebe Malfoy, ale kupodivu jí pomohl ven.

"Kreténe, jsem celá mokrá!" postěžovala si nahlas. Hábit měla promočený od ledové vody a klepala se zimou.

"Měla by ses s těma sprostýma slovama mírnit, ještě si začnu myslet, že k nám fakt patříš," prohlásil ironicky a pak udělal něco, co by od něj v životě nečekala. Opatrně se k ní natáhnul a svlékl jí hábit z ramen, pak sundal ten svůj a mlčky ji do něj oblékl.

"Páni, nevím co říct," zamumlala a podívala se mu do očí.

"Díky by stačilo." Usmál se na ni.

"A teď mi řekni, kde jsi vzal tu knížku!" vzpamatovala se z předchozího šoku.

"Nooo…" Nasadil nevinný výraz a couvl o kousek zpátky. "Tvůj kufr je růžovej, což je nechutný, ale byla hned na vrchu," zazubil se na ni a začal zdrhat.

Prudce vydechla. "Ty ses mi hrabal ve věcech?!" zaječela a jako střela vyletěla za ním.

"Možná trošku!" křikl přes rameno. "Máš celkem pěkný prádýlko, na holku co s nikým nespí!"

"Já tě zabiju, ty peroxidovej králi!"

"Tak to asi těžko!" zasmál se ledově, ale pak se otočil. "Kruci, ty jsi nějaká rychlá!" Byla necelé tři metry za ním.