Srpen 2011

Poslední den svobody

31. srpna 2011 v 19:29 | Rosalie D. ~ |  Deníček Rosalie Devlin

A je to tady... Zejtra zase do školy :( Ráda bych řekla, že stojí za to tam jít alespoň kvůli těm přátelům, ale nemůžu... Sice se na ně hrozně těším, ale... Jinak, chtěla jsem vás upozornit, že 3. - 11. září jsem v Anglii, tak články přednastavím, ale to vás asi ani nezajímá. Co se mě týče, dneska jsem si zase koupila spoustu věcí v drogerce, jsem na to ujetá :D Pleťové mléko a deodorant od Fa, barvu na vlasy (budu mít tmavě fialovou :) atd. Taky jsem si u kadeřníka nechala ostříhat ofinku a koupila si spešl sešítek na zapisování povídek :D Doufám, že mi tenhle školní rok přinese jenom dobré věci, i když nevim no. Dnes už asi nic nepřidám, omlouvám se, ale myslím, že ke čtení toho tu je dost ;)

Užijte si těch posledních pár hodin do libosti, Vaše Rosalie ;)


Milosrdná lež - 2. kapitola

31. srpna 2011 v 2:17 | Rosalie D. ~ |  Milosrdná lež

Na tuhle kapitolku jste si taky museli pěkně počkat, jo vím, jsem nemožná :D Dlouho jsem se nimrala v tom, jak to vlastně napsat, protože u tohoto příběhu znám spíše jen hlavní myšlenku, a tak improvizuju takříkajíc za pochodu. Konec žvanění, doufám, že budete spokojeni :)

Ještě chvilku jsem tam omámeně stála. Co to mělo znamenat?! Nikdy jsem od něj neslyšela nic než urážky a ponižoval mě při každé příležitosti.
Vzpamatovala jsem se z tranzu, když do knihovny vstoupila skupinka mých spolužáků. Pevně jsem svírala svou esej, přitiskla si ji na hruď spolu s ostatními knížkami, které jsem si vypůjčila.
Udivené pohledy lidí, co jsem znala, se jak jsem zjistila snášely mnohem hůře. Cítila jsem se jako nějaká potvora v kleci. Můj nervózní úsměv je zřejmě nijak neoklamal, pořád si mě všichni prohlíželi, někteří si mezi sebou šeptali.
Sebrala jsem všechny své věci a vyrazila z knihovny jako neřízená střela. Za Brumbálem jsem naštěstí nemusela, protože maminka mu psala dopisy o mém stavu a byl tedy naprosto obeznámen se situací. Kéž bych to mohla tvrdit i o profesorech, nebo studentech... Míjeli mě na chodbě s velice pohoršenými výrazy.
Byla jsem ráda, když to divadlo bylo za mnou a já si mohla lehnout do své dlouho nedotknuté postele. Zase na mě všechno dolehlo, musela jsem to ze sebe vybrečet.
Rozhodla jsem se, že se na večeři trochu upravím, abych lépe zapadla. Umyla jsem si vlasy a vyčesala je do vysokého culíku, který zvýraznil tvar mého obličeje. Napuchlé oči snadno zamaskovat nešly, tak jsem na nich chvilku držela ledové obklady. Nakonec byl výsledek celkem uspokojivý, z chodící zombie se stalo tělo bez duše. Nanejvýš dobrá změna.
Nebylo pro mě lehké vyjít z pokoje, protože to všechno začalo na novo. Všechny ty pohledy a to šeptání... Nesla jsem to těžce.

1. kapitola - Poznání

30. srpna 2011 v 12:37 | Rosalie D. ~ |  Rose a Scorpius

Jistě víte, že uznávám ve svých povídkách Rowlingovskou verzi, jak je to jen možné, tady jsem trochu pomíchala věky dětí, ale to snad přežijeme, ne? :-)

Rosie naposledy zamávala svým rodičům na nástupišti. Všimla si, že oči její maminky jsou zalité slzami, a tak se také rozbrečela. Bylo to poprvé, kdy odjížděla z domu. Věděla, že se to jednou stane, rodiče jí v mládí vyprávěli různé historky ze školy čar a kouzel, kam teď měla namířeno i ona. Stáhla drobnou ručku zpátky do vlaku a potichounku vydechla. Nenáviděla nová prostředí, styděla se jako blázen. Byla to rozkošná holčička s lesklými rovnými zrzavými vlasy po pás, které často zdobila čelenkami. Obličej měla prakticky celý po Hermioně, kromě velikých tyrkysových očí s tmavými okraji. Její rysy byly skutečně jemné na tak bledý obličej a kousek nad rtem se jí vyjímala malinká piha. Nesnášela ji...
"Nazdárek." pokusila se o bezstarostný tón, když vkročila do kupé. Její bratr Hugo, dvojvaječná dvojčata Albus a James Potterovi, Teddy Lupin... Všechny znala, ale stejně byla nervózní jako blázen.
"Ségra, buď v klidu, prosím tě." houkl po ní Hugo nezaujatě a dál se věnoval kartám, které hráli.
"Nechceš se přidat?" zeptal se Albus a hodil po ní úsměvem.
"Ne, děkuju. Radši se budu dívat." odbyla ho slušně. Albus Severus byl skutečně pohledný chlapec a bezpochyby měl Rose rád. Odmalička si hrával jenom s ní, jenomže ani on nedokázal něco svést s její stydlivostí. Jakmile si měla povídat s někým novým, vždycky ji přepadla hrozná nervozita a šimrání v břiše. Hugo se jí kvůli tomu často posmíval, on takové problémy neměl, proto ji nechápal.
Seděla tišše jako myška a pozorovala své kamarády. Byla si celkem jistá, že si ve škole jiné nenajde, proto se jich hodlala držet jako klíště.
"Vyhrál jsem!" hulákal po chvilce James jako smyslů zbavený.
"Dáme si ještě jednu!" zavrčel poražený Hugo a Albus mu hned pomohl karty rozdat.
"Půjdu se podívat na chodbu, dobře?" ozvala se Rosie váhavě.
"Jojo." odsekl její bratr.
"Dej na sebe pozor." staral se Albus, ale nijak zvlášť jí pozornost nevěnoval.
"Ty kluci." povzdechla si a přeskočila několik kufrů, které se válely na podlaze. Všude bordel jako v chlívě a to se tu zdržely sotva pár minut. Zasmála se, ale smích ji opustil jakmile vyšla ven. Úzká chodbička byla plná dětí, které nenašly kupé a všichni se po ní dívaly.
Cítila jak rudne v obličeji. Rychlostí blesku se otočila, ale i za ní někdo stál a toho rovnou srazila na zem. "Oh... Promiň!" vykřikla s očima upřenýma na vzor koberce pod sebou.
"Hele, laskavě se omlouvej mně a né tý podlaze!" Byl to kluk. Pomalu a nejistě zvedla hlavu, aby si ho prohlédla. Naháněl jí strach. Jeho obličej už ale znala, viděla ho na nástupišti a její tatínek chtěl, aby byla ve všech zkouškách lepší než on.

Ty nevíš, kdo vlastně jsem! - 10. kapitola

30. srpna 2011 v 12:24 | Rosalie D. ~ |  Ty nevíš, kdo vlastně jsem!
Omlouvám se, že jste na tuhle kapitolu čekali tak dlouho, ale když jsem ji začínala psát, měla jsem na fan fictions úplně jiný pohled a je docela těžké se k němu vracet :)


Příštího dne, tedy ve středeční večer, byla v přesný čas na domluveném místě.

Draco si dal trochu na čas, ale nakonec taky dorazil.

"Jsem tady, Malfoyi, přejdeme k věci."

"Dobře, chyť mě za ruku."

"Promiň, cože?" Měla pocit že špatně slyší.

"Jsme v temném lese!" odpověděl a aniž by jí to říkal znovu, propletl své prsty s těmi jejími v pevném sevření.

Utíkaly mezi stromy jak nejrychleji to šlo. Pod nohama jim hlasitě křupaly větvičky. Jak si Hermiona domyslela, měly zamířeno za Bodlinou. Přesto, když jí uviděla, vyjekla překvapením.

"Pane bože, co se jí to stalo?"

"Co bys řekla?! Trochu si ji překrmila!" Malé dráče už totiž vůbec nebylo malé. Z dřívějších 50 centimetrů vyrostlo minimálně na metr.

"Dával jsem jí každý den přesně odměřené jídlo, protože vím, co smí jíst, aby se nepřežrala, ale koukám, že sis myslela, že to víš líp." podotknul naštvaně.

"Jejda." usmála se a nenápadně couvla směrem k úniku. Malfoy bohužel nebyl tak nepozorný, jak si myslela. Chytil ji za loket a přitáhl k sobě.

"Ty nikam nepůjdeš." ušklíbnul se. Na tváři měl nyní pokřivený úsměv, zatočila se jí z toho hlava.

"Potřebuješ mě k něčemu?"

"You didn't say anything..." Dramione

29. srpna 2011 v 22:56 | Rosalie D. ~ |  Videa
Smutné :-( Hodně scén z posledních Relikvií...

"Proč jsi jí nic neřekl? Bellatrix? Věděl jsi to, ale neřekl jsi nic."


Slzy lorda Voldemorta

29. srpna 2011 v 14:58 | Rosalie D. ~ |  Výjimečné nápady

Konečně přináším slibovanou povídku Tom/Bella, ale než se pustíte do čtení, čtěte nejdřív mě: VÍM, ŽE S BELLINOU RODINOU TO BYLO VE SKUTEČNOSTI TROCHU JINAK, ALE KAŽDÝ MÁ PRÁVO NA EXPERIMENTOVÁNÍ, ZEJMÉNA VE FAN FICTION SVĚTĚ, PROTO NA TO PROSÍM NEBERTE OHLEDY :) A LEPŠÍ OBRÁZEK NEMÁM :(

Nový design!

29. srpna 2011 v 10:55 | Rosalie D. ~
Jsem už doma a nastavila jsem nový design s mou oblíbenou básní :) Doufám, že se líbí, protože mně moc :)

PIŠTE NÁZORY, JSEM ZVĚDAVÁ! :)


Volba osudu - 7. kapitola

29. srpna 2011 v 10:53 | Rosalie D. ~ |  Volba osudu
Za nápad vděčím úžasné Emily, autorce blogu emily.blog.cz :)


Také se uložila ke spánku. Jakmile položila hlavu na polštář, už na ní padla malátnost.

Stejně jako včera, objevila se bílá mlha, ale tentokrát se dostala na poněkud jiné místo.

Stála uprostřed nějakého pokoje. Byl vybaven velice luxusně, skoro až staromódně, připadala si jako na zámku. "Páni," vydechla.

Přejela dlaní po mahagonovém stolku a posadila se na gauč. Po chvíli jí to ale nedalo a vydala se dál do domu. Všechny místnosti byly stejně úchvatné a dechberoucí. Musela tu bydlet nějaká obzvláště bohatá rodina.

Když se dostala do obýváku, zarazila se nad fotkami v rámečcích na krbové římse.

Na všech byl jeden blonďatý chlapec s bledou pokožkou a podivuhodně modrýma očima.

"To snad ne!" vztekla se.

Musela z toho domu pryč. Vyběhla z pokoje ven, ale ztratila se. Dům byl příliš veliký. Vzdala to a zakotvila v něčí ložnici. Při její spokojenosti se zdálo, že nikde nikdo není. Až nakonec… Vstoupil dovnitř. Obličej měl naprosto strnulý.

"Ahoj," vypadlo z něj.

"Ahoj," pípla nazpátek.

NOVÉ JE LEPŠÍ :D

26. srpna 2011 v 20:48 | Rosalie D. ~ |  Deníček Rosalie Devlin
Zdravím, pokud to někdo čte :P Znovu píšu z hospody, tentokrát jsem tu s taťkou, je tma jako v pytli, ale aspoň jsem si přečetla vaše vzkazy, jsou krásné, děkuju moc :) Přesně kvůli nim píšu! Dnes jsem vám přidala své nové výtvory, povídku s Jamesem a Lilly a jednu extra dlouhou Dramione. Už jsem ale přepsaná, moc mi to nejde, a tak pořád koukám na filmy a snažím se splašit inspiraci, kde všude... Jsem pěkně vyždímaná takzvaně :D Ségra mi leze na nervy, babička taktéž, děda pořád někde lítá a je toho prostě moc. HROZNĚ SE NETĚŠÍM DO ŠKOLY!! Jak jste na tom vy? :)) Jo a co byste říkali na povídku s dětmi Draca a Hermiony - s Rosie a Scorpiusem?? :)

Rosie Devlin


Decode (Rozluštění) část 2

26. srpna 2011 v 20:38 | Rosalie D. ~ |  Jednorázovky


KVŮLI DÉLCE JSEM POVÍDKU ROZLOŽILA NA DVĚ ČÁSTI !!!

"No fakt, asi to bude Malfoy. Uršula říkala, že chodí do umýváren bulet nějakej kluk... Popis by tak odpovídal." Harry přicházel s jednou ujetou teorií za druhou. Tahle ale Hermionu vyděsila.
Čtyři měsíce, tak dlouho s ním nemluvila. Snažila se ho pozorovat při hodinách, nebo ve Velké síně, ale vždy se při první příležitosti vypařil a na jídlo skoro nechodil.
"Víš to jistě?" zeptala se Hermiona sklíčeně.
"Jistě ne, ale tak na 80%. Kolik chodí po Bradavicích šesťáků s blonďatýma vlasama a kůží jak albín?"
"To je zlý..." zabručela si pro sebe a s prásknutím zavřela knihu až se z ní zaprášilo.
Ron se zakuckal. "Zatraceně, chceš mě udusit?!"
"Moc vtipný, Ronalde." vyštěkla naštvaně.
"Odkdy tě vůbec Malfoy tak zajímá?"
"Nezajímá." lhala pohotově. "Jenom si myslím, že je to zvláštní... Půjdem na večeři, nebo tu budem sedět jak banda tupounů a řešit něco, co nemá smysl?"
Všichni tři se po těhle slovech sebrali a sešli do přízemí. U stolů už seděla většina lidí, včetně Draca. Nípal se v jídle jakoby nevěděl, co s ním má dělat.
"Vypadá skoro nemocně, co?" poznamenal Ron, když si všiml, kam se Hermiona dívá.
"Hm... Ale to není naše věc, ne?"
"Já ti nevím, něco na těch Harryho teoriích bude... Minimálně s tím náhrdelníkem měl určitě něco společného."
"Slyšel si McGonnagalovou, prý byl u ní na školní trest."
"Prosím tě, ta stará rachejtle už neví, co mluví - Ejhle, dobrý večer, paní profesorko."
"Mluvil jste o mně, pane Weasleyi?"
"Ale vůbec ne, to bych si nedovolil."
Koutkem oka zahlédla, jak Draco vstává od večeře a jde pryč. Ráda by dál poslouchala výměnu názorů mezi ředitelkou jejich koleje a Ronem, ale Draco byl důležitější. Nenápadně se vzdálila a rychlými kroky šla za ním. Jak to tak vypadalo, nevšiml si jí.
Harry měl pravdu v tom, kam měl namířeno. Vzala to zkratkou, aby ho předběhla a byla v umývárně první.
"Nazdar, Uršulo." pozdravila ji spěšně.
"Oh, to jsi ty. Čekala jsem někoho jiného."

Decode (Rozluštění) část 1

26. srpna 2011 v 20:36 | Rosalie D. ~ |  Jednorázovky


Prosím všechny čtenáře, berte tuhle povídku s rezervou... Vznikla na základě dobrého nápadu, ale nedokázala jsem ho dobře zpracovat (JE TO FAKT HRŮZA). Jde tam o to, jak přibližně by vypadalo Hermionino studium, kdybych se držela předlohy od J. K. Rowlingové. Nic není takové, jak se na první pohled zdá ;) Předlohou mi byla písnička Decode od Paramore, výše vložená :))

KVŮLI DÉLCE JSEM POVÍDKU ROZLOŽILA NA DVĚ ČÁSTI !!!

Malá dívenka seděla mezi kopretinami na louce plné vůní a motýlů. Utekla mamince, když byli na procházce v lese a užívala si každou vteřinu.
"Jůůů!" vypískla. Vyndala si z hnědých kudrlinek housenku a sevřela ji v jedné z malých ruček. Na krátký okamžik ji podržela v dlani, otevřela ji a místo housenky se objevilo nádherné paví očko. Vykřikla, nejdřív zděšením, ale poté si uvědomila, jak skvělé to bylo.
"Já jsem super-žena!" zasmála se zvonivě a začala s rukama roztaženýma pobíhat po louce. "Super, super, super!" opakovala stále dokola. Bylo jí teprve sedm, proto zněl její hlásek ještě trochu pisklavě.
"Hej, ty tam, super-ženo!" ozvalo se z malých stromků u kraje. Otočila se a zakopla o kámen.
Rozbila si koleno. "Ukaž." Přišel k ní malý chlapec, jejího věku, na hlavě mu svítily zářivě blonďaté vlasy, obličeji dominovaly šedé veliké oči. Položil jednu svou dlaň na její koleno, trošku to zastudilo, a když ji sundal, rána byla pryč právě tak rychle, jako se objevila.
"Jak si to udělal?" ptala se zvědavě a prstíky přejela uzdravenou pokožku.
"Nic to nebylo... Já jsem totiž taky super, víš?" V úsměvu ukázal své zoubky, měl mezi nimi mezery, jako ona.
"To je legrační, ty seš pizizubkajako já." zahihňala se.
"Co?"
"Koukni." Usmála se a ukázala své rostoucí druhé zuby.
"Hustý! Myslel jsem, že jedině já vypadám, jako by mě někdo praštil."
"Ale ne, vždyť takhle vypadá většina dětí našeho věku!"
"Fakt? Já ven moc nechodím..."
"Ty nechodíš do školy?"
"Ne."
"Jsi zvláštní."
"To vím. Ale ty jsi taky zvláštní."
"Nejsem! Jsem jako všechny ostatní holky..."
"Jo? Která z nich umí proměnit housenku v motýla?"
Zčervenala a podívala se jinam. "Takže si to viděl..."
"Já tě pozoruju už delší dobu.. Dnes je to ale poprvé, co mě máma pustila samotného ven."
"Já jsem utekla." přiznala.

Nevítaná návštěva

26. srpna 2011 v 20:25 | Rosalie D. ~ |  Výjimečné nápady

VAROVÁNÍ: TRAGICKÁ POVÍDKA!!!


"Jamesi! Harry se zase počůral!" vykřikla se smíchem Lilly a držela si malý mokrý uzlíček života od těla.
"To je skvělé, ale jak to souvisí se mnou?" optal se otec malého škvrněte, hned jak vstoupil do místnosti.
"Co já vím, že by si ho třeba přebalil?"
"Fajn." Vytáhl hůlku a párkrát s ní mávnul, Harry prosvištěl vzduchem a dopadl na přebalovací stůl.
"Miláčku, o tomhle jsme mluvili, vzpomínáš?" zašveholila Lilly sladce zatímco mu vyškubla hůlku z ruky. "Žádná kouzla v blízkosti mého dítěte."
"Ale, já nevím, jak na to!" zděsil se James při pohledu na mokrou plínu omotanou okolo jeho syna.
"Dobře, tak já ti pomůžu, ale je to naposled!" Chytila svého muže za ruce a vedla jeho pohyby. Sundali počůraný kus látky, zahodili ho do koše a jali se omotávat novou látkovou plínu. "Nikdy jsem nevěděl, že je to taková makačka." zazubil se James, když byli s prací hotovi.
"Typickej chlap." ulevila si Lilly a položila malého, napůl spícího, Harryho do postýlky. "Není nádherný?"
"Je.. Protože je po mamince." prohlásil James a omotal ruce kolem jejího pasu. Už dlouho neměli chvilku pro sebe, v podstatě od té doby, co se jim narodil Harry. Vstávali k němu z postele ve dne, v noci, jednou potřeboval nakrmit, podruhé ho bolelo bříško... Unavovalo je to, ale zároveň ho obskakovali s radostí hodnou novopečených rodičů.
Potterovi se chytili za ruce a opustili pokojíček svého broučka. "Dnes je to snad poprvé, co usnul sám od sebe."

Volba osudu - 6. kapitola

26. srpna 2011 v 14:15 | Rosalie D. ~ |  Volba osudu
Za nápad vděčím úžasné Emily, autorce blogu emily.blog.cz :)


Vymrštila se na posteli. Podle nástěnných hodin bylo teprve šest hodin ráno. Čas na studenou sprchu.

Po dalších drobných úpravách zjistila, že už není sama vzhůru.

"Ahoj, Lily," pozdravila ji s úsměvem.

"Jak ses vyspala?"

Zaváhala s odpovědí. "Ušlo to." Nemělo smysl lhát.

"Dobře, tak běž napřed, uvidíme se u snídaně," usmála se na ni a zabrala si koupelnu.

Jakmile Hermiona sešla schody a zahlédla Siriusovu partu, hned měla chuť se zase otočit. Přála si, aby mohla splynout se zdí.

"Á, tady ji máme!"

"Ach jo," zamumlala pro sebe a vykročila vstříc novým seznámením.

"Tohle jsou Petr a Remus. Jamese už znáš."

"Těší mě," bylo jediné, nač se zmohla.

"Tak, půjdeme na snídani?" zeptal se Sirius a naprosto bez ostychu se postavil Hermioně po boku.

'Ach bože,' myslela si, 'nabaluje mě Harryho kmotr.'

"Dneska by mělo svítit sluníčko," podotknul Petr. Toho by na místě nejradši zabila, zrádce jednoho!

"Sklapni, Péťo. Musíme se bavit o daleko důležitějších věcech," ozval se James.

"A to je jako co?" neodpustil si Remus.

"Na to jsem ještě nepřišel. Nějaký nápady, Siriusi?" obrátil se na svého kamaráda. Ten měl ale oči jen pro Hermionu. "Siriusi!" zvýšil James hlas.

Volba osudu - 5. kapitola

22. srpna 2011 v 12:09 | Rosalie D. ~ |  Volba osudu
Za nápad vděčím úžasné Emily, autorce blogu emily.blog.cz :)


Radši zahnala všechny negativní myšlenky dřív, než se stihla cítit zoufale. Zastavila se před obrazem Buclaté dámy. Vždyť nezná ani heslo!

"Gallium Odoratum," ozvalo se jí za zády. Kolem ní se protáhl hubený černovlasý kluk.

"Jdeš?" otočil se na ni.

"Ja-jasně," zakoktala se. Poznala ho totiž, byl mladou verzí Siriuse Blacka.

"Kdo seš?"

"Jmenuju se Hermiona, Hermiona Grangerová."

"Aha. Nováček?"

"Jo. Nastupuju do sedmého ročníku."

"K nám? Bomba! " zakřenil se a skoro zbytečně dodal: "Já jsem Sirius Black."

Teprve teď došli na konec krátké chodbičky vedoucí do společenské místnosti. Moc lidí už tam nesedělo, zřejmě se schylovalo k noci.

"Počkej tady, prosím," poručil jí Sirius a jako velká voda se hnal po schodech nahoru.

Posadila se do křesel u krbu. Oheň pomalu zahříval její zmrzlé končetiny, teprve teď si uvědomila, jak velká zima jí je.

"No tak, pohni!" zaslechla známý hlas.

"Copak hoří?"

"Skoro, kamaráde."

Otočila se ve správnou chvíli, ze schodů se právě přiřítil Sirius ve společnosti Jamese. Zatajila dech, byl Harrymu neuvěřitelně podobný. Stejné vlasy, brýle… Jenom ty oči to kazily.

"Ahoj," vykročila směrem k nim.

"Blacku, co to má znamenat?" zavrčel Potter rozespale.

"Jamesi, tohle je Hermiona, nová studentka našeho ročníku."

"Wow," uniklo mu, když si ji pořádně prohlédl.

"Kočka, co?"

Zraky všech v místnosti si Hermionu začaly prohlížet. Cítila svou krev nahrnutou ve tvářích.

"Zbavíme tě těch čumilů, neboj," zasmál se Sirius a bez ostychu vzal do ruky její drobné zápěstí. Táhl ji za sebou po schodech.

"I wanna believe in someone..."

20. srpna 2011 v 16:10 | Rosalie D. ~ |  Videa
Příběh: Draco a Hermiona jsou něco jako přátelé. Tajně se po sobě koukají a scházejí se. Nikdo o jejich vztahu neví. Za šest let je Draco zmatený. Rodiče ho tlačí k tomu, aby byl smrtijedem, ale on stále věří, že by mohl žít jinak.
Scény v Malfoy Manor:
Když Draco přijde do místnosti, uvidí Hermionu ležet na zemi. Ví, že si musí vybrat, buď ona nebo rodina. Doufám, že co se stane dál poznáte :D


Přehršel povídek na přání

18. srpna 2011 v 17:39 | Rosalie D. ~ |  Deníček Rosalie Devlin
Tak vás znovu zdravím, fazolky (Bertíkovy :D),
momentálně se nacházím kousek... Spíš kus od Plzně, jsem na chatě u babičky a internet je tu pouze v hospodě, takže sedím na barový židličce a pozoruju dědu jak pije pivo xD Nicméně zpět k věci: Až přijede můj milovaný tatínek, který se dostaví na každý víkend (bydlí tu jeho přítelkyně), tak si sem do hospůdky budu moct dotáhnout vlastní notes a přidat jedno z "literárních děl", co jsem zatím splodila - dvě jednorázky. Psaní mi tu jde docela slušně, akorát už jsem zpracovala skoro všechny své nápady. No nevadí, protože od vás jich mám fakt moc. Když jsem začala psát tu jednu pro Emily, nebylo tam vlastně nic a teď se to sype jako písek. Proto tady máte přehled, kterou ze žádostí napíšu a kterou ne:
Liana - Bohužel ne, vlastní postavy v Bradavicích neschvaluju, ani si se nepokusila se se mnou o tom domluvit, takže promiň...
Katekyo - Rozhodně velmi zajímavý nápad, přemýšlela jsem o tom a až dostatečně domyslím děj, asi se na to vrhnu :)
Chibík-Babu - Takovýchto povídek je hodně, ale asi to taky zkusím :P
Katyra - Dosti spletitý děj, že si to ty, tak to zkusím, ale nic neslibuju :( Ne, že bych Cho zrovna musela :D
jijííík - Jak to tak vidím, tak seš taky pěknej Dramione maniak a ten tvůj nápad není nejhorší... Pěkně jsi mě poprosila, takže uvidíme co s tím provedu :D Ale asi si počkáš no....

Zatím ahoj, Rose D. ;)

Volba osudu - 4. kapitola

18. srpna 2011 v 12:40 | Rosalie D. ~ |  Volba osudu
Za nápad vděčím úžasné Emily, autorce blogu emily.blog.cz :)


Zatímco spala, vytáhl si učebnici astronomie a začal kreslit hvězdnou mapu, co měli za úkol.

Hermiona se s křikem probudila. Nepamatovala si, jak se tam dostala, ani jakto, že má přes sebe zmijozelský hábit, ale došlo jí to hned, jak se podívala do jeho očí.

"Co tu děláš?" začala chraptivým hlasem.

"To samé co ty."

"Umíráš?" opáčila s ironickým úšklebkem na rtech.

"Nech toho, Grangerová."

"Aha. Takže jsme zpátky u příjmení, jo?"

"Nebuď nepříjemná."

"Já jsem nepříjemná?" Proč jí museli všichni tak štvát?!

"Jo seš a to dost."

"To není pravda! Nemůžu za to, že se dneska všichni rozhodli mě zničit."

"Pokud tím všichni myslíš Weasleyho, tak to mu teda pěkně fandíš."

"Ty o tom víš?" zašeptala a přikrčila se.

"Hm, je to fakt kretén. Nakopal bych ho do prdele."

"Kvůli mně?"

Nové fotomontáže ;)

16. srpna 2011 v 13:13 | Rosalie D. ~ |  Obrázky
Tyhle patří k mým nejoblíbenějším, miluju je :) Některé z nich mě inspirovaly k povídkám, tak si je doufám pořádně vychutnáte :))





Nejbližší plány

14. srpna 2011 v 13:48 | Rosalie D. ~ |  Deníček Rosalie Devlin
Ahojí lidi, tak se zase krátce ozývám. Dnes brzo ráno jsem se s rodinou vrátila od moře, kde to bylo všelijaké... Prvních pár dnů bylo vážně úžasných, ale po dni stráveném v aquaparku jsem byla celá spálená, napuchly mi oči a osypala jsem se, takže dovolená v hajzlu :D Mně se vždycky stane něco takovýho, ale aspoň jsem si uvědomila jak miluju českou depresivní krajinku ♥ A teď, co se týče mého psaní: V hlavě se mi zrodily 3 nápady na nové povídky a dvě z nich jsou S NOVÝMI PÁRY! Lilly a James + Bellatrix a Tom Raddle, tak jestli se mi to povede napsat, tak to sem dám... Nyní totiž odjíždím na vesnici, do spisovatelského ráje :)) Mějte se tu opět krásně ;)

Vaše Rose D.


Proti své vůli - 3. kapitola

14. srpna 2011 v 12:17 | Rosalie D. ~ |  Proti své vůli


HERMIONA:

Zuřila jsem jako pes, když mi to všechno docvaklo. Malfoy potřeboval ujistit soudce, že jsem mrtvá a vzal mi pár vlasů. Nebylo pochyb, že kvůli mně zemřel další člověk.

Z pokoje ve kterém jsem byla, jsem nemohla nic slyšet, proto bylo mé podezření o to větší. Přecházela jsem ze strany na stranu jako smyslů zbavená, chytala se za hlavu a občas mi i ukápla slza. Nechal mě samotnou hrozně dlouhou dobu, skoro jsem to nevydržela. Hodiny na stěně pomalu tikaly, bylo to mučení.

Ve dvanáct jsem začala zoufale bouchat na dveře… Čtyři hodiny čekání, byla jsem si jistá, že déle už to nezvládnu.

Hned na to nečekaně odemknul. Dlouhou chvíli zůstalo pouze u toho, každý jsme stáli na jedné straně, mezi sebou jen to tenké dřevo. Musela jsem to být já, kdo otevřel.

"Co jsi udělal?" vyštěkla jsem na něj.

Nedal mi odpověď, chytil mě kolem pasu tak zuřivě, až mnou zavřel otevřené dveře a přitiskl mě na ně.

"Proč mi to děláš?" zašeptal zmučeně, než se vrhnul na mé rty a líbal mě tak, až jsem ztrácela rozum. Zapomněla jsem úplně na všechno, když rukama nenasytně přejížděl po mém těle, zvlášť pod tím tenkým trikem.