Volba osudu - 5. kapitola

22. srpna 2011 v 12:09 | Rosalie D. ~ |  Volba osudu
Za nápad vděčím úžasné Emily, autorce blogu emily.blog.cz :)


Radši zahnala všechny negativní myšlenky dřív, než se stihla cítit zoufale. Zastavila se před obrazem Buclaté dámy. Vždyť nezná ani heslo!

"Gallium Odoratum," ozvalo se jí za zády. Kolem ní se protáhl hubený černovlasý kluk.

"Jdeš?" otočil se na ni.

"Ja-jasně," zakoktala se. Poznala ho totiž, byl mladou verzí Siriuse Blacka.

"Kdo seš?"

"Jmenuju se Hermiona, Hermiona Grangerová."

"Aha. Nováček?"

"Jo. Nastupuju do sedmého ročníku."

"K nám? Bomba! " zakřenil se a skoro zbytečně dodal: "Já jsem Sirius Black."

Teprve teď došli na konec krátké chodbičky vedoucí do společenské místnosti. Moc lidí už tam nesedělo, zřejmě se schylovalo k noci.

"Počkej tady, prosím," poručil jí Sirius a jako velká voda se hnal po schodech nahoru.

Posadila se do křesel u krbu. Oheň pomalu zahříval její zmrzlé končetiny, teprve teď si uvědomila, jak velká zima jí je.

"No tak, pohni!" zaslechla známý hlas.

"Copak hoří?"

"Skoro, kamaráde."

Otočila se ve správnou chvíli, ze schodů se právě přiřítil Sirius ve společnosti Jamese. Zatajila dech, byl Harrymu neuvěřitelně podobný. Stejné vlasy, brýle… Jenom ty oči to kazily.

"Ahoj," vykročila směrem k nim.

"Blacku, co to má znamenat?" zavrčel Potter rozespale.

"Jamesi, tohle je Hermiona, nová studentka našeho ročníku."

"Wow," uniklo mu, když si ji pořádně prohlédl.

"Kočka, co?"

Zraky všech v místnosti si Hermionu začaly prohlížet. Cítila svou krev nahrnutou ve tvářích.

"Zbavíme tě těch čumilů, neboj," zasmál se Sirius a bez ostychu vzal do ruky její drobné zápěstí. Táhl ji za sebou po schodech.


"Tak, tady spí dívky. Bohužel tam nemůžu," prohlásil zklamaně. "Zítra se pořádně poznáme," slíbil a pak i s Jamesem, který vyšel schodiště trochu pomaleji, zamířil do chlapeckých ložnic.

Pobaveně zakroutila hlavou. Věděla ze Siriova vyprávění, že v mládí byli oba hodně ztřeštění, ale že až tak… Třásla se jí ruka, když sahala po klice. Uvnitř byl naprostý klid. Pár děvčat si ještě povídalo a jedna se zrzavými vlasy seděla na posteli a četla si. To byla Lily. Na chvíli Hermionu vyvedla z míry její pověstná krása. Zelené oči se však zvedly od knížky a zvědavě na ni pohlídly.

"Ahoj. Kdopak jsi?" zeptala se s upřímnou zvědavostí v hlase.

"Hermiona," opakovala své jméno už potřetí za ten večer.

"Já jsem Lily," usmála se a poklepala na místo vedle sebe. "Do kterého ročníku budeš chodit?" pokračovala ve vyzvídání. Pár dalších děvčat se postavilo kolem nich, hned jak se Hermiona posadila na Lilynu postel.

"Do sedmého."

"To je skvělé. Odkud pocházíš?"

"Z Londýna," ušklíbla se. "Jsem z mudlovské rodiny."

"Neříkej! Já taky. Mám jednu sestru, Petunii." 'Harryho nafoukaná teta' docvaklo Hermioně.

"Aha. Ráda jsem tě poznala. Nezlob se, ale jsem opravdu unavená, mohla bych si lehnout?"

"Jistě, tvoje postel je asi ta v rohu."

"Ano, mám tam věci. Dobrou, Lily." Bylo to tak smutné, když věděla, jak mladá tato dívka umře. Snažila se na to nemyslet, když skočila na postel a zatáhla kolem sebe závěsy.

Konečně byla sama.

Přemítala o událostech toho večera. Teď už věřila, že nic není nemožné.

Po slabé hodince, když zhasly všechny lampičky v místnosti, se jí podařilo usnout.

Jakmile upadla do spánku, ocitla se zase v té bílé mlze. Na chvilku se zaradovala, že se třeba vrací zpátky, ale když se ocitla na krásné rozkvetlé louce, došlo jí, že se plete. Byl to jenom sen.

Ale… Copak mohlo být snění tak skutečné?

Všimla si, že je oblečená v upnutých bílých šatech. Mohla se dotýkat květin, nos měla plný krásné vůně. Také trávu kolem zřetelně cítila na bosých nohou.

"Aspoň toho bláznovství využiju," zasmála se a skočila na měkoučký přírodní koberec. Nemyslela na to, že se zřejmě strašně umaže. Užívala si sluníčka, které dopadalo na její kůži.

"Tohle je prostě boží," vydechla. Bylo to mnohem lepší, než normální spánek. Její tělo uložené v posteli kdesi v minulosti totiž nabíralo síly, zatímco ona se mohla vyblbnout pod širým nebem.

"Nepřeháníš to s tím nadšením, Grangerová?"

Zděšeně se otočila. Ze stromů na druhé straně loučky právě vyšel Malfoy.

Nevěděla, jak k tomu došlo, ale rozběhla se k němu a svalila ho do trávy. "Ani nevíš, jak ráda tě vidím."

Pevně ji k sobě přitiskl. Musel to být sen.

"Já tebe taky. Myslel jsem si, že jsi mrtvá."

"Co? Proč?"

"No promiň, ale vtáhl tě do sebe vír široký dva metry!"

"Jo tohle," povzdychla si a překulila se dál od něj. Vstala.

"Kam jdeš?" podivil se. Okamžitě se zvedl do sedu.

Natáhla k němu ruku. "Pojď na sluníčko!" usmála se.

Oplatil jí úsměv vřeleji, než bylo třeba a společně utíkali přesně doprostřed, kde byli slunci nejblíže. Chvilku se ještě škádlili, než Draco chytil Hermionu za pas a svalil je oba do květin.

"Nevíš, kde to sakra jsme?" zeptal se udýchaně.

"Ne, ale vím jistě, že až se probudím, budu zase tam."

"Kde tam?"

"V Bradavicích."

"Cože?"

"Chodím do školy s Harryho rodiči," ušklíbla se.

"No to mě poser."

"Draco, nezdá se ti, že poslední dobou nadáváš víc než obvykle? Kdo to má poslouchat!" postěžovala si naoko.

"Nevím, jestli si to postřehla, ale právě jsi mě oslovila jménem," ignoroval její otázku.

"Sakra!"

"Neboj, nikomu to neřeknu. Nikomu neřeknu, kam jsi zmizela ani to že se mi o tobě právě zdá."

"Myslím, že mi něco docvaklo," prohlásila zamyšleně. Nevšiml si, kdy se tak stalo, ale seděla a ruce měla omotané kolem kolenou.

"Co?"

"My dva jsme propojení!"

"Cože?"

"Jelikož si byl se mnou, když se to stalo, nejspíš se budeme takhle občas vídat." Otočila se, aby zachytila jeho reakci. Nevědomky se usmíval.

"To asi nepřežiju," zamumlal s předstíraným hněvem.

"Blbečku!" Popadla hrst trávy a hodila mu ji do vlasů.

"No počkej!" zasmál se.

Začala utíkat, ale oproti Dracovi neměla šanci. Ani ne po dvou kolečkách kolem louky ji chytil. "Jsi hrozně pomalá," poznamenal. Nebyl ani trochu udýchaný, zatímco ona lapala po dechu.

"Mimochodem, tohle," přejel očima po těch bílých šatech, "je paráda."

"Neříkej, že se ti líbí. Celé jsem je ušpinila."

"Ty šaty by byly samy o sobě ošklivý, kdyby si je neměla na sobě ty."

Zčervenala. "Nech toho. Stalo se večer ve škole něco, o čem bych měla vědět?"

"No…" Nelíbilo se mu to nové téma.

"Povídej." Uvědomila si, že stále stojí v objetí a trochu se od něj vzdálila.

Přitáhl ji zpátky k sobě. "Nevím. Zatím jsem neslyšel nikoho, že by tě hledal, ale asi z toho bude pořádný skandál."

"Hm…"

"Mimochodem, Grangerová," cítil, jak se napjala, "ještě ses mi neomluvila."

"Cože?" Odtáhla se, aby mu viděla do obličeje. "Za co?"

"Řekla si, že mě nenávidíš."

"No, máš pravdu. A to já skutečně cítím."

"Nevypadá to tak."

Odstrčila ho od sebe vší silou, co našla. "Ublížil si mi."

"To se dá napravit."

"Urážel si mě. Ponižoval. A teď si tu se mnou jen proto, že jsme snad v nějakým jiným vesmíru či co."

"Nezapomeň, že jsem za tebou přišel, když jsem slyšel, co se stalo."

"Nikdo se tě o to neprosil!"

"To jenom dokazuje, jak jsem úžasný." Široce se zazubil.

"Je mi z tebe špatně," zakroutila hlavou.

"Zajímavý, ještě před chvílí nebylo."

"Protože," odmlčela se. Přemýšlela, zda mu to řekne, a jelikož neměla co ztratit, udělala to. "Já jsem vyděšená. Hrozně se bojím. Pro tebe je to tak snadné, protože ty nejsi zatracen v čase. Chápeš, že už třeba nikdy neuvidím svou rodinu, pomyslel si na to vůbec?!"

"Já… Já nevím… Na všechno bylo tak málo času."

"Myslím, že už si nemáme co říct," povzdychla si a otočila svou pozornost k něčemu hezčímu. Slunce, které se předtím zdálo tak vysoko na obloze zapadalo za obzor. Červená zář jim dávala jasně najevo, že za chvíli bude čas vstávat.

Věděla, že stojí těsně za ní, slyšela ho dýchat. Najednou jako by už nestála na pevné zemi, všechno se začalo točit téměř neuvěřitelnou rychlostí a než se nadála…
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Katyra SB | Web | 22. srpna 2011 v 12:26 | Reagovat

ježíššš to je tak dobré..... už aby bola ďalšia časť :D hrozne sa na to teším :D

2 hermionina-skola | Web | 22. srpna 2011 v 13:49 | Reagovat

Ahoj! Máš zájem o školu čar a kouzel, která bude doopravdy fungovat a nebude se pozastavovat? která tě vtáhne do děje a vážně tě něco naučí? Dá ti prostor na tvé nápady, názory? Chceš získat dost kamarádů se stejnými zájmy? Navštiv novou školu čar a kouzel http://hermionina-skola.blog.cz/ !! Budu se těšit :)

3 jijííík | 22. srpna 2011 v 15:01 | Reagovat

zajímavý nápad už se těším na pokráčko-doufám že to bude brzo :-P

4 Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 22. srpna 2011 v 17:56 | Reagovat

Souhlasim,těším se taky na pokračko a čím dřív tím líp :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama