Srpen 2012

He changes her too...

11. srpna 2012 v 1:13 | Rosalie D. ~ |  Videa
Dokonalost sama, naprosto úžasně zpracované :)


Hurricane

11. srpna 2012 v 1:07 | Rosalie D. ~ |  Videa
Naprosto nádherné video, musíte povinně shlédnout!


1. Povídka od Danielle

9. srpna 2012 v 20:24 | Rosalie D. ~ |  Hodnocení povídek
Povídku o které zde píšu si můžete přečíst zde, jmenuje se Nechci tě ztratit a napsala ji Danielle.


Hodnocení povídek!

9. srpna 2012 v 17:12 | Rosalie D. ~ |  Hodnocení povídek
Zdravím, to jsem zase já :) Venku prší, já se nudím, a tak jsem si vzpomněla, že tu byl kdysi nápad hodnocení povídek jiných autorů, což je fajn, když nemám co dělat :) Ze začátku bych uvítala především jednorázovky, ale klidně dejte i nějakou kapitolovku (jen prosím nic extra dlouhého), hlavně to musí být DRAMIONE! Budu hodnotit čtyřmi hvězdičkami, jedna je za úpravu textu, druhá za čtivost (když se ve větě například desetkrát za sebou opakuje jedno slovo, dost to člověka odradí), třetí za příběh (ano, i ten je poměrně důležitý :D) a čtvrtou za srozumitelnost (nějaké ty chybičky, které jsem dřív dělala dost i já, teď už snad ne :D).

Pokud se chcete příhlásit se svou povídkou, napište mi do komentářů, budu ráda ;) Kdybyste mi trochu shrnuli o čem povídka je, budu ráda a klidně nechám i komentáře :)

Always remember...

9. srpna 2012 v 16:37 | Rosalie D. ~ |  Videa
Po bezmála dvou hodinách překládání jsem si vlezla na youtube a přidávám jedno video, které se mi obzvlášť líbí :) Má precizně provedené manipulace a hudba je také příjemná. Jen mě štve, že je většina Dramione videí smutná :( a tohle je taky z malinké části francouzsky :D


10. kapitola - Jak si usteleš, tak si lehneš...

9. srpna 2012 v 15:48 | Rosalie D. ~

Tak jo, upřímně, tahle kapitola byla strašně dlouhá a nudná a absolutně mě to nebavilo překládat, takže místy jsem hodně textu vynechávala... Doudám, že to nevadí, protože jsou tam stejně pořád jen Weasleyovi :/ Ale co, o tuhle povídku jste si hodně psali, takže eat it ;) :D

Fráze "umřu očekáváním" nebyla ničím v porovnáním s pocity Molly Weasleyové sedící v rohu (doslova rohu) křesla.

Její nervy byly na pochodu. Věděla, že její syn udělal něco tak špatného, že to i George, věčného vtipálka, přivedlo k obavám, ale stále netušila o co jde, což jí vytáčelo téměř k výbuchu vzteku.

Co to mohlo být?

Co když někomu ublížil? Vždycky byl výbušný...

Nápady jí létaly hlavou, jeden horší než druhý. Nevěřila, že by kteréhokoliv z nich byl Ron schopný.

Ani ve snu se však nepřiblížila skutečnému Ronovu problému.

Ginny se podívala přes svou téměř bublající matku na George, který sledoval Rona tak-už-to-vyklop pohledem a pak nakonec na Rona samotného, kterému se potily ruce i krk.

Ginny byla vždy otevřenou, společenskou bytostí (kromě chvíle, kdy se poprvé ocitla vedle Harryho) a chápala, proč to ze sebe nemohl vymáčknout.

Ron vypadal, že ztratil veškeré nervy a Ginny si velmi přála vědět, co její bratříček přátelící se s Harrym Potterem, několikrát v životě i velký hrdina udělal tak strašného. Muselo to být velmi zlé, přímo epicky zlé.

Ale žádný z jejích nápadů (odlišných od verzí paní Weasleyové) nebyl správný.

Konečně, po chvíli, která se všem zdála nekonečná, ale ve skutečnosti trvala asi 30 sekund, se Ginny rozhodla, že pokud nepromluví ona, budou tam sedět do úplného stáří.

"Rone, tak už to vyklop sakra! Nemůže to být tak zlé!" napůl zakřičela, neschopna se nadále kontrolovat.

Všechna pozornost v místnosti se na chvilku soustředila k ní.

Ron se na Ginny zamračil, ale brzy jeho zlost odplavila hanba smíchaná s nervy. "Budete překvapení.." řekl a pak opět mlčel.

To očekávání paní Weasleyovou, která se pravděpodobně za celou dobu ani jedinkrát nenadechla dohánělo k šílenství.

Zmijozelka z Nebelvíru 3. kapitola

8. srpna 2012 v 21:26 | Rosalie D. ~ |  Zmijozelka z Nebelvíru

"Grangerová!" Chytil ji za lem hábitu a přitáhl k sobě. Nikdy předtím si nevšimla, kolik modré bylo v Dracově šedých očích a jak byly neuvěřitelně velké. "Na co tak koukáš?" zeptal se jí.

"Máš… Šmouhu na nose!" vyhrkla a odstrčila ho od sebe. "Abigail, pojď honem!" Chytla kamarádku za rukáv a postupně se jim podařilo prosmyčkovat kolem všech zmijozeláků.

"Uff, ti teda nevědí, kdy přestat," stěžovala si Hermiona a rukama se snažila sundat ze sebe Malfoyovy doteky. Měla pocit, jako by ji stále obklopoval.

"To je u nás typické," zasmála se Abby, "pojď honem! Ať získáme místa u smetanového dezertu."

"Naprosto souhlasím!" Před vchodem do Velké síně se ještě Hermiona ohlédla přes rameno. Právě včas na to, aby zahlédla své staré přátele, jak se navzájem pošťuchují. Než ji Ron stačil zaznamenat, prchala dovnitř za Abigail.

Posadila se vedle ní a Zabiniho, ostatně jako zatím pokaždé. "Tak co, jak si u nás spokojená?" zahájil vysoký tmavovlasý kluk konverzaci.

Ale jo," zamumlala Hermiona a strčila lžičku do svého želé.

Info

8. srpna 2012 v 18:01 | Rosalie D. ~ |  Deníček Rosalie Devlin
Tak jo, lidi, včera jsem napsala docela slušnej kus povídky Zmijozelka z Nebelvíru o kterou jste si psali :) Mám tuhle povídku ráda, ale upřímně, obsah moc vymyšlený nemám, takže je to spíš improvizace :D Klidně mi napište, jak byste si přáli, aby pokračovala ;) S překladem začnu, co nejdřív :) A klidně si napište i další přání... :)

Vaše přání? :)

6. srpna 2012 v 14:03 | Rosalie D. ~ |  Deníček Rosalie Devlin
Tak, nový design už tu nějakou tu chvilku je :) Jak se vám líbí? Chtěla jsem tentokrát něco letního a veselého, tak snad jsem se trefila do noty :) Nicméně, co se týká povídek, byla jsem dlouho pryč a jen vy mi můžete říct, na čem mám zapracovat a co byste tu rádi viděli :) Děkuji za věrnost, moc si toho vážím DO KOMENTÁŘŮ MI NAPIŠTE, CO SI ODE MĚ NYNÍ PŘEJETE :) :*


COMEBACK!

2. srpna 2012 v 20:09 | Rosalie D. ~ |  Deníček Rosalie Devlin
Tak, KONEČNĚ mám svůj notýsek opět v provozu a mohu se vrátit :) Za tu dobu se mi tu jistě nashromáždila spousta komentářů (aspoň doufám) a modlím se, aby mi čtenáři zůstali věrní, což věřím, že muselo být těžké... Byla jsem dlouho pryč, ale jinak to nešlo :( Školy bylo až nad hlavu, veškerý volný čas jsem vrazila do přítele, no znáte to, na psaní zkrátka nezbyl čas. Na poslední dva týdny ale zase pojedu k babi, kde se suprově píše, takže náměty na povídky PIŠTĚ DO POVÍDEK NA PŘÁNÍ a opravdu děkuju těm, co to tu za měsíce mé absence četli. Jdu vyrobit blogu nový kabátek, zatím pá :*