Prosinec 2011

Lost (začátek nebo konec?)

28. prosince 2011 v 22:59 | Rosalie D. ~

Na kraji malého města se tkvěla hospoda. Nad jejím vchodem visel ošuntělý nápis. Sotva kdo by si ho všimnul, sotva kdo by se pozastavil... Přesto vevnitř pár lidí sedělo.

V rohu tmavé místnosti seděl muž v černočerném kabátu a kouřil doutník. Rozmrzelým pohledem přejížděl krčmu tam a zpátky a co by sekundu koukal na své hodinky.

Zdejší servírka si nervózně povolila šátek, který ji tlačil kolem krku a přešla k onomu podivně vyhlížejícímu člověku. "Pane, budete si přát ještě něco k pití?"

"Kde je?! Měla tu už dávno být." brblal si ten muž pod vousy jako by ji vůbec neslyšel.

Pokusila se odkašlat si, ale ani to nepomohlo. Tu si všimla, že hodinky zdobící cizincovo zápěstí nejsou jako ty běžné, co lidé nosí, vypadaly téměř hrozivě. Celé černé, jen uprostřed se mihotala stříbrná ručička. Naklonila se blíž a přísahala by, že v té ručičce zahlédla na tisíc malých roztřepených vláken.

Tu se muž vzpamatoval a rázným pohybem schoval ruku pod kabát. "Co civíš, ženská drzá?" odbyl ji nestydatě. "Dones mi další whisky, na co čekáš?"

Servírka se zakaboila, ale jelikož to byl jeden ze vzácných zákazníků, držela jazyk za zuby a udělala jak poroučel.

Večer se vlekl dál a dál a muž pil skleničku za skleničkou. Stále na někoho čekal.

Blížila se dvanáctá hodina, hostinský už se téměř chystal zavřít, když tu se dveře hospody otevřely a na jejím prahu se objevila drobná ženská postava. Její dlouhé tmavé vlasy s odstínem fialové téměř zanikly v dlouhém kabátu, jenž měla na sobě.

Jediným pohledem přelétla hospodu a ihned zamířila k tajemnému muži v rou.

"Jdeš pozdě, velmi pozdě." zavrčel.

"Já vím, ale jsem tady." odvětila smutně. Její oči kdysi mohly být veselé, ale nyní nesly okamžitě viditelný nádech neštěstí.

Člověk si při pohledu na tu nešťastnici mohl představit jak kdysi vypadala. Na místě nyní propadlých tváři býval kulatý obličej a jistě byla plnější postavy. Nejvíce však udivoval jeden jediný fakt. Byla strašně mladá. Mohlo jí být maximálně kolem pětadvaceti.

"Dobrá, tedy, Alexandro." řekl cizinec a na otlučený stůl hodil hrst bankovek. "Opravdu už ti nestojí za to žít?"

Po dívčině tváři se skutálela slza. "Ne." odpověděla prostě.

Pamatujte, Vánoce nejsou o dárcích, ale o lidech! :)

24. prosince 2011 v 13:06 | Rosalie D. ~ |  Deníček Rosalie Devlin
Sedím nad prázdným článkem a lámu si hlavu, co napsat... Nakonec se na to vykašlu a napíšu přesně to, co momentálně cítím :) Rok 2011 je téměř za námi a přesto je to jako včera, kdy jsem se líčila na Silvestra a šla za Belatrix Lestrange. Zajímavé, že? Tehdy mi trvalo nejmíň hodinu udělat si na oku rovnou linku a nyní to zvládnu za minutu a půl :) Tyhle Vánoce jsem se rozhodla experimentovat s líčením, protože věřím tomu, že jsem se přes rok ohromně zlepšila (na make-up look, který budu mít se koukněte TADY). Michelle Phan mi dávala hodně inspirace a teď konečně nadešel čas, kdy můžu její návody vyzkoušet :) Rok 2011 pro mě nebyl nijak vyjímečný, spíš tragický abych pravdu řekla, ale přesto jsem se mnohé naučila, poučila se a do dalšího roku už nepůjdu tak trapně naivní :) Zjistila jsem, že ne vždycky se nám podaří dosáhnout svého, ale nesmíme z toho být zklamaní a snažit se dál, protože přesně proto člověk na Zemi je. Aby padal a vstával, znovu padal a znovu vstával! ZPÁTKY NA ZAČÁTEK, DĚKUJI VŠEM SVÝM ČTENÁŘŮM ZA LICHOTIVÉ KOMENTÁŘE, OMLOUVÁM SE, ŽE POSLEDNÍ DOBOU NEMĚLI CO KOMENTOVAT A SLIBUJI, ŽE SE POKUSÍM TO ZLEPŠIT :) ŠŤASTNÉ VÁNOCE A LEPŠÍ ROK 2012!

~ Rosalie D.


24. prosince 2011

24. prosince 2011 v 12:47 | Rosalie D. ~ |  Adventní kalendář
ŠŤASTNÉ A VESELÉ VŠEM :*


23. prosince 2011

23. prosince 2011 v 14:41 | Rosalie D. ~ |  Adventní kalendář

22. prosince 2011

23. prosince 2011 v 14:40 | Rosalie D. ~ |  Adventní kalendář

21. prosince 2011

23. prosince 2011 v 14:39 | Rosalie D. ~ |  Adventní kalendář

20. prosince 2011

20. prosince 2011 v 17:16 | Rosalie D. ~ |  Adventní kalendář
Dneska asi přidám další Osten pochybností, když budou ty Vánoce :)


19. prosince 2011

20. prosince 2011 v 17:13 | Rosalie D. ~ |  Adventní kalendář
Nějak na to zapomínám :D To ta škola!


18. prosince 2011

18. prosince 2011 v 22:40 | Rosalie D. ~ |  Adventní kalendář
Tenhle týden by byl boží nebýt písemky z dějáku :(


17. prosince 2011

17. prosince 2011 v 19:56 | Rosalie D. ~ |  Adventní kalendář
Tak co lidi jak se před Vánoci máte? :) Já až na školu dobrý :D


16. prosince 2011

16. prosince 2011 v 14:00 | Rosalie D. ~ |  Adventní kalendář

15. prosince 2011

15. prosince 2011 v 14:30 | Rosalie D. ~ |  Adventní kalendář

14. prosince 2011

14. prosince 2011 v 15:00 | Rosalie D. ~ |  Adventní kalendář

Prolog - Jak daleko zajdeš...?

13. prosince 2011 v 19:16 | Rosalie D. ~ |  Osten pochybností

Mám tu prolog zbrusu nové povídky, která nebude klasickou kapitolovkou, ale nevadí :) Tohle je vše, co jsem při svém denním režimu stihla opsat z bloku :D

Byla to prostá místnost. Dobrá, ne tak úplně prostá, její vybavení bylo přepychové, ale jinak to byl pouze prostor mezi čtyřmi stěnami. Přesto tam za poslední rok umřelo až příliš mnoho nevinných lidí.
Smaragdový salon, tak ho jeho architekt pojmenoval. Smaragd jako jeden z polodrahokamů symbolizoval čistotu a skvost. Ruce toho, jenž už přes rok obýval salónek, ani zdaleka čisté nebyly.
Obrazy na zdech zažily už tolik příšerných pohledů. Přímo před očima vznešených předků rodu Malfoyů zavraždil Lord Voldemort stovky, ne-li tisíce lidí, kteří byli vinni pouze tím, že se narodili do rodin špatné krve.
Sídlo, ve kterém se natrvalo zabydlel, neslo název Malfoy Manor a mimo Pána Zla tu byli neustále přítomné ještě tři další osoby. Ač je to ohavné, všechny téměř otročili ve svém vlastním domě. Bylo to tak, Lucius, Narcissa a jejich syn Draco se téměř plazili po kolenou, aby nepřišli o střechu nad hlavou či dokonce život.
Manželé Malfoyovi sloužili straně Zla už velmi dlouhou dobu. Byl to Draco v němž nakonec vzkvetl osten pochybností...

Pondělí, úterý, středa... Dny se mu slévaly v jedno dlouhé utrpení. Jako každý den seděl ve svém pokoji (v pravém křídle rozlehlého sídla) a poslouchal.
Křik, prosby, volání o pomoc, hlasité lapání po dechu a především smrt - to všechno patřilo ke zvukům, které nyní již rozeznával.
Nenáviděl ten tupý náraz ozývající se pokaždé, když jedna z ubohých obětí padla mrtva k zemi. Ovšem pořád lepší než několikahodinové Crucio.
Skryl hlavu do dlaní... Posledních pár týdnů se cítil jako vyvrhel. Už nežil, jen přežíval a v tom byl obrovský rozdíl. Někdy uvažoval dokonce o tom, že se zabije sám dřív, než přijde o život rukou některého z Potterových přívrženců. Nechtěl stát na straně Zla, ale ani na Brumbálově straně... Chtěl hrát sám za sebe.
"Draco!" zaslechl krákoravý hlas své tety. Volala ho, aby opět někoho identifikoval, nebo měl tentokrát jeho rukou zemřít člověk?
Pomalu, rychlostí za níž se u pána Zla platí, se zvedl z postele. Tak moc se mu příčila představa Smaragdového salónku.
"Dělej nebo uvidíš!" zaječela Bellatrix netrpělivě. Normálního kouzelníka by tím vyděsila k smrti, ale Draco byl na výhružky zvyklý.
"Jistě, tetičko," zamumlal s dávkou hořkosti a seběhl schody dolů.
"No, to je dost! Ještě minutu a pocítil bys jeho zlobu." Nikdo nemohl přehlédnout, jakou lásku měla Bellatrix v očích, když o svém pánovi mluvila.
Oba vstoupili dovnitř a na Draca ihned dolehla pochmurnost onoho místa. Ten pokoj se tolik změnil od dob, kdy si v něm jako malý hrával. Nenáviděl ho o to víc, protože uprostřed stál Lord Voldemort s ošklivým úšklebkem na tváři.
"Draco, jaké milé překvapení!"
"Volal jste mě, pane?" odpapouškoval strojeně, ačkoliv v duchu mu dal zcela jinou odpověď.
"Myslím, že mám někoho, koho znáš. Takový malý dáreček." Pán Zla ustoupil stranou a naskytl tak Dracovi otřesný pohled. Na zemi tam ležela do klubíčka stočená Hermiona Grangerová, z hlavy jí odkapával krev a zjevně nebyla při vědomí.
"Je… mrtvá?" vykoktal zmateně. Nikdy ji neměl rád, ale válka lidi mění a nyní cítil potřebu jí pomoct. Byla by první z mudlovské rodiny, kdo by návštěvu salónu přežil.
"Není. Říkal jsem si, že bych ti ji daroval," oznámil Voldemort a Draco se podivil.
"Promiňte, pane, ale nechápu vás."
"Ale no tak, chlapče, všichni máme své potřeby," zasmál se tvrdě a v tom to Dracovi docvaklo.

13. prosince 2011

13. prosince 2011 v 14:30 | Rosalie D. ~ |  Adventní kalendář

12. prosince 2011

12. prosince 2011 v 14:00 | Rosalie D. ~ |  Adventní kalendář

Ohledně povídek...

11. prosince 2011 v 17:49 | Rosalie D. ~ |  Deníček Rosalie Devlin
Jsem na mrtvém bodě. Těžko psát, když na to ani nepomyslím a nechci psát povídky co budou stát za ho***.

11. prosince 2011

11. prosince 2011 v 15:00 | Rosalie D. ~ |  Adventní kalendář

10. prosince 2011

10. prosince 2011 v 15:00 | Rosalie D. ~ |  Adventní kalendář

"...Even angels have their wicked schemes"

9. prosince 2011 v 15:31 | Rosalie D. ~ |  Videa
Úžasné video na které jsem narazila na youtube :) Je opět na písničku Love the way you lie part 2 od Rihanny a je skvěle provedené :) Opravdu ho zkoukněte, není to ztráta času ;)