Ty nevíš, kdo vlastně jsem! - 2. kapitola

23. ledna 2011 v 19:55 | Rosalie D. ~ |  Ty nevíš, kdo vlastně jsem!
http://malfoy-manor.blog.cz
Chytrá dívka si vzpomněla na popis z "Encyklopedie mimořádně vzácných druhů" a zpaměti jim ho odříkala.

Byl čas oběda a studenti všech ročníků se shromáždili před Velkou síní.

Krátce poté co dorazila i Hermiona se dveře otevřely a ze stolů na ně svítily stovky zlatých talířů. Když se i poslední člověk posadil na své místo, ředitel povstal.

"Dobrou chuť, všem!"

Po jeho tlesknutí se talíře naplnily jídlem.

Hermiona neměla na jídlo ani pomyšlení, nabrala si sice pár opečených brambor, ale ani se jich nedotkla. Její mozek pracoval na plné obrátky. Mohla se pomstít, a to tvrdě. Malfoy totiž ani na obědě nebyl.

"Hermiono, hej, Mio, mluvím na tebe!" pokřikoval na ní Ron, dokud se neprobrala ze zamyšlení.

"Co je?" vyštěkla naštvaně.

"Potřebuju tvojí pomoc!"

"Jako vždy, Ronalde. Já tady nebudu vždycky abych ti psala úkoly!"

"Co tím chceš říct?"


"Najdi si někoho jinýho kdo ti bude šaškovat, já už na to nemám!"

Sebrala svojí brašnu a s hodně nepříjemným výrazem zamířila ven. Naneštěstí, Malfoy se zrovna vracel.

"Kdopak nám to běží ven... Snad si neměla v jídle sklo, Grangerová? Nebo si už i domácí skřítkové uvědomili, že mudlovským šmejdům se neslouží?"

Zamračila se, neurazilo jí to, protože byla na jeho směšné narážky zvyklá, ale... "Malfoyi, udělej mi laskavost a nepleť se do věcí o kterých nic nevíš!" V Dracově tváři byl v jedné chvíli vidět nehraný údiv, ale potom opět nasadil ledovou masku. "A vymysli si novou nadávku!"

Nečekala jestli odpoví, zrychlila krok a zmizela za rohem.

Doběhla si pro nové pergameny do dívčích ložnic a pak s hlubokým nádechem seběhla schody zpět do prvních pater na další výuku.

Večer, když seděla u krbu v nebelvírské společenské místnostnosti si všimla Rona, který si na ní celou dobu ukazoval prstem. Měla sice rozečtenou knihu "Čarodějky ze severu", ale radši se sebrala a odešla. Nikdo na ní nepromluvil, to se jí líbilo.

Ulehla do postele následována svými myšlenkami a usnula.

Ráno vstala brzy, aby stihla dokončit pojednání na dějiny čar a kouzel. Posadila se na okno a na skoro popsaný pergamen hustila malým písmem vše, co se jí o trollích válkách dralo na mysl.
Když byl popsán i třetí pergamen, zkousla si ret. Zase přesahovala limit, a to měla ještě tolik nápadů!

Ukončila esej poslední větou a pohlédla z okna. Ranní bradavické pozemky vypadaly skoro strašidelně. U země se snášela mlha, ale nebylo jí dost aby zakryla plížící se postavu...

"Ale to je přece..." Malfoy! Nalepila se na okenní tabulku.

Draco se pohyboval rychle a mrštně jako had. Vypadalo to, jakoby právě vyšel ze Zapovězeného lesa.

"Škoda, že nejde tam. Mohla jsem ho sledovat." posteskla si nahlas.

"Do čích záležitostí strkáš nos tentokrát?" zeptal se jí Ron, který se před malou chvilkou vyhrabal z postele a teď stál na schodišti, rozcuchaný až hanba.

"Nech mě na pokoji a laskavě použij hřeben." sjela ho Hermiona káravě. Měla Rona moc ráda, byl jedním z jejích nejlepších přátel, ale byl náladový, sobecký a také tvrdohlavý. Někdy s ním nebylo k vydržení.

"Ty máš co řikat s tim hřebenem!" vyprskl Ron a nasupeně vyběhl schody zpátky.

"Náhodou dneska jsem ho použila!" křikla na něj ještě. Byla to pravda, učesala si vlasy do drdolu a ani jí to nedalo práci. V knihovně našla užitečnou knihu - 'Účesy snadno a rychle' - ve které bylo šikovné kouzlo. Už bylo na čase, protože její vlasy byly hrozně rozčepýřené.

Do místnosti se postupně hrnulo čím dál víc studentů. Hermiona seděla u okna a pořád civěla na místo, kde jí Draco před časem zmizel z dohledu.

Mio, jsi v pohodě?" usmála se zrovna příchozí Ginny, když viděla, že skoro přestala mrkat.

"Ahoj Ginny, vyspala ses dobře?"

"Ne. Celou dobu si vedle mě na posteli povídala Parvati s Levandulí a hádej o čem? Rozebírali mě se Seamusem! Prej jestli s nim spim nebo ne, není jim to trapný?"

Hermiona se široce usmála a seskočila z parapetu. Na programu byly kouzelné formule, potom přeměňování, dějiny čar a kouzel a dvouhodinovka péče o kouzelné tvory. Čtvrtky měl každý rád.

Po snídani jí ale dobrá nálada opustila. Ginny byla v jiném ročníku, a tak jí opustila. Ron s Harrym se od ní drželi stranou a nikdo jiný jí za hovoru hodnou nepovažoval. 
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Emily | Web | 20. února 2011 v 12:45 | Reagovat

Vážně se mi ta povídka líbí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama