Ty nevíš, kdo vlastně jsem! - 1. kapitola

18. ledna 2011 v 15:24 | Rosalie D. ~ |  Ty nevíš, kdo vlastně jsem!
http://malfoy-manor.blog.cz
Zmijozelové a Nebelvíři netrpělivě postávali před učebnou lektvarů a očekávali příchod učitele.

Žádný Nebelvírský se nebavil se Zmijozelským a naopak. Tyto dvě koleje byly už od pradávna znepřátelené a nikdo to nehodlal porušit.

Blonďatý chlapec s ledovýma očima vystoupil z davu studentů v hábitech sladěných do černo-zelených barev.

"Copak, copak, Grangerová? Bojíš se, že tu písemnou zkoušku nesložíš?" zaměřil se na jednu dívku.

"Nech ji být, Malfoyi!" okřiknul ho hned jeden z kamarádů po jejím boku.

"Já to zvládnu, spíš o sebe by ses měl bát! Jak asi Snape tentokrát zamaskuje špatnou známku, když nenapíšeš ani písmenko?"


"Ale, ale, Grangerová..." ozval se bezcitný hlas ode dveří sklepenní učebny. "Už zase se vychloubáte? Strhávám Nebelvíru pět bodů a ať už se to neopakuje! Všichni dovnitř!"

Vystrašení studenti se pomalu posadili na svá místa.

"Já ho jednou zabiju, opravdu to udělám!" zašeptala se vší vážností Hermiona.

"Mluvíš o Malfoyovi nebo o Snapeovi?" podotkl pobaveně Harry.

Bylo těžké říct, který z těch dvou jí radši přidělával starosti. Oba byli skrz na skrz zlí, Snape byl také ředitelem zmijozelské koleje a neustále svým studentům nadržoval.

"Zatraceně, Hemiono! Přestaň, drtíš nám fazolky!" probral jí ze zamyšlení Ron.

Slavné trio nyní spolupracovalo na hojícím lektvaru pro madam Pomfreyovou a vůbec jim o nešlo. Jediný šikovný člověk mezi nimi měl hlavu plnou jiných věcí.

Hned po tom jim Snape zadal písemnou práci. Byla velice obtížná a většina třídy si nad ní trhala vlasy. Hermiona ne.

Věděla všechno o vznášecím i zmenšovacím lektvaru, problém jí nedělaly ani přísady do mnoholičného a samovznicujícího, jenomže byla neustále rozptylována skutečností, že Draco Malfoy bez ustání píše.

Profesor znuděně obcházel třídu a dělal si poznámky. Chvíli postával i nad Hermionou, ale pak si znechuceně odfrkl a odešel.

Čas do konce hodiny utekl hrozně rychle a než se stihli vzpamatovat, jejich písemky odletěly na Snapeovu katedru.

"Výsledky se dovíte příští středu. Ať už vás tu nevidím!"

Jako další předmět v ten den měli bylinkářství. Při cestě ke skleníkům Harry s Ronem neustále nadávali.

"Sakra, sakra, sakra, jakto že jsem si nevzpomněl na kůži z hřímala!"

"A co teprv já, nevěděl jsem ani název!"

"Vážně tam patřila i netopýří krev?"

Hermiona už to dál nechtěla poslouchat a nenápadně se od nich oddělila.

K její velké nelibosti měli i bylinkářství spojené se Zmijozelem. Naštěstí byla profesorka Prýtová spravedlivá, a tak hodlala nabrat ztracené body z letkvarů právě tady.

Hodina začala. Na stole před nimi se kroutila malá Ďáblova osidla.

"A kdopak mi o nich něco poví?" zeptala se skoro zbytečně profesorka. Hermionina ruka automaticky vystřelila vzhůru.

"Ďáblovo osidlo je velice nebezpečná rostlina a když je v plné síle dokáže bez problémů zabít i dospělého čaroděje znalého umění čar a kouzel. Jedinou šancí na únik je-"

"Výborně, slečno. Pět bodů. Dořekne nám to... Ale, kdepak je pan Malfoy?" obořila se na Crabba s Goylem, kteří v rohu hráli Řachavého Petra.

"Udělalo se mu zle."

"No jistě, při mých hodinách je mu vždycky zle. Strhávám mu tři body a bude jich víc, jestli tu ani příště nebude."

Hermiona se pro sebe usmála. Už jsme si skoro kvit, Malfoyi...

Ale stejně jí vrtalo hlavou, kde ten parchant může být. Nechápala to, jak mohla při vyučování myslet zrovna na něj?! Bastard jeden!

Však ona na to přijde, i kdyby měla Nebelvír připravit o všechny body co mu přinesla.

Nasadila si rukavice a opatrně vyndala seschlou hlínu zpod kořenů ďáblíka. Pohnojila ho čerstvou hlínou a pak z něj sundala všechny nečistoty. Když byla hotová, vrhla se na pomoc Nevillovi, který měl obě ruce omotané chapadly osidla.

"Hej děcka, pojďte blíž!" vítal je hromotluk Hagrid ani ne o hodinu později.

Naštěstí byl jeho předmět spojený s Havraspárem, proto nikdy nechyběla legrace.

"Na dnešek tu mám jednu extra super specialitku."

"No nazdar..." zamumlali všichni sborově. Hagrid byl velmi známý svým zalíbením ve smrtelně nebezpečných stvůrách.

"Tradá, přivítejte Samanthu, ohnivou kočku!" První přiběhl Tesák, Hagridův pes, a hned za ním se hnala nádherná, chlupatá, oranžovo-zlatavá kočka. Její oči zářily do dálky.

"A co tak zvláštního dělá?" optal se Seamus Finnigan.

"Počkej si."

Samantha se líně protáhla a jakmile zaostřila, že na ní zírá tolik lidí, vzplanula. Její kožich zmizel a nahradily ho plameny.

"Hagride, to snad není možné! Těhlech koček je na celém světě už jen málo přes 200 kusů." podivila se Hermiona.

"Je překrásná, viďte?" rozplýval se obr nad tím malým zápalným zařízením.

"Ano, to ano." kývali ostatní nevěřícně.

Zbytek času jim Hagrid vyjmenoval všechno co mu ve srubu zapálila, místo aby je poučil o nebezpečí, které představuje. A tak se po péči o kouzelné tvory mohli všichni poprat, jen aby se dostali k Hermioně a ona jim řekla něco o ohnivých kočkách.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Emily | Web | 20. února 2011 v 12:42 | Reagovat

Zatím to vypadá dobře, jdu na další kapitolu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama