Ty nevíš, kdo vlastně jsem! - 8. kapitola

10. července 2011 v 23:45 | Rosalie D. ~ |  Ty nevíš, kdo vlastně jsem!
Dnes jsem vyhrabala všechny staré zápisníky ve kterých jsem měla ručně (a ve škole) sepsanou velkou část příběhu z této povídky... Nějaké tři hodiny jsem to přepisovala a teď... Pořádná porce pro vás ;)




Už byla připravená na spršku bodlin, a tak stihla uhnout. "Klid, klid, uklidni se, holka." promlouvala na ní s rukama zvednutýma. I když to nečekala, skutečně to pomohlo. Malá dračice se posadila, velké zelené oči rozšířené a zkoumavě si ji prohlížela.

Dívka se posadila na zem s plachým úsměvem ve tváři. "Ahoj, Bodlino."

Celý večer proseděla u toho malého (zatím malého) stvoření a svěřovala se mu se svými problémy. Ačkoliv jí mládě pořád nevěřilo, zdálo se že poslouchá. A co víc, bylo to daleko lepší než s normálním kamarádem, protože nikdo jí neskákal do řeči.

Vstala ze země až dlouho po tom co se všude rozlila černočerná tma. Když se vracela do hradu, měla strach, že ji někdo chytí. Díky bohu se bezpečně dostala do školy po jejíž chodbách se mohla jako prefektka beztrestně procházet. Na schodišti zívla tak hlasitě až probudila pár portrétů na zdi, které okamžitě začaly nadávat.

"Lumos!" zašeptala, když zakopla o poslední schod a málem spadla. Hůlka se jí okamžitě rozsvítila - nechápala proč jí to nenapadlo dřív. Vytáhla z hábitu Pobertův plánek. Zůstal tam od její poslední 'akce'. Věděla, že ho Harry už nejspíš hledá, tak mu ho dalšího rána s úsměvěm dala.


"Zachránila jsem ho od Filche!" zalhala mu, když se ptal kde ho našla.

Chvilku stáli u krbu a tupě na sebe zírali, dokud se nepřihnal Ron.

"Hermiono! Já jsem tak rád, že vás vidím zase spolu!"

"Ronalde, prosím, nezapomeň, že si to byl ty, kdo mě nakrknul." prohlásila rádoby znuděně. Všichni tři kamarádi se neudrželi a společenskou místností se záhy rozlil zvuk veselého smíchu.

Hermiona byla ráda, že se s klukama usmířila. Malfoy zůstával i nadále na ošetřovně, i když mezi studenty se proslíchalo, že už mu nic není.

Každý den pozdě večer se Hermiona vyplížila ze školy za Bodlinou. Kradla pro ní kuřecí stehýnka od večeře a mluvila na ní. Po třech takto strávených dnech trio sedělo u snídaně pomlouvajíce Denního věštce. Nikde v novinách nebyla ani zmínka o návratu temného lorda Voldemorta a to už po světě pobíhal nějaký ten pátek.

"To snad není možný, jak to můžou pořád tutlat?!" rozčilovala se Hermiona.

Harry byl na dobré cestě ho porazit, ale mnoho lidí ho kvůli článkům v novinách mělo za šílence. Napila se čaje a zvedla hlavu. To, co viděla jí málem přinutilo poprskat čajem stůl.

"Podívej, Harry, ten blbeček Malfoy už přestal simulovat!" zasmál se Ron s plnou pusou koláče. Hermiona potlačila nutkání vlepit mu pohlavek a předstírala chadný nezájem. Bohužek to moc nešlo, když se Draco podíval jejím směrem.

"Co sem tak zírá?!" zamumlal Harry zamračeně.

"Nemám ponětí. Hele kluci, před vyučováním ještě skočím do knihovny." vychrlila na kamarády v rychosti. Vyšla z Velké síně a ani ji nepřekvapilo, když se blonďatý zmijozelský student náhodou taky zvedl a odešel od snídaně.

Zrychlila krok, měla trochu strach, ale věděla, že rozhovoru s ním se nevyhne. Zahnula za roh a téměř se rozběhla. Opravdu ji uklidnilo, když vcházela do vytopené, voňavé a HLAVNĚ PRÁZDNÉ knihovny. Nešla tam jen tak, potřebovala si něco vyhledat. Harry se před ní zmínil o pojmu týkajícího se Voldemorta a Hermiona nemohla jinak než si ho najít.

Očima přelétla všechny poličky a zamířila do oddělení černé magie. Vytáhla z regálu tlustou knihu, chtěla si ji odnést, ale sotva se otočila, narazila na Draca. Ležérně se opíral o skříňku plnou knih a v obličeji neměl žádné emoce.

"Čauves." téměř vyštěkl a Hermiona nadskočila.

"Co tady děláš?" sykla slabým hlasem. Vykročil směrem k ní, protože jak správně předpokládal začala couvat. Za chvíli narazila zády do zdi a neměla kam utéct. Došel až těsně k ní, provrtával ji pohledem.

"Takže ty už se zase kamarádíčkuješ s panem Brejličkou?" zeptal se. V jeho hlase nebyla ani špetka pobavení.

"Jo." odpověděla, snažíce se ignorovat jeho ruce na svých ramenou.

"A co, už běžel za Brumbálem?"

"Jak to myslíš?" zakoktala se.

Sjel dlaněmi k jejím bokům. Cítila, že jí srdce bije jako splašené a nebyla sama, kdo to cítil. Draco se usmál, těžko říct jestli pobaveně, nebo se mu to líbilo. Vzal jí tlustou knihu z rukou a zastrčil jí do úplně jiné police než kam patřila. Přilepil se na Hermionu. "Ty víš moc dobře jak to myslím, Grangerová." zašeptal jí do ucha.

"Malfoyi, vypadni ode mě!" bránila se slovně, ale odstrčit ho nedokázala.

"Jsi ze mě celá pryč... Cítím to." upozornil jí posměšně.

Nejradši by si vyrvala srdce z těla, aby nebylo slyšet jak divoce buší.

"Ehm, ehm... Tohle je knihovna!" ozval se přísný hlas knihovnice. Hermiona vyklouzla zpod Draca se snahou naštvaně odkráčet. Chytil ji za ruku a podíval se hluboko do jejich očí. V jeho pohledu byl strach.

"Budeš dál mlčet o mém malém tajemství?" zeptal se hlasem najednou tichým a chraptivým.

"COŽE? MALÉM?! Lžu svým kamarádům jen kvůli tobě, i když se ke mně chováš jako ke kusu šutru!" zařvala rozzlobeně. Madam Pinceová rozhořčeně přilítla a oba je vyrazila z knihovny.

Jejich cesty se rozešly, každý měl hodinu někde jinde.

Hermiona utíkala chodbou k učebně kouzelných formulé a málem vyplivla plíce. Těsně po tom co přiběhla zazvonilo.

"Zdravím vás." pozdravil je kysele profesor Kratiknot. Jak se ukázalo, v jeho kabinetě někdo rozházel inkoustové kuličky, a tak měl náladu pod psa. Dal jim nečekaný test z poslední látky. Téměř nikdo si ani neškrtl, kromě Hermiony samozřejmě. Ani ne za dvacet minut popsala celý pergamen.

Zbytek dne probíhal ve stejném duchu. Učitelé byli jako přešlí mrazem a ne jen oni.

Studenti nedávali pozor, hlavně kvůli vidině slunečného dne jež se rýsoval skrz okna. Byl přímo ukázkový den pro pobyt venku a famfrpálová družstva Nebelvíru a Mrzimoru toho hned využila. Harry s Ronem tak neměli čas a Hermiona seděla osamoceně u stromu. Ne že by jí to vadilo...

Začarovala pletací jehlice, aby pletly čepičky pro skřítky a sama se věnovala oživovacímu kouzlu. Musela toho nechat, když jí tráva nedopatřením oživla a začala štípat do nohou. Opřela se zády o pevnou kůru stromu. Nastavila svou tvář slunci, potřebovala nachytat aspoň trochu barvy. Úkoly měla komplet hotové, do večera jí zbývalo spoustu času. Byl to skvělý pocit.

Harry a Ron tolik rozumu neměli, museli dělat úkoly pozdě večer. Po dlouhé době se jim rozhodla pomoci, takže ponocovali spolu. Ráno bylo těžké říct, kdo z nich vypadal nejhůř. Všichni tři usnuli ve křeslech u krbu a když se Hermiona ráno jako první vzbudila, oheň v krbu už pomalu vyhasínal.

Skřítčí čepišky, které včera vyrobila byly pryč. Vyskočila na nohy a pospíchala se aspoň trochu zcivilizovat. S kruhama pod očima bohužel nic nezmohla, ale aspoň na bezkrevné tváře nanesla trochu tvářenky, aby vypadala zdravěji.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Katka | E-mail | Web | 11. července 2011 v 10:46 | Reagovat

Doufám, že to ještě pokračovat bude! :-) Moc hezky se to čte a už se nemůžu dočkat na další díl :-D ..

2 Emily | Web | 11. července 2011 v 12:09 | Reagovat

Moc pěkné, jsem zvědavá, jak se to mezi DM a HG vyvine dál..

3 Katyra | Web | 11. července 2011 v 23:45 | Reagovat

prišla som domov z kina a aké krásne prekvapenie som tu našla...úžastne dlhú kapitolu :) ďakujem je skvelá...som zvedavá na pokračovanie :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama