Červenec 2011

Zápis desátý - ZPÁTKY V PLNÉ SÍLE :)

31. července 2011 v 19:50 | Rosalie D. ~ |  Deníček Rosalie Devlin

Zdravím své věrné i nové čtenáře,

posledních hodně dní jsem byla na chatě, mimo net, ale přes všeobecné nespokojení mé rodiny jsem s sebou vzala notebook a pracovala několik hodin denně. V důsledku toho jsem tedy napsala kompletní Volbu osudu (povídka pro Emily), kterou budu po kapitolách přidávat, několik dílů i zcela nové povídky Proti své vůli, dvě jednorázovky, které už tu jsou... Zkrátka, máte co číst ;) V pátek zase odjíždím, tentokrát k moři, tak něco přednastavím, ať se tu nenudíte :D Žádosti o povídky na přání jsem četla a ještě je promyslím, předem děkuji za snahu :) Díky psaní jsem v sobě znovu nalezla lásku ke čtení, už jsem přečetla Rozum a cit a Pýchu a Předsudek od Jane Austenové a tím v anglické literatuře zdaleka nekončím :)) Doufám, že mé staronové já vydrží co nejdýl, protože jsem moc spokojená :) Tak zatím dobrou noc, těším se na komentáře ;)

PS: Dnes hodlám předělat rozcestníky + do menu přidám stručné info o mě =))


Proti své vůli - PROLOG

31. července 2011 v 19:34 | Rosalie D. ~ |  Proti své vůli

Hermiona Jean Grangerová byla mladá dívka žijící v nevelké vesnici. Její otec, velice vážený pán, vlastnil rozsáhlý statek, jeden z největších domů v Alberbury, patřící pod hrabství Wiltshire. Po jeho smrti zdědila všechno dcera, protože mužského dědice neměl a manželka umřela dříve, než stihly zplodit dalšího potomka.

Hermiona se však mezi lidmi netěšila takové oblibě. Říkávalo se o ní, že je zamlklá a lidem se vyhýbá. Tu a tam se rozléhaly i zvěsti o temných pletkách s ďáblem.

Samotná dívka nikomu nic nevyvracela a na důvěrnosti jí nepřidalo, když každý rok odjížděla pryč a vracela se pouze na dva měsíce v létě. Přestože byla stále mladinká, pouhých šestnáct let jí bylo, lidé z vísky nevěřili tomu, že studuje. Spíše se přikláněli k možnostem velice zavrženíhodným. Nebrali v potaz, jak opuštěná se musí cítit a jak sama samotinká, jen s pár lidmi od služebnictva, zvládá řídit celý statek i ve své nepřítomnosti.

Pusu měla pořádně proříznutou, když na to přišlo, svůj názor pokaždé prosadila, a když jí nebylo nikde potřeba, nevyhledávala společnost jako ostatní mladé dámy, radši si zalezla někam do kouta s knihou. To byl hned důvod k pomluvám. Tetky si ji vždy úkosem měřily, jakmile se někde opovážila ukázat. Prý jaká by byla pěkná, kdyby s chladným nezájmem neodbyla každého mladíka, který se na ni pokusil promluvit.

Kdyby jenom tito obyčejní lidé tušili, čím si procházela. Hermiona skutečně nebyla obyčejná, ale také nebyla zlomyslná a úcty zasloužila. Odjížděla jen a pouze z důvodů studií, nenavštěvovala však normální školu, už od svých jedenácti let cestovala každý rok do Bradavic, školy čar a kouzel. Ano, byla to čarodějka a ve své době se velice obávala jakéhokoliv odhalení. Lidé neznali ve svých honech na čarodějnice slitování, nezajímalo je, zda odsoudily nevinné ženy, jakmile se někoho potřebovali zbavit, jednoduše ho obvinili z čarodějnictví.

Hermiona tohle moc dobře věděla. Její kouzla spočívala v nedlouhé dřevěné hůlce, jež nosila stále u sebe. Znala spoustu zaklínadel, jedním mávnutím mohla zahubit kteréhokoliv z mudlů, co ji ponižovali. Ona ovšem nebyla pomstychtivá, netěšila se ze společnosti, ale ani ji nezavrhovala.

Toho léta, co oslavila sedmnácté narozeniny, se stalo hrozné neštěstí. Dobytek ze statku, na jehož zdraví ležela spokojenost všech obyvatel vesnice, záhadně onemocněl. Hermiona se týden předtím vrátila ze školy, zrovna tu osudnou noc trávila na pastvě a četla si.

Půlnoc byla teplá, voňavá, odevšad se ozýval cvrkot cvrčků… Když tu náhle jakoby všechno zachvátil chlad, tráva kvůli němu namrzala a zvířata začala být velmi neklidná. Dívka hned věděla, čemu za to vděčit. Z kouzelného světa se pár mozkomorů se potulovalo okolím a vysávalo z nich netušícího lidu štěstí.

Nemohla to tak nechat, spěchala do spící vesnice, s hůlkou v kapse. Tu zahlédla dvě odporná stvoření v černých pláštích, jak se blížili k domku paní Steelové, staré churavé paní, se kterou žili děti její zesnulé dcery.

Zrychlila krok, přešla k nim blíž a nemyslela na nic, než na záchranu ubohého lidu.

"Expecto patronum!" vykřikla a její hůlka okamžitě vyslala zářivého modrobílého patrona, aby odehnal ty slizké bestie.
K velkému neštěstí bylo její umění spatřeno a to hned několika páry očí. Utekla odtamtud, hned jak se ujistila, že lidem žádné nebezpečí nehrozí, vůbec nic netušila.

Krávy byly otřeseny přítomností mozkomorů natolik, že onemocněly a začaly hromadně umírat.

Jakmile tohle vyšlo najevo, pověrčivý lid se obrátil na pastora s tím, že ví, kdo za tím stojí. Ihned nechali poslat pro Hermionu a přinutili ji čelit soudnímu tribunálu. Nikdo nedbal slz na její tváři.

Při procesu vykládal jeden sedlák, že zná její umění, ďábelským kouzlem prý se v netopýra promění a nad krajinou létává pod černou oblohou, na statku krávy zabíjí, tou mocí čarovnou. Jiný zas na smrt přísahal, že její kouzla zná, že prý se v černou kočku mění ta dívka líbezná a je třeba jednou pro vždy ukončit ďábelské řádění, pak všichni křičeli jak posedlí: "Na hranici s ní!".

Důkazy byly porotou pečlivě zváženy, poté povstal starý soudce vážený: "Je přece v knize psáno, nenecháš čarodějnici žít, a před ďáblovým učením, budeš se na pozoru mít."

Hermiona stála krásná s hlavou hrdě vztyčenou a její slova zněla kletbou s tichou ozvěnou: "Pohrdám vámi, neznáte nic, než-li samou lež a klam, pro tvrdost vašich srdcí, jen pro ni umřít mám."

Tak vzali ji na kopec, kde měl být na hranici rozdělán oheň. Sešly se tam celé davy lidí z vesnice a mladá dívka nemohla uvěřit, že jim kdy pomáhala. Její dům byl kompletně prohledán, ale svá tajemství střežila dobře, hůlku stačila dobře ukrýt.

Sledovala, jak lidé staví hranici k jejímu upálení a nenechala už více na sobě nechat znát strach, či ponížení, ačkoliv její duše ho byla plná. Myslela na svého milovaného tatínka i maminku, co by asi řekli? Přidali by se k těm davům? Oni její tajemství věděli, ale chovali se k ní vždy s takovou láskou, jakou si zasloužila. Nebyla zlý člověk, opravdu ne, jen žila ve špatné době a dostatečně se nehlídala.

Na jedno však všichni zapomněli, a sice na sídlo ležící za vesnicí, sídlo tak obrovské a honosné, že se dalo považovat za zámek. V něm žila také kouzelnická rodina, teď už podstatně menší. Narcissa a Lucius, mladí manželé, kteří odešli na věčnost při jedné z magických výprav, za sebou zanechali syna, Draca Malfoye. Bohužel tito lidé nepatřili k hodným čarodějům jako většina, přidali se na stranu zla a bojovali proti společnosti. Měli čistou krev, a proto opovrhovali kouzelníky z mudlovských rodin, jako byla právě Hermiona. K její smůle se mladý pan Malfoy dozvěděl, jaká smrt ji čeká a rozhodl se, že jí připraví mnohem krutější odchod ze světa.

Vzal si koně a tryskem uháněl za tribunálem, zastihl starého soudce zrovna na odchodu. Podal mu nenápadně hrst zlaťáků a vysvětlil svou prosbu. Říkal, že čarodějnice dobře zná a pokud ji upálí, přinesou na svou vesnici hrozivou zkázu, takovému výmyslu lehko uvěřil. Co nejrychleji se tedy vydali zastavit tu "velkou chybu".

Hermiona už stála špičkami v ohni. "Uhaste jej!" přikázal soudce a lid tak přes značný nesouhlas učinil.

Sundali omdlelou dívku z hranice. Vypadala velice zuboženě a takto ji také předali pánovi do rukou. Musel si několikrát vyslechnout nesčetné omluvy od všech vysoce postavených pánů z radnice. Ujistil je, že si s tou špínou poradí a nemusí se vůbec ničeho obávat.

Volba osudu - 1. kapitola

31. července 2011 v 19:30 | Rosalie D. ~ |  Volba osudu
Za nápad vděčím úžasné Emily, autorce blogu emily.blog.cz :)


Hermiona seděla na schodu, zahleděná do knihy. Byl to román, a přestože byl mudlovský, hltala každé slovo. Jane Austenová byla mistrem ve svém oboru. 'Kéž bych někdy dokázala totéž,' pomyslela si.

Ze čtení ji vyrušily hlasité zvuky pocházející zpoza rohu. Povzdychla si, ale honem vyskočila na nohy. Byla prefektka, proto musela pachatele zastihnout.

Vůbec ji nepřekvapilo, kdo to udělal.

"Malfoyi!" zakřičela na svého dlouholetého spolužáka a nepřítele. Blonďák se k ní otočil s posměšným úšklebkem. Vedle něj na zemi ležel mladý chlapec, tipovala ho tak na druháka.

"Co se tu stalo?!"

"Malá nehoda."

Jasně viděla modřinu rýsující se na chlapcově tváři. "To ti tak sežeru. Srážím Zmijozelu 20 bodů. A toho prcka beru na ošetřovnu."

Kouzlo noci

31. července 2011 v 19:22 | Rosalie D. ~ |  Jednorázovky

Varování: trocha erotiky
Omezení: 12+ :D
Doba: Bradavice
Děj: Malý nápad, co by se tak mohlo stát, kdyby se tihle dva potkali na vrcholku veže, při svitu měsíce...

Láska se rodí z maličkostí, žije z nich a pro ně i umírá.

31. července 2011 v 19:06 | Rosalie D. ~ |  Jednorázovky
Krátká spíše úvaha než povídka, ale přesto celkem výstižná... Ani nevím z čeho se zrodila, ale snad se bude líbit :) Podle mě není moc dobrá, ale je to opravdu jen taková jednohubka :D :)

http://malfoy-manor.blog.cz
Varování: žádné
Omezení: žádné
Doba: Po Bradavicích
Děj: Noční můra se lehko změní ve skutečnost, člověku ale trvá, než na to přijde.
Inspirováno: těžko říct... asi životem :/

Nějaké info

21. července 2011 v 23:25 | Rosalie D. ~
Ahoj, jsem kámoška Rosalie a ta mě poprosila, abych za ní napsala takový informativní článek.

Rosaline je teď mimo dosah sítě a proto nemůže zatím přidávat žádné články. Ale i přes svou nepřítomnost plně pracuje na svém psaní - to mohu potvrdit :). Hlavní je její pokrok s povídkou na přání pro Emily. Napsala už několik stránek a vypadá to velmi zajímavě, takže se máte na co těšit - hlavně Emily :).

Tak to je asi vše - když tak vina je na mě :D.

Milosrdná lež - 1. kapitola

17. července 2011 v 18:16 | Rosalie D. ~ |  Milosrdná lež

Tahle kapitolovka bude hodně jiná než lehkomyslný příběh s malým dráčetem v pozadí. Tady půjde o skutečné city, touhu, přetvářku i zradu. Bohužel na další kapitoly si asi počkáte, protože tohle je vše co zatím mám :D Příjemné počtení přeju! ;)

"Je mrtvý" znělo mi v hlavě. Tahle dvě slova drtila každou část mého srdce. Nemohla jsem tomu uvěřit. Byla jsem součástí magického světa, dělala věci které dalece přesahovaly rámec lidské fantazie, a přesto jsem nemohla pro tátu nic udělat. Odjela jsem za ním z Bradavic hned, jak jsem se to dozvěděla... Ale potom to bylo ještě horší. Viděla jsem ho, jak leží na nemocniční posteli. Z jeho kdysi silných opálených rukou nezbylo nic, než tyčky ze kterých místy vystupovaly kosti. V obličeji byl tak bledý, že i ten nejčistčí sníh by mu nemohl konkurovat. Plakal. Nikdy jsem ho plakat neviděla, až tehdy tam. Nejhorší bylo, že plakal kvůli mně a mamince, nemyslel na sebe.. Ani vteřinu. Na pohřbu jsem myslela, že umřu také. Držely jsme se s maminkou za ruce a těžko říct, která z nás to nesla hůř. Hlavou se mi honily vzpomínky na jeho neustálou lehkomyslnost, smysl pro humor a vrásky kolem očí, kdykoliv se usmál. Vzpomínala jsem, jak se mnou v nemoci zůstával doma a nosil mi k posteli jídlo. Jak jsme společně koukali na fotbalové zápasy, nebo v létě blbnuli ve vodě. Bylo toho tolik... A teď jsem o všechno přišla.

Že by?

16. července 2011 v 13:44 | Rosalie D. ~ |  Deníček Rosalie Devlin
Možná, že bude nová povídka :) Vkládám úryvek: Přejela jsem pohledem školní pozemky. Vypadaly jinak než jsem je opustila. Všude kam se člověk podíval už byla cítit přítomnost Vánoc. Vánoce... Táta... Znovu se mi z očí spustil proud slz, tentokrát padaly na ledovou zem a tvořily malé zledovatělé jezírko.
Odvrátila jsem pohled a radši otevřela obrovské dřevěné dveře a vklouzla dovnitř. Výzdoba školy mi lehce lezla na nervy.
Bylo 11:45, skoro čas oběda. Hodila jsem si věci do nebelvírské komnaty a ani se neobtěžovala podívat do zrcadla. Cítila jsem, že moje vlasy jsou mokré a ulepené a že celkově pohled na mě stojí za starou bačkoru. Aspoň jsem si stáhla vlasy do gumičky a převlékla se do suchého.
Seběla jsem schody do prvního patra, kde jsem se pozastavila. Bylo mi mizerně. Každou chvíli se z učeben vyhrnou studenti a až mě takhle uvidí spolužáci, bůh ví, co si pomyslí.
Zavrtěla jsem hlavou a zahnala tak tu myšlenku. Co je mi po nich?

Ty nevíš, kdo vlastně jsem! - 9. kapitola

15. července 2011 v 22:33 | Rosalie D. ~ |  Ty nevíš, kdo vlastně jsem!
Na přání Katyry - mé věrné čtenářky ♥ :)

A znovu připomínám POVÍDKY NA PŘÁNÍ, prosím prosím, já chci psát! :)



Po snídani se jí zlepšila nálada. První hodinu je čekala obrana proti černé magii s nešikovnou a milou bystrozorkou Tonksovou. Studenti se na ni těšili, už jen díky tomu, že se jako metamorfomág mohla proměňovat části svého těla. Trochu se vyděsili, když jim otevřela s kachním zobákem, ale hned poté vybuchli smíchy.

"Dnes si zopakujeme velice užitečné kouzlo, říká se mu zmenšovací neboli...?"

"Reducto!" dokončila Hermiona spěšně její větu.

"Výborně, dva body putují k Nebelvíru. Prosím, každý si vezme z této krabice talíř a pokusí se ho několikanásobně zmenšit." Nechala krabici kolovat a studenti se značným znechucením zjistili, že jsou to talíře plné kočiček ještě po profesorce Umbridgeové.

"Tak to půjde snadno." uchechtl se Ron posměšně.

Hermiona si vybrala jeden obzvlášť odporný a během pár sekund z něj nadělala hromádku prachu.

"To se mi líbí!" pochválila ji Tonksová. Její vlasy přitom měnily barvu střídavě z modré na zelenou a vypadala super ujetě.

Možná budu neaktivní...

12. července 2011 v 23:11 | Rosalie D. ~ |  Deníček Rosalie Devlin
Zdravím caparti, než půjdu chrnět, chci se ospravedlnit, zase... Možná už od zítřka celé prázdniny nic nepřidám... Budu se stihnout toho přidat do neděle více, ale budu tu mít kamarádku až z Brna, tak se jí chci věnovat. Za těch posledních pár dní jsem tu stejně udělala obrovský kus práce, tak to snad nebude zase takový zločin. Nicméně budu ráda, když se potom k internetu vůbec dostanu, povětšinou budu po Vikládovech a taky u moře ♥ Doufejme, že nachytám barvu už se cítím skoro jak albína :DD Budu končit, nezapomeňte na mě.

Vaše ztřeštěná, nevyzpytatelná, perfekcionistická, vtíravá a nemožná Rosalie D. :*

Animace ♥

12. července 2011 v 19:10 | Rosalie D. ~ |  Obrázky
Abych to trochu obměnila, přidávám skvělé animace ze své sbírky :) Našla jsem je dlouhým hledaním na malých zapadlých cizojazyčných stránkách, proto prosím nekopírovat, pouze s mým souhlasem! Užijte si je tak jako já :)
JO A MĚLY BY SE VÁM SAMY ZMENŠOVAT, BOHUŽEL JE TA STRÁNKA HROZNĚ ÚZKÁ :(:((
PS: Na konci článku najdete BONUS v podobě tří animací, které jsem vyrobila z videí :)









NEKOPÍROVAT!!!


+ 3 mé výroby:





D/H - 'It's time to say goodbye...'

12. července 2011 v 18:50 | Rosalie D. ~ |  Videa
Tohle video je skvělý a i smutný... Více zjistíte, když ho zkouknete.

Popis: Draco: "Co jsem ti říkal? Dostal jsem tu malou mudlovskou šmejdku. Byla to sázka. "
Hermiona zjistí, že Draco mluví se svými přáteli o tom, jak ji "dostal". Zjistí, že to byla sázka, jestli ji dokáže vyhrát. Draco ji vidí a cítí lítost.
Draco: "Grangerová, lhal jsem. To, cos viděla, bylo divadlo "
Posílá jí psaníčko, ve kterém píše, že to, co řekl jeho přátelům bylo zahrané, aby to o nich nikdo nezjistil. Bohužel ale říkal pravdu, a teď se mu po ní stýská.
Draco: "Grangerová,"
Hermiona: "Ne! Věřila jsem ti. "
Takže, se zlomeným srdcem a rozzlobená, Hermiona musí říct "sbohem".


Povídky na přání

12. července 2011 v 12:55 | Rosalie D. ~ |  Deníček Rosalie Devlin

http://malfoy-manor.blog.cz


Zdravím čtenáře :) Již podle nadpisu vám asi došlo, co chci zkusit. Víte, strašně moc mě baví psát, ale v poslední době inspirace není a není a mně už to vážně leze krkem. Proto prosím o pomoc vás... Upozorňuju ale že píšu pouze na téma Hermiona & Draco! Kdo by tedy chtěl nějakou tu povídku ať mi do komentářů napíše:

• Název povídky (pokud ho mám vymyslet sama, nejsem proti :)
• MUSÍ JÍT O DRAMIONE!
• Stručný, ale pochopitelný obsah

Potom už záleží pouze na vaší podpoře a myslím, že z toho něco slušného vzniknout může.)

Zápis devátý - AUAUAU!

12. července 2011 v 2:25 | Rosalie D. ~ |  Deníček Rosalie Devlin

Ach jo, sakra práce, já jsem prostě příšerná! Celou noc hledám manipulace, animace a vůbec všechno s Dramionou, pak se patlám 4 hodiny s pitomým designem, abych nakonec zjistila, že se mi stejně moc nelíbí :D A co vám? Líbí se? Já jsem teď příšeretánsky unavená, ale... Co ještě dodat, má se zobrazovat takhle (klikni na miniaturu):


PS: Trackpad u notesů je zlo!!! :D Při tom robení designu jsem si snad způsobila zánět karpálního tunelu :/

Další úžasné obrázky ♥

11. července 2011 v 20:00 | Rosalie D. ~ |  Obrázky
No jo, já už jiná nebudu :D Zase jsem šmejdila po internetu několik hodin... Ale přineslo to své ovoce, některé ty montáže jsou dechberoucí :) Ty veliké by se měly samy zmenšovat :)) PROSÍM BEZ ZDROJE NEKOPÍROVAT!






Pár úžasných videí D/H

11. července 2011 v 16:27 | Rosalie D. ~ |  Videa
Opravdu jsou všechna úžasná :) Nejvíc se mi líbí asi to první, scény kde se líbají nebo dotýkají jsou perfekt sestříhané! No.. I když to třetí... Sakra, to je těžký! :D Prostě všechna jsou skvělá :))




A tohle je takový malý bonbónek, protože tady v tom videu to mezi nimi vře jako o život :D :)


Human; Draco/Hermione

11. července 2011 v 14:18 | Rosalie D. ~ |  Videa
Tohle video je naprosto božsky sestříhané! Všechny scény do sebe zapadají jako by tak skutečně byly natočené a skoro se mi u něj chtělo brečet... I ta písnička je skvělá!! :) Smutné, ale nádherné...

Popis: Video začíná Dracem ohrožujícím Hermionu, říká jí, že ji chce jen chránit. Bellatrix a další Smrtijedi se objevují a snaží se přesvědčit Draca k zabití Hermiona.
(Flashback)
Poté, co slyšela, že Draco dostal od Voldemorta úkol, snaží se Hermiona na něj dohlížet. Jednoho dne jde za ním a zjišťuje, že pláče. Avšak místo toho aby ji napadl, nechá jí zůstat a utěšovat ho.
Po této události mají mezi sebou nepříjemný avšak speciální vztah, dokonce k sobě tajně začínají něco cítit.
Ale dokud Draco pořád plní svou misi a Hermiona se ho snaží zastavit, pořád bojují proti sobě.
Když Draco přivádí Smrtijedy do Bradavic se ujišťuje, že je Hermiona vidí a sleduje tak, aby byla v bezpečí. Neví, že ji tak vystavuje nebezpečí.
(Flashback končí)
Předtím, než se Draco může rozhodnout, Snape přispěchá a sdělí ostatním Smrtijedům, že musí opustit Bradavice. Nechávají za sebou Hermionu, živou. Ale bohužel ona a Draco neměli šanci se sblížit a nevědí jestli se vůbec kdy znovu uvidí.


Něco pro zasmátí :)

11. července 2011 v 14:08 | Rosalie D. ~ |  Obrázky
Hodina lektvarů:

Jak jistě vidíte Draco začaroval kotlík Harryho a Rona, aby vybouchl, jenomže zrovna zasáhl i profesora Snapea :D

PŘEKLAD: To je nula pro každého z vás, budete po škole a Nebelvíru odebírám 20 bodů! Teď buďte tak hodní chlapci a NAJDĚTE MOJE OBOČÍ!!!

Ty nevíš, kdo vlastně jsem! - 8. kapitola

10. července 2011 v 23:45 | Rosalie D. ~ |  Ty nevíš, kdo vlastně jsem!
Dnes jsem vyhrabala všechny staré zápisníky ve kterých jsem měla ručně (a ve škole) sepsanou velkou část příběhu z této povídky... Nějaké tři hodiny jsem to přepisovala a teď... Pořádná porce pro vás ;)




Už byla připravená na spršku bodlin, a tak stihla uhnout. "Klid, klid, uklidni se, holka." promlouvala na ní s rukama zvednutýma. I když to nečekala, skutečně to pomohlo. Malá dračice se posadila, velké zelené oči rozšířené a zkoumavě si ji prohlížela.

Dívka se posadila na zem s plachým úsměvem ve tváři. "Ahoj, Bodlino."

Celý večer proseděla u toho malého (zatím malého) stvoření a svěřovala se mu se svými problémy. Ačkoliv jí mládě pořád nevěřilo, zdálo se že poslouchá. A co víc, bylo to daleko lepší než s normálním kamarádem, protože nikdo jí neskákal do řeči.

Vstala ze země až dlouho po tom co se všude rozlila černočerná tma. Když se vracela do hradu, měla strach, že ji někdo chytí. Díky bohu se bezpečně dostala do školy po jejíž chodbách se mohla jako prefektka beztrestně procházet. Na schodišti zívla tak hlasitě až probudila pár portrétů na zdi, které okamžitě začaly nadávat.

"Lumos!" zašeptala, když zakopla o poslední schod a málem spadla. Hůlka se jí okamžitě rozsvítila - nechápala proč jí to nenapadlo dřív. Vytáhla z hábitu Pobertův plánek. Zůstal tam od její poslední 'akce'. Věděla, že ho Harry už nejspíš hledá, tak mu ho dalšího rána s úsměvěm dala.

Apologize | Hermione/Draco

10. července 2011 v 18:57 | Rosalie D. ~ |  Videa
Přináším vám nádherné video na které se dívám už celé měsíce... No jo, stará láska nerezaví :)