Ty nevíš, kdo vlastně jsem! - 9. kapitola

15. července 2011 v 22:33 | Rosalie D. ~ |  Ty nevíš, kdo vlastně jsem!
Na přání Katyry - mé věrné čtenářky ♥ :)

A znovu připomínám POVÍDKY NA PŘÁNÍ, prosím prosím, já chci psát! :)



Po snídani se jí zlepšila nálada. První hodinu je čekala obrana proti černé magii s nešikovnou a milou bystrozorkou Tonksovou. Studenti se na ni těšili, už jen díky tomu, že se jako metamorfomág mohla proměňovat části svého těla. Trochu se vyděsili, když jim otevřela s kachním zobákem, ale hned poté vybuchli smíchy.

"Dnes si zopakujeme velice užitečné kouzlo, říká se mu zmenšovací neboli...?"

"Reducto!" dokončila Hermiona spěšně její větu.

"Výborně, dva body putují k Nebelvíru. Prosím, každý si vezme z této krabice talíř a pokusí se ho několikanásobně zmenšit." Nechala krabici kolovat a studenti se značným znechucením zjistili, že jsou to talíře plné kočiček ještě po profesorce Umbridgeové.

"Tak to půjde snadno." uchechtl se Ron posměšně.

Hermiona si vybrala jeden obzvlášť odporný a během pár sekund z něj nadělala hromádku prachu.

"To se mi líbí!" pochválila ji Tonksová. Její vlasy přitom měnily barvu střídavě z modré na zelenou a vypadala super ujetě.


Ron talíř zmenšil na velikost náprstníku a podobně to udělali i ostatní. Harry si vzal hned několik talířů a kouzly je rozmetal tak, že s nich téměř nic nezbylo. Jenom vzpomínka na tu růžovou ropuchu účinnost jejich kouzel hodněkrát zvětšila.

"Tak a teď, když už v mém kabinetu nezbylo ani zrnko růžové po mé drahé kolegyni, plně se ponoříme do výuky." Tonksová proměnila svůj obličej na smrtijedský a studenti ji měli odzbrojit. Bohužel se většina z nich vyděsila k smrti, takže profesorka raději zvolila tvář malého skřeta, ale nikomu se stejně do kouzla "Expeliarmus" nechtělo.

"Co je to s váma dneska?" zavrčela na ně pisklavým hlasem skřeta.

"Paní profesorko, obávám se, že jste mým spolužákům nasadila brouka do hlavy." vysvětlila jí Hermiona.

Zbytek dvouhodinovky strávili živou diskuzí o Voldemortovi, obranných kouzlech a kletbách, které se nepromíjejí. Tonksová jim dala svými názory nahlédnout do logiky ministerstva. Nový ministr sice nezapíral Voldemortův návrat, ale ani proti němu nijak nebojoval. Bystrozorové byli využíváni převážně jako hlídači v Azkabanu nebo k jiným účelům - jako třeba k výuce na školách.

Po této hodině se Hermiona od kluků oddělila. Šla na věštění z čísel, zatímco oni na jasnovidectví. Profesorku Vectorovou měla v oblibě. Její předmět byl zajímavý a mnohdy i zábavný. Například jednou Zachariáš Smith rušil při hodině až se Vectorová naštvala a vyrazila ho na chodbu. Za malou chvilku se vrátil úplně celý zmáčený a profesorka prohlásila: "Věděla jsem, že na to rozbité umyvadlo budeš šmatat." Hermiona se nad touto vzpomínkou pousmála, když vcházela do učebny. Bohužel věštby z čísel nebyly vždy tak přesné, aby předpovídaly přesnou budoucnost. A právě proto dnešní hodině nevěřila. Ať už svá čísla rozhodila kolikrát chtěla, vždy jí vyšly stejně. Zoufale se snažila zakrýt svou věštbu před profesorkou, ale neměla šanci.

"Tak ukaž, co tu máme. Ale, ale... Nalistuj si v učebnici stranu 201. Najdeš tam svou kombinaci."

"Já už to udělala..." zašeptala jí do zad o chvilku později.
Její věštba zněla takto: "Chováš v srdci lásku ke špatnému člověku. Drž se dál, nebo tvé srdce skončí rozervané. Není pro tebe ten pravý!" Snažila se nevěnovat pozornost slovu 'láska' a radši si ho v duchu nahradila vztahem.

Položila si hlavu na lavici, padaly na ni mdloby. Zvláště když pomyslela na příští vyučovací hodinu - lektvary.

Na obědě si nabrala spoustu zeleniny a chroupajíc mrkev, pozorovala jak se Ron cpe.

"Ahoj, Hermi." pozdravil ji Harry, který přišel pozdě.

"Kde ses zdržel?"

"U Trelawneyový, tahala ze mě moje největší obavy nebo co..."

Hermi se usmála a uvolnila mu místo vedle sebe.

"Jak bylo na věštění z čísel?"

"Nic moc, vážně. Poslyš, Harry, nechceš mi už konečně říct proč tě Brumbál k sobě tak často volá?"

Ronovi zaskočilo a začal se dusit.

"Cože?" zeptal se Harry s nevinným, ale uboze průhledným výrazem.

"Upřímně, vážně pochybuju o tom, že se bavíte o tvých nočních můrách, jak ses mě snažil přesvědčit. Ty mi nevěříš?" Upřela na něj oči zatímco on se významně podíval na Rona a zpátky.

"Aha. Takže Ronald v tom má prsty."

"Jak můžeme vědět, že si pořád na-" začal Ron, ale Ginny mu do pusy strčila muffin dřív, než plácl nějakou urážlivou hloupost.

"Hledáme viteály." mumlal jí mezitím Harry do ucha. "Voldemort jich má přibližně sedm."

Hermiona si zděšením zakryla ústa. "Cože? Sedm? Jak může někdo roztrhat svou duši na sedm kusů?!" ptala se sama sebe.

"Proč mě nepřekvapuje, že ví, co znamená viteál?" zašklebil se Ron směrem ke své sestře.

Hermiona se zvedla od oběda.

"Kam jdeš?" otázala se Ginny pohotově, ale místo Herm jí odpověděli kluci: "Do knihovny."

"Jo." potvrdila jim to. Musela ale značně zrychlit, aby stihla Snapeovu hodinu.

Cestou uvažovala o tom, že za celý den ani na vteřinu nezahlédla Draca.

To se samozřejmě změnilo na lektvarech. Nakráčel do učebny s povýšeným výrazem na tváři, hodil po ní pár pohledů a sedl si nebezpečně blízko.

"Dnes budete pracovat ve skupinách. Potřebuju pět kotlíků vroucího Doušku živé smrti." zadal jim Snape práci.

"Páni, koho má v úmyslu takovým množstvím tekuté smrti potěšit?" zachechtal se Harry potichu a automaticky k sobě přitáhl oba kamarády na spolupráci. Chtěl se k nim přidat i Neville, ale profesor Snape s tím okatě nesouhlasil. "V každé skupině bude aspoň jeden, kterému lektvary jdou!" upozornil je hlasitě.

"K vám, Pottere, půjde pan Malfoy!"




Hermiona zatnula zuby, Malfoy že je v lektvarech lepší než ona?! Draco k nim dorazil se širokým, pobaveným úšklebkem.

"Pustíme se do toho, ať vás mám z krku, looseři." Z Herm udělal předčítače, Harry podával suroviny a Ron... Ten držel knihu ze které Herm četla. Údajně se nedal využít k ničemu lepšímu. Ani si nevšimla, kdy to stihnul, ale po hodině našla ve své kapse další psaníčko.

"Zítra v devět, u Zapovězenýho lesa. Buď tam. DM" Pousmála se a zastrčila vzkaz zpět do kapsy.
Příštího dne, tedy ve středeční večer, byla v přesný čas na domluveném místě.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Katka | E-mail | Web | 15. července 2011 v 22:56 | Reagovat

Zase jsi nezklamala :-), těším se na další díl!

2 Katyra SB | Web | 20. července 2011 v 21:44 | Reagovat

opäť skvelý skvelý diel...teším sa na ďalší :)

3 Liana | E-mail | Web | 29. července 2011 v 23:10 | Reagovat

Opäť super, akurát trošku menej vzrúša a zdala sa mi kapitolka kratšia (ja ani nemám čo hovoriť, kedže ma mesiac nič svetaborné nenapadá), ale to nevadí...dúfam, že to v ďalšej vybalíš a to poriadne! :)

4 Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 13. srpna 2011 v 19:24 | Reagovat

Píseš skvělý povídky,taky píšu ale ne tak skvěle jako ty a proto je ani nikdě nevystavuju..Už se nemůžu dočkat dalšího pokráčka,doufám že to bude brzy

5 jijííík | 18. srpna 2011 v 18:35 | Reagovat

nemuzu se dockat dalsi kapitoly zatim to vypada slibne

6 Leana Kailien | Web | 24. srpna 2011 v 9:25 | Reagovat

Skvělá povídka.

7 Elvie | 6. ledna 2014 v 21:49 | Reagovat

Zase je to úžasný. Tahle povídka se ti moc povedla =) úplně jí miluju :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama