| Rosalie D. ~
|
Na přání Katekyo :)
Hermiona, Harry i Ron seděli jako každý jiný večer ve společenské místnosti. Byl začátek roku, pro ně začá-tek 6. ročníku. Ten den nebyl ničím výjimečný, všichni se znovu vraceli do běhu školy, nadávali nad hro-madou úkolů a vyprávěli si zážitky z prázdnin. Ne tak Hermiona. Od jejich příjezdu měli kamarádi pocit, že se přece jen něco změnilo. Byla zamlklá, nepozorná, mimo… Něco takového se k ní vůbec nehodilo. Harry se s ní o tom několikrát snažil mluvit, stejně tak Ron, kterému chyběla víc, než komukoliv jinému, ale bez úspěchu.
"Hermiono, můžu se na něco zeptat?" zamumlal Ron nad esejí z kouzelných formulí.
Dívka sedící naproti němu však na své jméno nereagovala. Hleděla z okna na černočernou tmu, skoro jakoby na něco čekala.
"Hermiono!" zvýšil hlas, ale opět se nedočkal odpovědi. Naklonil se a jemně jí zatřásl ramenem. "Co je to s tebou?" zeptal se, jakmile na něj zaměřila skelný pohled.
"Se mnou? Vůbec nic. Promiň, chtěl si něco?"
"No… Vlastně jo. Jak přesně funguje kouzlo Obliviate?"
Potutelně se usmála. "Vymazání paměti. Kouzelník, který formuli vysloví, si musí být přesně jist, kterou část paměti oběti chce smazat. Chápeš?" Zase s ním mluvila jako s idiotem.
"Jo," zabručel a už se znovu nepokusil ji oslovit.
"Harry, co to děláš?" její zrak se zaměřil na druhého kamaráda, který očividně na domácí úkoly kašlal.
"Ale nic," lhal, jako když tiskne a neobratně se pokusil schovat Pobertův plánek.
"Ty si zase někoho špehoval?!" hlas jí vyskočil o dvě oktávy.
"Ne, ne… Já jenom… Do toho ti nic není!"
Zrovna se chystala pustit se do jedné z unavujících přednášek o slušném chování a zásadách správného kouzelníka, když na okno někdo zaťukal. Seděla za ním maličká sova, na noze nesla přivázaný dopis a popravdě vypadala, že se každou chvíli zhroutí, jestli ji někdo nepustí dovnitř.
Hermiona nadšeně vyskočila z křesla a okamžitě si od sovičky vzala obálku. Malý tvoreček ji mezitím naskočil na ruku a dožadoval se odměny.
"To je dopis z ministerstva!" zasyčel Harry na Rona. Pečeť totiž neomylně poznával.
"Co ti píšou?!" přiskočil k ní zrzoun bez váhání a snažil se vyškubnout jí psaní z ruky.