Volba osudu - 8. kapitola

1. září 2011 v 13:31 | Rosalie D. ~ |  Volba osudu
Za nápad vděčím úžasné Emily, autorce blogu emily.blog.cz :)


"Ale to né!" vztekla se po dvou týdnech. Tentokrát se totiž její sen odehrával na pláži, což by samo o sobě nebylo tak špatné, kdyby na sobě neměla pouze plavky. Sice byly jednodílné, ale zdobily je velice rafinované výstřihy.

Honem skočila do moře. Voda se zdála nádherně teplá a průzračná, přestože se schylovalo k noci.

Sůl ji pálila do očí i nosu, a tak se musela brzy přestat potápět.

Draco se objevil mnohem později, než by čekala. Byl oblečený do tmavomodrých plavek po kolena a přes ramena měl přehozenou rozepnutou košili.

"Super," povzdychla si a skočila napříč jedné obzvlášť veliké vlně. Samozřejmě ji hodila zpátky na pevninu, přímo k jeho nohám. "Tohle už je ale fakt naschvál," zamumlala si pro sebe a vylezla z vody.

Přesně jak čekala, pozorně ji přejížděl pohledem. "Hele, já za to nemůžu!" vztekala se.

"Proč jsi tak naštvaná?"

"Těžkej den," zafuněla a posadila se na jednu z vyhřátých skal vztyčených podél pobřeží.

"Co se stalo?" zajímal se. Nešel k ní, stál v písku, ruce ležérně v kapsách.

"Dostali jsme hromadu učení. A mám školní trest."


"Nekecej, ty a trest?! Učitelé se konečně naštvali, že jim dáváš úkoly s předstihem?"

"Hahaha, moc vtipný. Nic ti neřeknu."

"Prosím." Podívala se mu do očí, naprosto stupidní chyba. Dnes měly úžasnou barvu, nebo spíše směs barev. U panenek byly zvláštně modré, pokračovaly do modro-zelené, na okrajích potom nabily tak tmavou barvu, že ani nešla identifikovat. "Sirius mě při vyučování chytil za vlasy a oba jsme spadli se židlemi na zem," vyhrkla pravdu bez jediného zaváhání.

"Aha. Tak to není nic moc."

"Nic lepšího nemám."

"To já to měl těžší," téměř zašeptal.

"Co se stalo?"

"Ale nic."

"Pověz mi to."

"Nechceš si radši zaplavat?" opáčil a unaveně se usmál.

"Ráda," odpověděla.

Zvedla se z kamene a přijala nabízenou ruku. Draco sundal košili a poprvé se jí naskytl pohled na jeho svaly. Proč jenom musel být tak zatraceně přitažlivý?!

Společně se vrhli do vln. Blbnuli na kamenech, nebo skrz průhlednou vodu pozorovali hejna rybiček žijících na korálech.
"To je taková krása. Nemohli jsme dneska skončit na lepším místě," přiznala tiše, když leželi na horkém písku pozorujíce noční oblohu plnou hvězd.

"To jo," řekl na oplátku. V jeho hlase však zřetelně slyšela strojenost.

Zvedla se na loktu. "Draco, prosím tě, kápni božskou. Co se ti dnes stalo?" Zadívala se mu do obličeje.

Zavřel oči. A mlčel. Pak se přece jen jal odpovědi. "Weasley se do mě opřel. Myslí si, že jsem tě zabil a někde schoval," nakrčil nos. "Někdy si přeju, abych s tvým zmizením neměl nic společného."

"Z Ronalda si nic nedělej. Ale ta druhá věc mě trochu mrzí…"

"Mě taky. Kéž bych byl někdo jiný," ušklíbl se nemilosrdně.

"To je blbost," namítla.

"Hermiono, copak to nechápeš? Tím, že jsi se mnou, se vystavujeme riziku!"

"Jakému?!"

"Tomuhle!" zavrčel a naklonil se k jejímu nabízenému obličeji. Vzal její tvář něžně do rukou a posadil se. Políbil ji letmo na rty, a přestože to byl letmý polibek, hodně pro něj znamenal. Oddálil se, ale ona mu to pořádně nedovolila. Omotala mu ruce kolem krku a svalila je oba do písku.

"Trápíš mě, víš to?" zašeptala.

"Vím. Ale jsi roztomilá, když se trápíš."

Natáhl se pro další polibek, ale nenechala ho. Zasmála se jeho výrazu.

"Myslím, že pro dnešek to stačilo," vysvětlila. Naposledy se jemně dotkla jeho rtů svými a vstala.

"Už je zase konec," zamračil se.

Měl pravdu a pro tentokrát jí to bylo obzvlášť líto. Obejmula ho, vší silou, kterou sebrala, ale stejně neměla sebemenší šanci. Cítila, jak se pomalu vytrácí a za krátkou chvíli se probudila do zcela jiné reality.

Lapala po dechu. "Co se to sakra stalo?" ptala se potichu stropu, když na něj zírala. Z koutku oka jí utekla slza. Nikdy tohle nechtěla. Kdysi dávno se zapřísáhla, že jestli se jí Malfoy někdy dotkne, vlastnoručně ho uškrtí a teď se s ním klidně líbala u moře. Její rozumné já bylo zoufalé. Naštěstí pořád dokázala rozlišit city a touhu.

Stále rozrušená se zvedla z postele. Potřebovala zchladit myšlenky studenou sprchou, poté se pořádně najíst a pokud možno zapomenout vše, co se stalo.

Nespokojila se s odrazem v zrcadle, dokud své vlasy nezkrotila v krásně vyčesaném drdolu. Poté usoudila, že ani trocha korektoru pod oči a řasenka jí neublíží. Nakonec musela uznat, že se sama sobě opravdu líbí.

Vyšla z koupelny. Překvapivě i Lily už byla nachystaná, nechápala, kdy to mohla stihnout.

"Půjdeme?"

"Jistě."
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 jijííík | 1. září 2011 v 15:40 | Reagovat

jako vždy perfektní!!! mohlo to být delší ale neva :-D

2 Danielle | Web | 1. září 2011 v 19:31 | Reagovat

Krása, líbilo se mi to a moc :-) A to s tou délkou, já to vidím takhle - radši kratší a častěji než delší a méně ;-)

3 Katyra SB | Web | 1. září 2011 v 21:09 | Reagovat

téda...pusa :) opäť skvelé teším sa na ďalšiu kapitolu

4 Emily | Web | 5. září 2011 v 1:06 | Reagovat

Teda, tak ta povídka je vážně úžasná, zhostil se toho opravdu správný člověk.. romatika, a tak... super super super!

5 Katt | Web | 13. září 2011 v 13:13 | Reagovat

prosím další kapitolku! =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama